"Omlouváme se, že jsme se podíleli na smrti vaší dcery," musí stát podle rozsudku brněnského krajského soudu v dopise rodičům, kteří po nemocnici požadovali třímilionové odškodné. Po jednom milionu pro otce, matku i malého bratra dívky.
Holčička zemřela na multiorgánové selhání na základě popálenin poté, co ji lékaři při operaci v nemocnici položili na vyhřívací podušku, aby neprostydla. Žalobu vůči společnosti Biomedica, která zastupuje výrobce dečky a po níž se rodina rovněž domáhala odškodnění, soudce z právních důvodů zamítl v plném rozsahu.
"Z rozsudku v daném případě není možné konstatovat, že soud dovodil zavinění v této věci, věc je založena na principu objektivní odpovědnosti," upozornil soudce Michal Ryška.
Soud připustil, že právně lze dovozovat odpovědnost obou žalovaných. Poškozený totiž může uplatnit nárok na náhradu nemajetkové újmy u obou, když vznikne škoda v důsledku vady výrobku a současně konáním. Obecně v takovém případě odpovídá i výrobce v plném rozsahu, neznamená to ale, že plnit má nemocnice i distributor, tedy že plnění bude dvojnásobné.
"Pokud se poškozený rozhodne žádat o odškodnění dle zákona po nemocnici, nelze to požadovat i po výrobci," uvedl Ryška. Podle soudce si tak pozůstalí mohli vybrat, po kom budou chtít odškodnění a náhradu nemajetkové újmy. "Není ale vyloučeno, aby se nemocnice následně obrátila na výrobce, potažmo distributora kvůli spoluúčasti," dodal samosoudce.
Smrt zřejmě způsobila vadná poduška
Při zákroku chtěli lékaři zkontrolovat malou bulku, kterou měla holčička od narození na tváři. Vyhřívací poduška ale dítěti způsobila popáleniny druhého a třetího stupně na 40 procentech těla. Dívenka podle soudu do smrti hodně trpěla. Zemřela až 15 dnů po operaci. A její matka musela vyhledat odbornou pomoc.
. VÝPOVĚĎ OTCE NELY MICHALA SLAVÍKAHodně špatně se mi o tom mluví, znovu vše otevírat po dvou letech je pro mě hodně složité. Na útvar jsme se ptali hned po porodu, v nemocnici v Ostravě nám řekli, že neví, co by to mohlo být, že se máme zeptat dětské lékařky, ta to nedokázala určit. Asi tři týdny po narození jsme byli na vyšetření, pak nás poslali do Brna. Když jsem se s ní loučil před nástupem do nemocnice, byla usměvavá. Malou odvezli na punkci, říkali, že trvá asi půl hodiny, když jsem volal, manželka mi říkala, že pořád nic neví. Pak mi říkala, že se stalo něco hroznýho, že je Nelča popálená. Zavolal jsem rodičům manželky, ať vyzvednou malého z jeslí, sedl jsem do auta a jel do nemocnice. Šli jsme na dětské ARO, tam nám řekli: "Stala se strašná věc, ale my za to nemůžeme, naše chyba to není." V té chvíli mě to ale nezajímalo, chtěl jsem vědět, co je s dcerou. Řekli nám, že má popáleniny na 10-15 % těla a že čekají na odborníky. Z dcery jsme viděli jen nos a oči, jinak byla zabalená do obvazů a koukalo z ní množství hadiček. Byl to šok, na který člověk do smrti nezapomene. Myslím, že nás ze začátku při návštěvách vnímala, zpívali jsme jí, byl vidět pohyb prstíčků. Sestry nás ale prosily, abychom to nedělali, ať se nebudí a není třeba jí dávat uklidňující prostředky. Později jsme proto u ní jen seděli a drželi ji za ručičku. O rozsahu popálenin jsem neměl přehled, pořád to zvyšovali, nejdřív mluvili o 10 %, pak 25 %, až na 40 %. Když jsem po úmrtí viděl fotky těla bez obvazů, byl to pro mě šok. Vrátil jsem se pro syna a přivezl jej, rodiče pracovali, neměl se o něj kdo starat. S manželkou jsme se střídali, jeden byl se synem, druhý šel za Nelinkou. On plakal, chtěl jít s námi. Rodiče manželky si po týdnu vzali dovolenou a vzali si syna. Já pak musel pracovně odjet. 6. dubna mi manželka volala, že se stav dcery hodně zhoršil, jel jsem hned tam. Pan doktor mi potom vysvětlil, že je to hodně vážné, ať jsme připravení na nejhorší, to jsme na ARU nikdy neslyšeli. Po smrti dcery si nás zavolal pan doktor, a jeho první slova byla, zda máme něco proti péči, kterou byla léčena. Omluvili jsme se, že chceme být s dcerou. Dvě hodiny jsme tam s ní byli, rozloučili se... Pak jsme šli na ubytovnu. Synovi jsme všechno řekli až po návratu z nemocnice, doteď se na Nelinku ptá, k její urničce, kterou máme pořád doma, nosí kytičky... To, že ji někdo upálil, jsem mu nebyl schopen říci, ví jen, že odešla do nebíčka. Nejhorší je, že po tom, co se stalo, chce manželka holčičku. Další dítě bychom chtěli oba dva, manželka se ale brání, bojí se, že kdyby se jí narodil chlapeček, tak mu nebude schopna dát tolik lásky. Už po smrti dcery se uzavřela, plakala a musela vyhledat odbornou pomoc. |
"Do nemocnice byla Nela přijímána jako zdravé miminko a při operaci 22. 3. 2006 měla být zjištěna pouze povaha útvaru, který měla na tváři. Argumentace nemocnice, že měla rakovinu a při operaci jí byl odstraňován nádor, je nemorální. Až během operace bylo rozhodnuto, že se přistoupí k odstranění nádoru," uvedl Prokop Beneš, advokát pozůstalé rodiny.
U soudu také zmínil, že nemocnice dečku vůbec neměla použít. "Podle návodu nesměla nemocnice dečku používat u kojených dětí, Biomedica (dodavatelská firma - pozn. red.) nemocnici zasílala dovysvětlující doplnění návodu s tím, že podušku lze použít za dohledu lékaře, až 28. 3. 2006, tedy po operaci. Navíc dohled byl znemožněn tím, že děvčátko bylo celé zakryto neprodyšnou plenou," argumentoval u soudu advokát Beneš.
. VÝPOVĚĎ MATKY EVY SLAVÍKOVÉO té bulce nikdo nevěděl, co to může být, mysleli, že to je modřinka, která může být jen nějakým otlakem po porodu, že se to srovná až po třech týdnech. Na magnetické rezonanci nic nezjistili, odkázali nás na stomatochirurgii, odkázali nás do Brna, kde Nele dělali všechna vyšetření znovu. Tvrdili, že je to asi obrácený oheň, chtěli si to ale ověřit. Operace měla trvat půl hodiny, po hodině a půl se pořád nic nedělo, pak přišla doktorka, abych podepsala souhlas s převozem, že došlo k popálení. Pak převoz odvolali. Pan primář si mě zavolal a řekl mi o té podušce. První den jsem vůbec nic nechápala, strašné bylo, když měnili rozsah popálení, z 10 na 25 procent, pak na 40 %. Když jsem ji poprvé viděla, rozplakala jsem se, primář mi jen řekl: "Nebrečte." Ale co jsem měla dělat? Po smrti dcery nám pan primář řekl: "Nejhorší je, že se nikde nestala chyba." To jsem myslela, že se manžel neudrží, na ta slova nikdy nezapomenu... Po smrti dcery jsem chodila dva měsíce k psycholožce. Před Matýskem jsem musela dělat, že se nic nestalo, a dusit to v sobě, to mi ale moc nepomohlo, byla jsem uzavřená a protivná. Urnu máme v obýváku hlavně kvůli mně. Bylo pro mě nepředstavitelné, že bych ji měla dát pryč. Nejvíc se mě dotýká, co vytáhla právní zástupkyně nemocnice i dnes u soudu, že dcera byla nemocná. Dcera byla přijata zdravá, vnímavá, o tom, že má nějakou nemoc, nikdo nevěděl. I kdyby měla rakovinu a měla na ni umřít za den nebo dva po operaci, tak se to nemělo stát takto. Přístup nemocnice mi v tomto ohledu nepřipadá vhodný. Dodnes je pro mě traumatizující jakýkoliv pobyt v nemocnici. S Matýskem jsme teď byli na trhání mandlí, byl v podobné postýlce a s obvazy jako Nelinka. |
Dívenku nekontrolovali, tvrdí advokát
U tak malého dítěte je podle něj navíc těžkým poraněním popálení už 5 % těla. To, že Nelu 80 minut operovali a nikdo si nevšiml osminásobného popálení, podle advokáta vylučuje tvrzení lékařů, že dívenku během operace kontrolovali a hlídali i funkčnost podušky.
"Nelze operovat tvář a nevšimnout si, že pacient má hluboce popálené celé tělo zespodu, hlavu, tělo, končetiny. Navíc toto zranění není součástí rizika, které souvisí s biopsií útvaru na tváři," řekl Beneš.
Ten také u soudu dodal, že lékaři rodičům neřekli pravdu. "Rodičům byly ze strany nemocnice předkládány nepravdivé informace, popáleniny 40 % těla jsou neslučitelné se životem, rodiče ale byli udržováni v představě, že se může uzdravit, lékaři také postupně upravovali rozsah popálenin, původně tvrdili 10 % a číslo postupně zvyšovali."
. pitevní protokolOd porodu mělo děvčátko v oblasti levé lícní kosti obličeje patologický útvar, operace pro odběr a další zjištění proběhla 22. 3. 2006 na Klinice ústní a čelistní chirurgie FN Brno, po ní byly u děvčátka zjištěny popáleniny 2. a 3. stupně a muselo být převezeno a napojeno na přístroje. |
Podle rodiny bylo příčinou smrti použití přístroje. Jednorázové odškodnění, které dostali dle zákona, pro ně nebylo jednoznačnou satisfakcí.
A dostatečnou náhradou neshledal odškodnění ze zákona ani soud. "Tato věc není běžnou, nejde například o klasickou dopravní nehodu, proto soud dospěl k názoru, že zákonná částka není dostačující náplastí na vzniklou bolest," vysvětlil soudce Ryška. Žalobcům podle soudu vzniklo jednáním nemocnice trauma. "Rodinný život žalobců nebude nikdy takový, jaký byl předtím," dodal.
"Popálení dítěte lze pokládat za mimořádně traumatizující způsob, mimořádné je to i s ohledem na nízký věk dítěte, které je v tomto věku naprosto bezbranné a navíc vše, co se jej týká, je mimořádně emotivní, mimořádně traumatizující je i to, že rodiče poměrně hodně dlouho museli přihlížet jejímu umírání," uvedl soudce.
K navýšení přiznané částky přispělo i to, že FN Brno je velkou nemocnicí s potřebným vybavením, navíc je dostatečně kryta pojištěním a částka pro ni není likvidační.
Proč rodiče nedostali požadovaný milion? "Soud zohlednil, že dítě nebylo usmrceno úmyslně, ale tragicky ve snaze mu pomoci," uvedl Ryška. Roli podle něj hrálo i to, že následně bylo odhaleno, že dívenka neměla šanci na přežití závažných zdravotních potíží, které byly spojeny s její rakovinou. Nela také nebyla jediným dítětem páru.
Nemocnice: Postupovali jsme podle pravidel
"Nemocnice se při operaci nedopustila žádných pochybení, postupováno bylo zcela lege artis (podle všech pravidel medicíny - pozn. red.). Potvrdila to i lékařská komora, která postup posuzovala celkem třikrát. Nemocnice sice uznala svou objektivní odpovědnost a přes pojišťovnu odškodnění, odmítáme ale, že jsme se podíleli na smrti a jejím zavinění," odmítla v průběhu líčení právní zástupkyně nemocnice Hana Krejčí.
Lítost nad tím, co se stalo, podle ní ale nemocnice projevila. "Cítíme s vámi," píše se v dopise bývalého ředitele bohunické nemocnice. "Soustrast jsme panu Slavíkovi projevovali i během několika osobních jednání," dodala Krejčí. Poukázala také na to, že malá Nela byla těžce nemocná, což nepochybně musí mít význam pro stanovení případné další finanční satisfakce žalobcům.
Také podle pojišťovny Kooperativa nedošlo ze strany nemocnice k žádnému zavinění. S ohledem na objektivní odpovědnost ale vyplatila 240 tisíc Kč oběma rodičům a 175 tisíc korun nezletilému Matěji, bratrovi zemřelého novorozeněte.
"Musím ale poukázat na to, že nezletilému Matěji bylo v době úmrtí jeho sestry dva a čtvrt roku, na to by se měl brát ohled při posuzování traumat a stanovení výše odškodného," řekla právní zástupkyně Kooperativy Jiřina Čírková.
Biomedica: Nemocnice se nedržela návodu k použití
Kateřina Sedláčková, právní zástupkyně společnosti Biomedica, někdejšího distributora ohřívací podušky DM WARM od italského výrobce GVP Electronica, zpochybnila odpovědnost firmy za zásah do osobnostních práv pozůstalých příbuzných malé Nelinky: "Přístroj byl použitý v příkrém rozporu s návodem k použití, návod zakazoval použití u kojených dětí i přeložení výrobku. O něm nemáme důkazy, ale vše nasvědčuje tomu, že bylo třikrát přeloženo," uvedla Sedláčková.
Dodnes podle ní nikdo neřekl, zda jsou podušky vadné, jaká vada zde byla a podobně. Není ani pravda, že by byl vydán zákaz prodeje a distribuce přístroje.
"Ministerstvo zdravotnictví vydalo pouze příkaz 15 nemocnicím tyto podušky nepoužívat, nedošlo k zákazu Státním ústavem pro kontrolu léčiv, obchodní inspekcí, ani k omezení distribuce, ta navíc dál pokračuje," ujistila právnička společnosti Biomedica.
. znalecký posudekNávod lze považovat za zcela nedostatečný, zejména z hlediska upozornění uživatele na možná rizika. S největší pravděpodobností k události nedošlo kvůli současnému použití operačního přístroje, ale jen v důsledku technického stavu ohřívací podušky. Poduška DM WARM - nevyhovující výsledky při všech provedených zkouškách, téměř při všech měřeních naměřené hodnoty překročily závazné hodnoty. Poduška navíc není vybavena žádnou zpětnou vazbou, takže teplota styčného povrchu podušky má tendenci stále stoupat a není ji možné považovat za ustálenou. |
Biomedica připustila, že jí byly zaslány prohořené podušky z pražského Motola. "Nemocnice ale přiznala, že je prala v pračce na vyšší teplotu a bez ochranného obalu, tedy v rozporu s návodem, takže došlo k mechanickému porušení, a reklamace se neuznala," uvedla zástupkyně Biomediky.
