Oprava probíhala dlouhých devět let. „Když byly peníze, tak se pracovalo, když nebyly, tak se čekalo. To víte, že byly chvíle, kdy jsem si říkal, jestli jsem si nevzal moc velké sousto. V podstatě jsem to celé vybudoval vlastníma rukama, byť s pomocí firem a kamarádů,“ prozradil hudebník.
Ve vesnici, kde statek stojí, předtím bydlel v malé chaloupce. „Každý den jsem z okna koukal na sousední dům s rozlehlým pozemkem a statkem, který chátral čím dál víc. Žil tam jeden svobodný mládenec, který před revolucí zemřel. Tehdy mě napadlo, že bych to od jeho příbuzných koupil, ale za komunismu nebylo možné vlastnit víc než jednu nemovitost a já už jednu měl,“ uvedl Laďa.
Stavení mezitím koupil místní kominík s rodinou, který ho následně prodal jedné švýcarské firmě. „Ta se ale o to vůbec nestarala, nikdo tam nejezdil a statek dál chátral. Stala se z něj ruina, zřícenina... Nakonec se tedy Švýcaři rozhodli, že nemá smysl si tuto nemovitost dál držet, a objekt šel do dražby,“ popsal zpěvák. Psal se rok 2000, kdy Laďa úspěšně překonal rakovinu a začaly se mu vracet síly.
„Přestože bylo stavení v dezolátním stavu a šlo o nemovitost určenou ke zboření a zániku, lákalo mě ho zachránit. Někteří lidé si klepali na čelo, ale já když se do něčeho dám, jdu do toho naplno. Dnes už můžu říci, že jsem udělal dobře,“ prohlásil.
Statek je stavěn do obdélníku se dvorem uvnitř. Celkem ho tvoří čtyři budovy. „Dvě z nich jsme museli zbořit a postavit od základu znovu. Ty bohužel zachránit nešly. O zbylé dvě jsem se rozhodl bojovat. Bylo to náročné, ale chtěl jsem původní stavbu zachovat za každou cenu,“ zavzpomínal na období složitých oprav. Samostatnou kapitolou je rozlehlá zahrada, která čítá třináct tisíc metrů čtverečních. S tou byla v podstatě stejná práce jako s domem.
„Na pozemku byl i kamenolom, z nějž si místní udělali skládku – kastroly, pneumatiky, staré kočárky, veškerý odpad, na jaký si vzpomenete... Strašný bordel. Mákli jsme si, než jsme to všechno dali do pořádku,“ vylíčil Kerndl.
Starý lom s malým jezírkem na dně se nakonec rozhodl zachovat a dokonce ještě zvětšit. „Nechal jsem to vybagrovat a představte si, že jsme z něj vyvezli 128 náklaďáků bahna, usazenin a listí! Úžasné bylo, že se po vybagrování začala v jezírku objevovat spodní voda, řešilo se to i s odborníky, jak vodu udržet, a nakonec jsem to nechal přírodě – spodní voda, déšť a svedená dešťová voda z okapů jezírko naplnily, nakoupil jsem do něj ryby. Pravidelně je krmím, jsou to moji kamarádi a mám je i pojmenované. A pokud nějakou chytíme, vrátíme ji zpět,“ upozornil zpěvák.
Nad jezírkem nejde přehlédnout vysoký dřevěný totem. „Je to přesná kopie indiánského totemu z oblasti kanadského Vancouveru. Pracoval na tom skvělý řezbář Karel Voda se čtyřmi kamarády. Musím říci, že tohle místo je pro mě oáza klidu, rád tu trávím čas. Máme tu i loďku, takže je občas i projížďka. Víte, voda je pro mě důležitá jako krev. Celý život jsem k ní tíhl. Jako mladý jsem aktivně vesloval, pak spoustu let hrál na moři. Provází mě celý život,“ prozradil Laďa.
Hudební kariéru začal v sedmnácti letech jako zpěvák a kytarista v recitálu Ljuby Hermanové v divadle Večerní Brno. Od roku 1971 pak téměř čtvrt století vystupoval jako zpěvák na zaoceánských výletních lodích.
Hacienda ze zbytků
Hned vedle jezírka stojí ukázková trampská chata, které zpěvák s úsměvem říká hacienda. „Tu jsem původně postavil vlastnoručně pro dceru Terezu z toho, co mi zbylo ze stavby, aby si měla kde hrát s dětmi. Asi každý, když byl malý, toužil mít svou chatičku. U jezírka mám ještě udělaný takový přístřešek, kde je krb, kuchyňka, dá se tam pobývat celoročně,“ uvedl Kerndl, který zde tráví téměř každý den.
„Je tam ohromně pozitivní prostředí. Mám tam i takovou dílničku, kde vyřezávám. Momentálně pracuji na sestavě figurek, které jsem si sám vymyslel. Nazval jsem je rodina Pařezová a mám k tomu i příběh. Pařezovi žijí v pařezech, protože jim kůrovec sežral domeček nad hlavou. Myslím, že by to jednou mohla být hezká pohádka,“ poznamenal.
Další zajímavostí areálu je, že v něm je i útulný jazz klub s velkým pódiem. „Nechtěl jsem ten statek budovat jen pro sebe a svou rodinu, mým snem bylo, aby rozdával radost všem. Tenhle sál je otevřen všem hudebním stylům, pořádáme různé akce, firemní večery, rodinné oslavy, semináře, školení nebo svatby. Máme i dva ubytovací pokoje, které jsem pojmenoval po mých oblíbencích – Frank Sinatra a Louis Armstrong,“ prozradil s úsměvem.
Klub je ale i místem vzpomínek. Na stěnách visí Laďovy fotografie se známými osobnostmi a lidmi, kteří pro něho a jeho život a kariéru byli a jsou důležití.
„Mám tam takové své malé muzeum, kamarádi tomu z legrace říkají Kerndlland. Mám tu i dárky od lidí z kumštu, kterých si nesmírně vážím. Třeba skicu Karla Gotta, boty Marty Kubišové, divadelní kukátko od Stelly Zázvorkové, kravatu Petra Haničince, tabatěrku Gustava Broma a plno dalších věcí,“ přiblížil Laďa.
I když práce na statku bývá tak trochu nekonečný příběh, dílo je v podstatě dokončeno. „Jsem šťastný, čeho se mi tady povedlo dosáhnout. Teď si to opravdu už jenom vychutnávám,“ uzavřel povídání hudebník.
