"Je to výsměch a podceňování intelektu lidí," rozohňuje se třeba operní pěvkyně divadla Jitka Zerhauová.
Příručka má v deseti krocích přinést praktické informace od dopravy po chování v divadle. Knížečku hodlá v nákladu tisícovky kusů Národní divadlo také vydat. Přijde ho to na pět tisíc korun (elektronickou verzi manuálu najdete zde).
Brožura třeba radí, že konec představení diváci poznají zatažením opony. "Nezatáhne-li se a nevěříte-li své vlastní intuici, sledujte okolí - vždy se najde někdo, kdo ví, kdy začít tleskat," píše se v ní.
Pauza je, když se přestane hrát
Příručka doporučuje i "nebát se projevit u tleskání své emoce, zejména pokud se divákovi představení líbilo". Pauzu zase divák pozná "podle toho, že herci přestanou hrát".
Brožura sice poskytuje kompletní návod od výběru představení až po závěrečný potlesk, ale o zásadách slušného chování se zmiňuje jen okrajově. Manuál zapomíná na základní divácká pravidla, jako je vypnutý telefon.
A čtenáře neupozorňuje ani na to, že si v hledišti nemohou vytáhnout svačinu nebo pití. Že si však diváci o přestávce můžou zajít na chlebíček, dodat nezapomíná.
Iniciativa k vytvoření Manuálu úspěšného diváka vzešla poté, co se začaly množit dotazy mladých diváků, jak se mají do divadla obléct.
"Dnes už není výjimkou diváky potkat v džínách nebo ve sešmajdaných botách a divadlo nemá jinou možnost, jak na nevhodný oděv upozornit. Nemůžeme dát diváka vyvést," vysvětluje mluvčí divadla Šárka Motalová.
Podle ní příručka slouží zejména mladým lidem. Kulturní publicista Boris Klepal ale oponuje, že to z brožury není jasné. "Cílová skupina by měla být v manuálu zdůrazněna," myslí si Klepal.
Brožurku, která dále radí, že si o přestávce mohou diváci dojít na záchod nebo na chlebíček, někteří brněnští umělci odsoudili.
"Je to triviálně a polopaticky napsané, šílené, dělají z diváků blbce," říká pěvkyně Zerhauová.
Mluvčí divadla oponuje, že brožura je psaná s nadsázkou a pro pobavení. "Chceme diváky nalákat netradiční cestou," tvrdí.
Divadlo není funus
O tom Klepal pochybuje. "Kdo ví, jestli potenciální diváky spíš neodradí," míní.
Dramaturg Libor Vodička, který působí na Katedře divadelních studií na Masarykově univerzitě, manuál spíš chválí. "Je sice smutné, že jsme se dostali tak daleko, že pro diváky vycházejí manuály, ale lidé si chování v divadle stále neosvojili," říká Vodička.
"Lidé si často myslí, že jít do divadla je jako jít na funus, navléct se do saka a protrpět až do konce. Proto asi divadlo zvolilo nadsázku, aby se přiblížili mládí, byli víc cool," odhaduje Klepal.
Hudební publicista v příručce navíc odhalil technické a faktické chyby. "Na webových stránkách brožura nejde stáhnout do formy pdf a zájemci se neproklikají k uvedeným odkazům," vzkázal.
Upozornil i na nepřesné faktické údaje. "Návštěvníkům Janáčkova divadla manuál radí vystoupit na zastávce Moravské náměstí, i když můžou dojet až na zastávku Janáčkova divadla," dodal Klepal.
Podle odborníka na reklamu Štěpána Neubauera je nápad divadla dobrý, ale zvolená forma chybná. "Brožura, kterou jsem viděl, má velmi špatnou grafickou úroveň, je nepřehledná. Obsah je napsán neodborně a každý, kdo někdy slyšel o marketingu, musí stočený v klubíčku na zemi plakat," nešetří kritikou.
