Podle slavné knihy Eduarda Štorcha Lovci mamutů lidé v paleolitu nalíčili na mamuta obří jámu, do ní ho zahnali a umlátili klacky a kameny. To je ale mýtus. Ve skutečnosti stopovali stádo, jeden kus oddělili, povykováním nasměrovali do nejbližší rokle a kopími z pazourků bodali na citlivá místa, až to vzdal. I o tom vypráví film v nově otevřeném archeoparku v Pavlově.
Ze stráně mezi Pálavou a nádrží Nové Mlýny vyrostla stavba, která v Česku nemá obdoby. Ze země vykukují nepravidelné věže se šikmými stěnami z betonu, jež evokují bílé vápencové pálavské skály.
Skrývají podzemní umělou „jeskyni“, která lidi pošle na návštěvu k pralidem. Byla totiž vystavěna v místech, kde se skutečně pohybovali. Ukazuje jejich všední život, předměty, jež vyráběli a používali, jejich náboženské rituály i smrt.
Expozice kombinuje na ploše pět set metrů čtverečních moderní audiovizuální technologie s klasickými vitrínami a průhledy na hrad Děvičky nebo na vodní plochu přehrady.
„Nejde o žádnou prvoplánovou extravaganci, prostě to vyplynulo z podmínek, jež jsme měli - svažitý terén, národní park, památkáři a hlavně vykopávky, které musely zůstat na místě tak, jak je archeologové našli, a tak jsou tři až pět metrů pod terénem,“ říká autor návrhu, brněnský architekt Radko Květ.
„Navíc jsme museli zastřešit plochu tisíc čtverečních metrů. Řešili jsme, jak to udělat, aby z toho nevznikl kravín. Nápad s jeskyní lovců mamutů už byl jen důsledek toho všeho,“ dodává.
Od mamutích klů po venuši
Lidé projdou vchodem rámovaným bílým betonem s motivy mamutích klů a ponoří se do příšeří místnosti z betonu, kde ani jedna stěna není stejná. Po pravé ruce se na plátně promítají výjevy ze života pralidí. Muž opracovává pazourek, žena tká na primitivním rámu roucho, další vydělává zvířecí kůži nebo drtí zrní v primitivním „hmoždíři“. Kolem poskakuje dítě.
Archeopark PavlovOtevírací doba: květen, červen, září: út-ne 9-12, 13-17 červenec, srpen: po-ne 9-18 Vstupné: základní 90 Kč snížené 45 Kč (děti, studenti, senioři) rodinné 200 Kč |
Vitrína vedle upozorňuje na první dochovanou mapu místní krajiny. Je vyrytá do mamutího klu a zobrazuje zdejší loviště. Naproti vstupu svítí bílé obří vrstvené plátno výtvarníka Petra Písaříka, který si pohrává se stejným motivem.
Z prostoru hlavní „jeskyně“ vybíhají vpravo menší „komůrky“ s kinosálem a výstavkami pazourků, pěstních klínů, korálků, sošek žen či rituálních předmětů. V jedné z nich nahlédneme i do kruhového hrobu se třemi kostrami mužů. Upoutají už svojí polohou - jeden leží na boku, prostřední na zádech a další na břiše.
Jako před tisíci lety
Obrazovky na levé straně jeskyně vyprávějí o historii vykopávek i o době paleolitu. Z jedné vitríny hledí srovnávací lebky pračlověka a člověka současného. A na konci čeká místnost se skutečnou skládkou lovců mamutů.
„Kosti mamutů a dalších zvířat, která lovili, jsou tak, jak je archeologové našli. Postupně se rozsvěcí podle jednotlivých zvířat. Na místě je i pravěké ohniště,“ vysvětlil Petr Kubín, ředitel Regionálního muzea v Mikulově, které je investorem stavby za téměř sto milionů korun.
„Je to hodně moderní a dobře uspořádané. Jen škoda, že nápisy na vitrínách se nedají přečíst, protože je tu přítmí. Měly by být podsvětlené,“ míní Jindřiška Nešpůrková, která dorazila na otevření z Brna.
Podnětem k založení muzea jsou bohaté archeologické nálezy a to, že před 90 lety právě tady našel badatel Karel Absolon sošku slavné Věstonické venuše. Na něj navázaly další výzkumy, jež probíhají dodnes.
Vlastní stavba nevznikala vůbec jednoduše. „Jsou tu několikrát lomené stěny, které se uzavírají a zase odklánějí jako rozkotlaná skála. Museli jsme vytvořit bednění, aby to stěny udrželo a zachovalo tvar,“ popisuje šéf betonářů David Bilavčík. „Tesaři je dotvářeli na místě. Modlili jsme se, aby to konstrukce vydržely, protože tu už nefungovaly žádné statické systémy,“ dodal.
Muzeum by mělo ročně navštívit třicet až čtyřicet tisíc lidí. Zatím ale mají problém se sem dostat, chybí totiž navigační cedule, parkoviště či stánek s občerstvením, je tu pouze nápojový automat.
„Tyto věci jsme nemohli zapracovat do projektu, ale počítáme s nimi. Studii už máme a sháníme peníze. Kdy to bude, si ale netroufám odhadnout,“ dodává Kubín.
