Alexandra byla od mládí rozhodnutá, že se odstěhuje do ciziny. Když jí bylo osmnáct, přišla revoluce a začala cestovat svobodně, dva roky strávila v Paříži.
Architekt mírně zakřivil schodiště do horní části mezonetu, čímž ušetřil plochu. Bílé zábradlí připomíná středomořskou architekturu.
„Francie je mojí srdeční záležitostí. Miluji francouzské interiéry založené na eklektismu a nenucené eleganci, namíchané různé věci z různých období a výrazné barevné akcenty v neutrálním základu. Žižkov, kde několik let bydlíme, mi atmosférou připomíná právě pařížský Montmartre: stoupající ulice, multikulturní prostředí,“ popisuje Alexandra.
Zdědila malý byt po babičce kousek odtud na Vinohradech. Protože přítel pracuje z domova, sháněli před lety byt větší. Kamarádi právě dostavěli, respektive zrekonstruovali půdní byt.
„Když jsem ho viděla, tak jsem příteli řekla: jestli nějaký byt, tak přesně takový. Pozvali nás pak na večeři a partner, když to viděl, udělal jen wow! Při dezertu nám nabídli, jestli byt nechceme odkoupit, že si budou stavět rodinný domek. Nikdy by mě to ani nenapadlo, byla to šťastná náhoda a zároveň velké ulehčení. Splnil se mi sen,“ vypráví Alexandra.
Byt po babičce Alexandra prodala, s partnerem k částce něco doplatili a získali vysněný mezonetový byt v činžovním domě z roku 1870. Stěhovali se ze sousední čtvrti a posunuli se tím jen o pár zastávek blíž k centru.
„Dispozici jsme neměnili. Je dobrá, kamarádům ji navrhoval šikovný mladý architekt. Vnesl dovnitř určité kouzlo nejenom tím, že nechal prostor částečně otevřený do krovu. Při rekonstrukci se podařilo zvednout část střechy nad jídelnou, která je díky tomu nejsvětlejší místností. Pohrál si s půdními výstupky a křivkami, mírně zatočil schodiště,“ objasňuje designérka.
Pár věcí přece jen změnila, nechala postavit knihovnu a vyzdít její nosné bílé stěny, stejné řešení použila i v kuchyni, připomíná jí středomořskou architekturu. Úpravou prošla také koupelna.
„Strašně jsem si přála betonovou stěrku a dřevo, původně tady byly dlaždice a vana navíc na zvýšeném schodu, což bylo dost nebezpečné. V budoucnu se chystáme na výměnu podlah a kuchyně, zmizí přímotopy i barové sezení,“ popisuje Alexandra.
V bytě je příjemně, i díky dvojité izolaci se interiér nepřehřívá. Partneři však vzhledem k opakovaným vlnám veder uvažují o nákupu klimatizace. Dovnitř nedoléhá ani hluk z ulice, je tu naprostý klid. „Když naši kamarádi viděli byt poprvé, nazvali ho stodolou. Můžeme si tu hrát na venkov nad pražskými střechami. Venkovskou atmosféru a hlavně jednoduchost znásobily materiály se syrovějšími povrchy,“ dodává.
Návraty na východ
Za dobu, co tu bydlí, vyměnila Alexandra jen pár kusů nábytku. Zato střídá doplňky, ráda má například období 20. a 30. let minulého století.
Toaleta může vypadat jako pokojíček, pokud použijete barvy a třeba i výraznou tapetu jako majitelka.
„Peter nechává zařizování na mně, zajímají ho především hudba a knihy. Jsou rodiny, kde se dovedou pohádat kvůli odstínu tapety, to se u nás nestane. Občas byt ,proluftuju‘ a vyrazím něco prodat na blešák. Mám doma oblíbené věci, ale kdybych se stěhovala, tak si znovu nashromáždím spoustu nových. Prostě do života přijdou, nebo jdou dál,“ konstatuje.
A pokračuje: „Ráda recykluji, například mám předělanou lékařskou lampu, jídelní stůl po babičce, zarámovaný pytel od brambor z Mallorky… Spousta dekorací vznikne obyčejně a nenákladně. Díky své profesi designérky si spoustu kusů nábytku navrhuji sama.“
Na vzhledu interiéru se podepsala i země, kterou miluje, přestože dalekou Indii tu připomínají spíš drobné artefakty. „Baví mě méně civilizované země. Mám ráda rukodělnou práci, smysl pro detail a přírodní pigmenty. Kromě toho cvičím jógu, dlouho mě to táhne k východní filozofii. Ve třiceti jsem se do Indie konečně vydala a totálně mě uchvátila, podívala jsem se do ní ještě pětkrát. Obdivuji kreativitu obyvatel, architekturu i textil,“ vysvětluje Alexandra, která vystudovala grafickou školu a původním povoláním je textilní výtvarnicí.
Proto když před lety založila a provozovala textilní ateliér s autorskými interiérovými doplňky, hodilo se jí, že zvládá sítotisk, vzory si může sama navrhnout a natisknout na jakoukoliv látku.
Nekončící barevné experimenty
Po deseti letech změnila Alexandra profesi, ale v interiérech zůstala. Podílela se na proměnách bytů a domů a také na návrhu kolekcí nových odstínů Essence a Ceramic pro tradiční českou značku Primalex.
Původní dlažbu nahradila cementová stěrka na stěnách a podlaze. Stěny jsou natřené hydrofobní barvou v chladném odstínu „Islandské ledovce“ z kolekce Primalex Ceramic.
„Pro barvy mám oko, roky jsem si totiž sama míchala barvy pro potisk látek. Jedna z kolekcí má 42 odstínů, obsahuje zimní i letní tóny, které lze snadno vzájemně doplňovat a kombinovat, je nadčasová, elegantní. Doufám, že jsem tím přispěla k určité osvětě a změně myšlení,“ říká designérka.
A pokračuje: „Zákazníci neměli v minulosti dostatek inspirace. V nabídce převládaly žlutá, oranžová a zelená většinou v agresivních odstínech. Ty se brzy okoukají a doma vás znervózňují. Oproti tomu lomené jemnější odstíny vydrží déle, vdechnou interiéru atmosféru. Něco jiného je, když jde o komerční prostor, v němž netrávíme moc času,“ vysvětluje Alexandra, kterou natírání a experimentování s barvami vždycky přitahovalo.
Odstíny střídá podle nálady, je ochotná riskovat. „Barvy jsou nejjednodušší věcí, kterou prostor změníte. V celém bytě jsem použila lomenou bílou od Primalexu jako základ, ložnice má například odstín přírodního lnu a pískově žluté, koupelna dostala jemný aqua nádech. S chutí vytvářím barevné veselé toalety, které vypadají jako pokojíček. Tu naši jsem vylepila havajskou tapetou, které zbyla z focení, strop jsem natřela odstínem noční oblohy. Mám ráda minimalismus, ale jak vidíte, nedokážu jej udržet. Postupně všechno vybarvím a zabydlím a nakonec zase změním,“ říká pobaveně závěrem.
Do ložnice vybrala majitelka jemné barvy z kolekce Primalex Essence. Kombinovala barvu přírodního lnu a odstín pískově žluté s názvem „Pocit vítězství“.
