Interiér bytu navrhla manželům bytová designérka Alžběta Macíková.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Bydlení.
Jak byt vypadal, když jste do něj vstoupila poprvé?
Jde o půdní vestavbu o rozloze 120 m2 v developerském projektu, který si manželé vybrali a poté mě oslovili. Když jsem do bytu s Klárou a Damenem přišla poprvé, byla to ještě z části stavba, která působila velmi tmavě.
I proto první Klářina věta zněla: „Moc si přeju, aby to tady bylo světlé, ale vůbec nevím, jak toho docílit.“ Uklidnila jsem ji, že stavba vždycky působí trochu ponuře.
Měla jste hned jasnou představu o tom, jak by zařízený byt mohl vypadat?
Neměla, ráda se nechávám inspirovat prostorem takovým, jaký je, a pak vymýšlím možnosti. Předtím ale vyzpovídám majitele. Ptám se jich, co dělají, co mají rádi, co naopak nemají, jak se v bytě chtějí cítit, a teprve potom navrhuji první koncept. Klára s Damenem si přáli světlý a čistý prostor s designérskými kousky s tím, že mají rádi hudbu a knihy. Damen má kladný vztah k designu, a proto byl mým hlavním spoludesignérem.
Předpokládám, že do developerského projektu nešlo až tak moc vstupovat, nebo ano?
S developerem jsme spolupracovali v rámci věcí pevně spojených se stavbou. Některé standardy už nešlo změnit, aniž by majitelé museli připlácet nemalé částky, bylo to celkem složité. Dostali jsme půdorys a začali ho s klientem zpracovávat.
Vymysleli jsme koncept celkového zařízení, ve kterém se majitelé mohli realizovat. Vždy se snažím, aby koncept měl nosné téma, což v tomto případě byl skandinávský styl, tedy jednoduchost s designérskými kousky.
Jak dlouho trvalo, než byt získal nynější podobu?
Bylo to půl roku práce. Majitelé ani já nemáme rádi stylizovanost, ale lehkost, nahodilost a nenucenost. Na první koncept, který jsem jim předložila, mi Damen pověděl, že přesně tohle byla jeho představa, ale že by ji neuměl sám realizovat. Je skvělé, že se nám líbí stejné věci, nepředražené, jednoduché, ale zajímavé a nesourodé a přitom propojené barevností.
Opravdu si nelze nevšimnout prvků, které jednotlivé místnosti navzájem propojují...
Ano, to byl záměr. Prvky a materiály použité v kuchyni se následně v jiných podobách objevují i v obývacím pokoji, například v podobě dlažby na spodní části knihovny. Barva použitá v předsíni na vestavnou skříň se zase objevuje v ložnici.
Co je v bytě vyrobené na míru a od jakých výrobců jste případně nakupovali zařízení bytu?
Základ bytu je vyrobený na míru zkušenými truhláři podle mého návrhu. Ostatní je koupené. Při výběru značek jsme chtěli, aby to byly české nebo zahraniční značky, které mají příběh, například TON, Vitra, Moooi, které jsme zkombinovali s IKEA.
Damen zdědil vášeň k vaření po otci, jeho žena s nadsázkou říká, že plynový sporák značky Steel je snad nejdražším kouskem v bytě.
Na první pohled zaujmou svítidla.
Svítidla jsme vybírali tak, aby byla v páru, aby jedno doplňovalo druhé. Chtěli jsme neotřelá, málo používaná, zajímavá svítidla, která nejsou příliš drahá. Takže IKEA, do koupelny třeba MOOOI a DVG, nastavitelné svítidlo.
Na co jste nejvíc pyšná?
Nejvíce pyšná jsem na zábradlí. Původní kovové zábradlí od developera totiž schodiště zabíjelo. Tím, že schodiště vede pouze na terasu, mohla jsem si dovolit tento skvost. Byl velký zážitek sledovat kováře, jak schodiště vyrábí pomocí makety z papíru, aby se jim povedla linie. Jsem pyšná i na nábytek vyrobený na míru, kožené úchytky na kuchyňských skříňkách, kombinaci dlaždic z pařížského metra s bílým leskem kuchyňské sestavy a dřevěné pracovní desky.
Schodiště navrhla a nechala vyrobit designérka, inspirací jí byl i obraz nad schodištěm.
AutorkaInteriérová designérka Alžběta Macíková říká, že design je její životní styl. Baví ji ho spoluvytvářet, hledat i nacházet. Svoje zkušenosti předává jako lektorka v design škole Intermezzo. |
