Štamgasti brněnské kavárny Švanda právě tuhle všehochuť milují. Za kavárníkem Romanem Švandou, který podnik v Alfa pasáži provozuje, se sem právě před deseti lety přesunuli z Kabinetu Múz.
Tedy právě před deseti lety... Kulaté výročí vzniku snad nejspecifičtější brněnské kavárny bylo už v prosinci, večírek na oslavu připravila kavárna až v pátek.
"Před Vánocemi na to nebyl čas, chystali jsme tradiční Rybovu mši," vysvětlil zdržení Švanda. Rozeslal na tisíc pozvánek, ale před večírkem, ani nevěděl, kdo dorazí.
Různorodá skupina návštěvníků čítá brněnské umělce a bohémy, mnozí z nich už podle Švandových slov najdou cestu do kavárny jen jednou za rok, když se do Brna přijedou podívat.
Ne tak štamgasti, kteří svému stolu v rohu kavárny zůstali věrní. Jsou to herci sousedního HaDivadla i další brněnští umělci.
"Reservé – chráněný pařez" stojí na cedulce, která ze stolu nemizí. Sedává u ní Jan Zuziak, brněnský malíř, entomolog a zakladatel bizarního společenství.
"Chtěl jsem originální nápis na tričko, a místo chráněného stromu je to nakonec jenom pařez," popisuje Zuziak vznik bohémského tria, které kromě něj tvoří ještě výtvarník Jakub Stejskal a básník a dramatik Marian Palla.
Předvánoční otevření se sázkou o padesát korun
Palla kavárně a jejímu majiteli dokonce věnoval prostor ve své knize Teplé škvarky. V ní vzpomíná na první večer v nově otevřeném podniku.
"23. prosince večer otevřel Švanda nový bar v pasáži Alfa. Nakoukli jsme a sedli. Objevil se Sandro a pořád mluvil. Vsadil jsem se s ním, že když vydrží patnáct minut mlčet, dám mu padesát korun. Souhlasil a začal mlčet. Po deseti minutách se mi to rozleželo, a tak jsem těsně před vypršením sázky řekl, že mu nic nedám. Okamžitě mi začal nadávat a já mu potom klidným hlasem oznámil, že sázku prohrál, protože promluvil," píše Palla.
Osobní vzpomínku přidává i majitel Švanda.
"Před otevřením kavárny jsem umýval výlohy, stál jsem na štaflích a najednou, když jsem se podíval dovnitř, tak jsem si uvědomil, že tady bylo holičství. A tam mě maminka vodila na ostříhání. Do té doby jsem si nikdy nevybavil, že jsem tady jednou pokousal holiče. Mám rád, když se uzavírají různé kruhy v životě a tímhle se jeden ten kruh uzavřel," vypráví Švanda
V kavárně se kromě hostů střídají i výstavy. Švanda rád vzpomíná na tu s názvem Chudinky. "Každý donesl z domu svoje staré panenky, plyšáky, medvídky. Mělo to hroznou sílu, když tady na zdi viseli medvídci s vyloupanýma očima," líčí.
Netradičním projektem jsou výstavy na pánských a později i dámských záchodech. V OO Art Gallery se podle Švandy představila spousta renomovaných výtvarníků.
"Každému se vymezil pás kachliček a na ty mohl dotyčný něco namalovat. Když výstava skončila, musel to po sobě umýt," vysvětluje kavárník.
Dokument zachytil 24 hodin v kavárně. A protáhl se
U stolků se dá podle štamgastů probrat úplně všechno, kromě politiky ovšem. "Je to správný místo, které hledá člověk, který přijede do cizího města, kde mu poradí s čímkoli," potvrzuje další štamgast, skrytý za všudypřítomnou kouřovou clonou.
Ta je spolu s ošoupanými židličkami, prasklým zrcadlem i samolepkou Václava Havla na noze stolu součástí koloritu kavárny.
Atmosféru zachytilo i několik filmů, nejkurióznější je podle aktérů samotných 24hodinový dokument. "Opravdu celý den jsme tady seděli, pak už teda taky leželi," popisuje Zuziak.
Další z hlasů kavárny potichu dodává, že se celý projekt nakonec protáhl na den a půl. Nevšedním zážitkem byl i porod, který podnik zažil. Fena v něm vrhla sedm štěňat.
"Nejradši mám na kavárně to, že je tady lidem dobře. Teda, pokud je jim tu dobře, to vlastně nevím," uzavírá Švanda.
