Nejvýznamnější součástí výročního festivalu Re:publika byl návrat Slovanské epopeje malíře Alfonse Muchy na Moravu.
Možná ještě více se ale mluvilo o akci, která se až na samém závěru programu odehrála na brněnském výstavišti v podstatě za zavřeným dveřmi.
Brněnská umělkyně Kateřina Šedá svým projektem obřího rande vzbudila vášně dávno před jeho uskutečněním. Jedni kritizovali akci kvůli tomu, že spolkla až čtyři miliony korun z veřejných rozpočtů, jiným vadilo, že údajně diskriminuje homosexuály.
Až v sobotu se konečně setkali ti, kteří se rekordní seznamovací akce zúčastnili. „A orientaci neřešíme, otevřeno je i homosexuálům. Na internetu se objevují lživé informace,“ zdůraznila na začátku akce Šedá.
Přestože bylo vše součástí festivalu, od jeho návštěvníků byli účastníci seznamovací schůzky oddělení. „Tohle není reality show, peep show ani nic podobného,“ vysvětlil kreativní ředitel Re:publiky Pavel Anděl, proč se rande v režii Kateřiny Šedé konalo za zavřenými dveřmi.
Na dvoudenní akci organizátoři pozvali asi 2 500 lidí ze seznamek a nabídku otevřeli i veřejnosti. Zdálo se, že zájem bude dostatečný, aby naplnil onen symbolický počet 1 918 účastníků. Nakonec ale v sobotu našlo odvahu přijít jen zhruba 650 lidí, mezi nimi o něco více žen než mužů.
„Jsem překvapený a je mi to líto, že když 1 918 lidí dostalo šanci, tak dvě třetiny ji nevyužily a nechaly to ladem. To je přesně ten svět, ve kterém žijeme. Spousta lidí si říká, co já tam budu dělat, já se stydím, jak já se tam budu cítit, nikoho tam neznám…“ poznamenal účastník rande Robert, který si stejně jako ostatní nepřál zveřejnit příjmení.
Hledala se i kamarádka na meruňky
To Kateřina Šedá na sobě zklamání z nižší účasti nedala znát. Vysvětlovala, že seznamování během víkendu vymyslela na více úrovních a popisovala například to, že si účastníci největšího českého rande v kufru přivezli pět věcí, kterých se chtěli zbavit a které ve svém životě nepotřebují a nabídli je někomu jinému. Tím vznikl jakýsi bleší trh.
Festival Re:publikaFestival k výročí založení Československa o víkendu na výstavišti skončil. Podle prvních odhadů ho za tři týdny navštívilo zhruba 170 tisíc lidí, pořadatelé měli přitom zhruba dvojnásobná očekávání. Asi 25 tisíc lidí se během festivalu dostalo na výstavu Slovanské epopeje a plakátů Alfonse Muchy. Ta na výstavišti zůstane až do konce roku, základní vstupné se ale zvýší ze 150 na 250 korun. |
Třeba dredatá paní Alice přivezla knížku v angličtině, píšťalku na nacvičování správného dechu při astmatu, hodinky od svého bývalého přítele, punčocháče a lyžařský přívěsek na kartičku na sjezdovku. „Nebyl to moc promyšlený výběr, teď budu muset zpětně přemýšlet, proč jsem tyhle věci přinesla,“ smála se.
Přihlásila se až na poslední chvíli, protože má ráda dílo Kateřiny Šedé. Jméno organizátorky bylo to hlavní, co přesvědčilo i mladou Mirku. „Řekla jsem si, že kdyby nic jiného, tak zažiju zajímavé dva dny. Už mám čtyři telefonní čísla, ne že by byla na obzoru samá rande, ale i na kamarádky,“ radovala se.
Přátelství. To je termín, který se skloňoval nejčastěji. „Máme tu třeba paní, která shání kamarádku, která by s ní chodila na meruňky,“ informovala organizátorka Šedá.
Podle těch, co mají zkušenosti ze seznamek, byl rozdíl mezi nimi a rande na výstavišti obrovský. „Ve virtuální realitě jsou fotky placatý, nevidíte mimiku, neslyšíte hlas. A když už se s někým ze seznamky potkáte, už se na něj koukáte očima: ‚To by byl můj manžel, manželka?‘ To není přirozený. Kdežto tady se na začátku zmínilo, že hledáme přátele. To je ta skutečná přirozenost seznamování. Tak to přece vždycky začíná. Znáte někoho týden, měsíc, a pak vás napadne: ‚To je asi ono‘,“ popisoval Lubomír, pán středního věku.
Jste exoti, slyšeli účastníci
Účastníci rande sepisovali na papíry požadavky na svůj protějšek. Lubomír si i na svůj „odznak“ s pořadovým číslem, jejž měli všichni příchozí, připsal, že je nekuřák, a domaloval srdíčko a křížek. „Jsem věřící a moje hledání je tak ještě složitější,“ vysvětlil.
Jedním z dalších účastníků byl Martin. Ve čtyřiceti letech ovdověl, přistěhoval se z podhůří Jeseníků do velkoměsta, a jak říká, začíná nový život. Netušil přitom, jak těžké bude sehnat partnerku. „Přijde mi super, že tohle je dvoudenní akce, je čas si popovídat. Asi by to vážně mělo jít prvně přes přátelství,“ přemýšlel.
I účastníci ale zaznamenali, že ne každému se takový umělecký projekt líbí. Robert například slyšel, jak kolemjdoucí označil seznamující se za exoty. Někteří si podle něj zase stěžovali, že je rande drahé nebo že nemá smysl.
„Podle mě to je ale jeden z nejdůležitějších nápadů, který se za mého života v Brně objevil. Nejde o to, jak to dopadne. Mnozí odejdou sami domů a někteří si ani nenajdou kamarády. Ale je důležité myslet na to, že je na tomto světě nebaví být sám, a myslím, že se Brnu tímto dostalo obrovské naděje,“ podotkl.
V neděli dvoudenní rande skončilo, stejně tak i celý festival Re:publika. Zhodnocení chtějí pořadatelé připravit v tomto týdnu.
