„Potřebovali jsme územní rozhodnutí,“ začíná své líčení architekt Michal Havelka, který podkroví obývá se svou rodinou a za povolení před několika lety bojoval.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov.
„Řekli nám, že územní rozhodnutí vydají, pokud budou stavět i majitelé zbývajících šesti rodinných domů v bezprostředním okolí,“ popisuje přístup úředníků. I když sousedy přesvědčili až překvapivě snadno, stejně na územní rozhodnutí čekali více než dva roky.
„Než jsme mohli stavbu zahájit, museli jsme se stát doslova sběrateli razítek. Dodnes mám schovaný ten tlustý šanon napěchovaný nejen nezbytnými razítky, ale také spoustou duchaplné korespondence s úřady,“ vzpomíná architekt Havelka na byrokratickou anabázi.
Přesto se výstavba obytného podkroví vyplatila: dala majitelům poměrně atraktivní výhled, do něhož se vměstnaly i vzdálené věže Týnského chrámu a Staroměstské radnice, především však vdechla celému bytu vzdušnost a prostor.
Součástí bytu se stala i půvabná střešní terasa. Navíc prostřednictvím přírodních prvků se Michalu Havelkovi podařilo vtisknout celému interiéru jednoduchost, přívětivost a harmonii.
Dub na prvním místě
Průhled z kuchyně přes úložný prostor na galerii až k vrcholu střechy
Základ tvoří masivní dubová podlaha, která však není drahá, ani luxusní: jde o dvoucentimetrové špalíčky z odpadového dřeva, které jsou sestaveny do půlmetrových pásů a přichyceny na lepence. Je to takzvaná průmyslová podlaha, kantovka.
Tyto pásy se přilepí na podklad a pak se přebrousí, čímž se odstraní vrstva lepenky. Poté lze podlahu nalakovat nebo jen napustit přírodním olejem. Právě tuto citlivější, ekologicky šetrnější variantu zvolili majitelé. Olej dává podlaze matný přirozený vzhled a na rozdíl od laku neuzavírá její povrch. Poškozené místo se tak dá snadno přebrousit a znovu napustit olejem.
Aby byl prostor maximálně sjednocený, jsou ze stejných dubových špalíčků vytvořeny také masivní pracovní a odkládací desky v kuchyni a koupelně.
Cihly jako nepřehlédnutelný prvek
Těžko lze přehlédnout také nepálené cihly, z nichž jsou vytvořeny tři výrazné stavební prvky: vnější obložení obvodového zdiva podél celého vstupního schodiště, barový pult v kuchyni a příčka v koupelně. Zdaleka nejde jen o pohledový či pocitový efekt.
Kuchyň tvoří integrální součást obytného prostoru: v bytě jsou zárubně, ale žádné dveře! Prostor sjednocuje i masivní dubová podlaha.
„Tím, že je hlína nevypálená, jímá do sebe lépe atmosférickou vlhkost, a když je pak sucho, zase ji postupně vydává,“ říkají majitelé. Díky vlhkoměru v bytě mohou po celý rok sledovat, jak hlína udržuje víceméně stabilní vlhkost v interiéru. Ani v zimě, když se topí, neklesne vlhkost vzduchu pod 50 procent. Mimo topné období dokonce v koupelně hůře schnou osušky.
Vzduch a barvy
Svěží a vzdušný dojem bytu navozuje dvoupodlažní obytný prostor s částečně otevřenou galerií. Původně byla otevřená opravdu důsledně a plnila funkci velkoryse pojatého ateliéru.
Může se hodit |
„Jenže přišly děti, a tak jsem před čtyřmi lety musel udělat drobné úpravy v posunu schodů na půdičku a zhotovení dvou ložnic,“ vysvětluje architekt Michal Havelka. Bytu to však šmrnc neubralo.
Vládnou v něm pestré barvy (celkem pět odstínů omítky) a neotřelé nápady. Třeba s použitím síťovaného zábradlí na galerii, barevných úložných krabic nebo drátoskla místo obligátního keramického obkladu za kuchyňskou linkou.
Soukromá trojkombinace
Ložnice rodičů je pojata velmi netradičně, ale zároveň zcela logicky: vytváří soukromý prostor společně s koupelnou a šatnou, přičemž všechny tři místnosti jsou odděleny opravdu jen náznakově.
Jestliže za hlavou dvoulůžka vymezuje prostor šatny sádrokartonový panel, na protější straně vidíte přímo z postele utěšený solitér polopříčky z nepálených cihel, který stejně náznakově určuje prostor koupelny. Je široký pouhý metr a plní v podstatě funkci paravánu.
Pohodovou atmosféru ložnice vytvářejí hliněné stěny ze dvou stran lůžka, dále pak čistá kombinace dřeva s transparentním bílým nátěrem v podhledu. Jestliže k jasně červenému odstínu omítky v kuchyňské části bytu inspiroval majitele pobyt v Číně (kde je červená barvou štěstí), v případě barevného řešení ložnice lze uvažovat jedině o skandinávské inspiraci.
Manželská ložnice obložena z obou stran: z jedné šatnou, ze druhé koupelnou. Šatna, která je do šikminy v prostoru záhlaví postele instalována na míru, využívá hliníkové rámy od firmy Woodface. Do nich je vsazen materiál ve své době (před 15 lety) ještě málo využívaný, komůrkový polykarbonát makrolon.
Stejná kombinace materiálů byla použita i na opačném pólu „trojmístnosti“, ve sprchovém koutu. Jednak proto, aby celý prostor opticky sjednotila, ale také aby koupelně dodala dojem čistoty a takřka bezúdržbové provedení. V kontrastu ke sprše a zářivě bílé keramice zadní stěny je hned pod oknem tmavě obložený stupínek, do něhož je umně zabudována vana.
Také ložnice má příjemnou stěnu z nepálených cihel.
I koupelna je od rodičovské ložnice oddělena jen náznakovou cihelnou příčkou.
Autor nástavbyIng. arch. Michal Havelka |
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov.
