Spisovatel David Jan Žák vydal vloni knihu o nepolapitelném převáděči Josefu Hasilovi. Už tehdy jí bořil představu, kterou o situaci na Šumavě těsně po druhé světové válce vytvořil Kachyňův film Král Šumavy.
Teď vychází v nakladatelství Labyrint i prozaická verze Krále Šumavy od Rudolfa Kalčíka, který společně s Karlem Kachyňou a F. A. Dvořákem napsal scénář a rok po premiéře filmu ho přetavil do prózy. Současné vydání má však oproti tomu komunistickému jeden bonus - právě David Jan Žák ho opatřil vysvětlivkami a rozsáhlou literární reportáží, která uvádí věci na pravou míru.
Přejít suchou nohou
Žák pochází z Prachatic, takže zná místa z filmu jako své boty. "Kdy jsem ho viděl poprvé? Muselo mi být pět let, maximálně šest. Krále Šumavy tenkrát dávali v televizi a táta všechno komentoval mému staršímu bráškovi. Vysvětloval mu, že Krále Šumavy ve skutečnosti nezastřelili. Tehdy jsem však moc nechápal, o čem je řeč," vzpomíná Žák.
Film versus skutečnostKrále Šumavy natočil Karel Kachyňa v roce 1959, děj se odehrává v roce 1948, kdy ještě na hranici nebyla železná opona. Cestu přes "čáru" znala tehdy řada místních, někteří pašovali zboží, jiní pomáhali lidem utéct z poúnorového Československa. Zatímco ve skutečnosti mezi nimi byli hrdinové, kteří riskovali vlastní životy kvůli svobodě jiných, ve filmu jsou za hrdiny pohraničníci, jejichž úkolem je převáděče zlikvidovat. |
S kamarády běhal po lesích, kde Kachyňa natáčel, a víc než na Vinnetoua si hráli na převáděče Kiliána. "Pak jsme na tom filmu byli povinně se školou v kině a vyšlo najevo, že dobrá polovina publika je zasvěcená. Ozval se pískot a nadávky. Se mnou navíc mluvil táta otevřeně, tak jsem už odmalička věděl, že králů Šumavy bylo víc, nejen Kilián, ale i rodák ze Zábrdí Josef Hasil," vysvětluje spisovatel.
Přiznává však, že film viděl nejmíň patnáctkrát. "Když si odmyslím ideologii, má skvělou šumavskou atmosféru, a co záběr, to promyšlená kompozice. Ale už před lety jsem věděl, že bažiny, ve kterých se topí Jiřina Švorcová, na Šumavě neexistují, že je to filmařská licence. Přímo u hranic žádné močály nenajdete. Chalupská slať je dobrých pár kilometrů od čáry, navíc se dá přejít suchou nohou," usmívá se autor.
Ideální nepřítel
Kalčík přitom věděl o Josefu Hasilovi, přestože předobrazem pro jeho krále převáděčů byl nakonec Kilián, tedy Franz Nowotny, byť je jeho filmové alter ego hodně zamlžené a zdeformované. "Hasil pocházel z chudých poměrů, byl po válce pohraničníkem a pro tehdejší režim nepředstavoval ideálního nepřítele. Jak by to vypadalo, kdyby proti sobě stáli esenbáci? Kilián jako sudetský Němec byl pro komunisty vhodnější," vysvětluje Žák.
Režisér Kachyňa byl na Šumavě na vojně a přesně si vymínil, jak má atmosféra filmu vypadat, žádná idylická vesnička pro něj nepřipadala v úvahu. "Chtěl natočit takový český dobrodružný western, biják pro kluky. Kromě úvodního titulku se o únoru 1948 nemluví, jednou jedinkrát zazní oslovení soudruhu."
Štáb natáčel u Kvildy, v místech, kudy pašoval a převáděl Kilián, a ještě dost lidí si jeho i bratry Hasilovy pamatovalo. "Ale zároveň to byla doba, kdy už v případě bratrů Hasilových byly stovky lidí zavřeny v lágrech a někteří ze spolupracovníků zastřeleni či popraveni. Štáb hlídali estébáci, dokonce se traduje, že roli Kiliána si zahrál jeden z nich," uzavírá Žák.
