Přitom právě terasu si vybudoval až po pár letech. „Původně tady byla střecha, ale podařilo se mi získat povolení k jejímu zbourání. Teď tu mám terasu, kterou považuji za třetí pokoj. Žiji na ní od jara do podzimu,“ říká Ruda.
Všechny rostliny a stromy na ní jsou španělského původu, a možná proto jsou tak odolné. „Jednou za týden dostanou dávku hnojiva a prospívají skvěle.“ V rohu terasy je krásný oleandr, pod ním malý, ale bytelný stolek, který si herec přivezl z Německa, a okolo něj židle.
 |
Terasa má tvar písmene L a na jejím druhém konci je letní kuchyňka. Vkusná dřevěná skříň ukrývá nádobí a dva grily. To pro případ, že by Rudu navštívilo víc hostů najednou. Na ní je truhlík s petrželí a pažitkou a nad ním je do stěny vsazena kachlička, kterou si přivezl z Mallorky.
Solární lampičky po obvodu celé terasy dotvářejí během letních večerů příjemnou atmosféru. „Mám tady pocit, jako bych byl někde na dovolené. Koukám na řeku a užívám si to. Hlavně sem odnikud není vidět, takže se můžu klidně opalovat nahý. Absolutní soukromí je největší přidanou hodnotou tohoto bydlení,“ říká Ruda.
Terasa jako další pokoj
V horkých dnech se ochlazuje proudem vody ze sprchové hadice. A protože je dost dlouhá, když se herec nakloní přes zábradlí, může si zvenku opláchnout okna v obývacím pokoji. „Nejprve je postříkám jarem, následně silným proudem vody a za tři minuty je mám jako nová,“ prozrazuje záviděníhodný zlepšováček.
V bytě je na úrovni terasy otevřená ložnice a za ní menší pokoj, který býval dříve strojovnou. „Když se dělal v domě nový výtah, odkoupil jsem tento prostor, připojil ho k bytu a udělal si z něj pracovnu,“ vysvětluje.
Z patra vedou dřevěné schody do přízemí. Na zdi naproti schodišti visí velká barevná malba s názvem Strážný anděl od akademické malířky Josefíny Garaiové.
Podél schodiště zaujme zarámovaná fotografe Shirley MacLaine s autogramem. „Je to jedna z mých nejoblíbenějších hollywoodských hereček. Léta jsem toužil mít její podpis, dokonce jsem kvůli tomu psal do Hollywoodu, ale až kolega Marek Libert mi to zařídil. Oslovil zahraniční agenturu, která taková přání zprostředkovává, a já si splnil svůj sen. Samozřejmě jsem za to musel té agentuře zaplatit, ale stálo to za to.“
Vše je na svém místě
Schody ústí do obývacího pokoje propojeného s kuchyní, která je zcela nová, stejně jako tapeta za sedací soupravou. Ke stolu se pohodlně usadí až pět lidí. Veškeré kuchyňské vybavení včetně jídelního servisu je skryto za neprůhlednými dvířky kuchyňského nábytku. Venku je jenom pressovar. Na dobrou kávu si Ruda potrpí.
Okenní parapety zdobí kaktusy a pozoruhodné sukulenty, které mají tu výhodu, že žádnou velkou péči nevyžadují. Většinu jich dostal od přátel. Na schodech stojí zajímavá keramická váza s řezanými květinami a koule, která by se rovněž dala použít jako nádoba na květinu. Obě díla vytvořila Eva Riecke.
I když na to Ruda nevypadá, rád jí a není líný si uvařit. „Nedaleko máme skvělou tržnici. Tam najdu všechno. Od masa přes sýry až po vejce. I řezané kytky si tam kupuji.“
Zařízení bytu je jednoduché a účelové, nikde se nepovalují zbytečnosti. „Nesnáším nepořádek. Mám rád, když jsou věci na svém místě. Kdyby mi tady někdo něčím pohnul jenom o deset centimetrů, hned to vrátím zpět. A taky nemám rád binec na stole, takže odnáším talíře občas dřív, než někdo dojí,“ přiznává se ke své „úchylce“.
Zabydlel se v muzikálech
Z obýváku vedou dveře do předsíně. Na levé straně je vestavěná šatna a proti ní visí na zdi dvě fotografie. Na jedné jsou Ruda, Ivana Chýlková a Monika Absolonová s klaunskými nosy.
„S Monikou jsme přátelé od jejích šestnácti let, kdy jsem jí otextoval první písničku – Pod peřinou. Od té doby jsme jako rodina. A s Ivankou jsme se potkali v muzikálu Producenti. Byla to moje první zpívaná role a při premiéře jsem měl takovou trému, že jsem málem nevylezl na jeviště. Ale dopadlo to dobře. Od té doby hraji v muzikálech občas nabízejí i roli s větším prostorem pro zpěv, raději si hudební party nejprve vyzkouším, než na ni kývnu.“
Na Broadwayi hraje v Kvítku Mandragory a v Lásce nebeské. V Hybernii už šestým rokem vystupuje v muzikálu Mefisto, se kterým se dostal až do Koreje, a taky v Tarzanovi, kde má velkou zápornou roli, v níž si libuje. V Divadle Na Maninách zase hraje v Robinsonovi. Jeho srdcovkou je ale nový muzikál Branický zázrak, který napsali Tomáš Klus a Jan Svěrák. „Moje postava se jmenuje Živej. Je to bezdomovec, který je třicet let na pervitinu a koktá. Strašně mě baví.“
Navždy pohádkovým čertem
I když hraje v muzikálech, zpěvákem se být necítí. Textuje však písně jiným. Napsal písničky na album Hance Křížkové, otextoval několik songů Karlu Gottovi a taky Petru Kotvaldovi. Marilyn v Kotvaldově podání se stala hitem.
Nespočet písniček od něj má i Monika Absolonová, jejíž snímek se starším synem Tadeášem a Matoušem v bříšku visí hned nad „klaunskou fotografií“.
„Někdy to jde samo, jindy se s textem trápím třeba měsíc. Pak chodím po schodech nahoru dolů a lámu si hlavu, jak na to. Zásadně si ale píšu nápady tužkou na papír. Teprve pak je přepisuji do počítače.“
Pro televizní diváky je Ruda Kubík mimo jiné nezapomenutelným čertíkem z pohádky Z pekla štěstí. I když byla natočena před více než dvěma desetiletími, díky neustálému reprízování vyrostla Rudovi nová generace obdivovatelů. Dalším kultovním filmem, ve kterém si zahrál, je Slunce, seno, erotika.
