Výkyvné polonápravy a nosná roura před Tatrou
Nosná roura i výkyvné polonápravy se objevily dříve, než s nimi přišel Hans Ledwinka. Velký přínos našeho Rakušana ale tkví v tom, že v roce 1922 (kdy se začaly prototypy Tatry 11 testovat) spojil tyto dvě věci ve věc jednu a ještě ji dovedl do praktického použití ve velkém měřítku.
Centrální nosná roura se totiž na automobilu poprvé objevila už v roce 1904. Jednalo se o malý Rover 8 z Velké Británie, od konstruktéra Edmunda W. Lewise. Vůz s jednoválcovým motorem o výkonu 8 koní se sice vyráběl až do roku 1912, ale s nosnou rourou pouze do roku 1907, kdy byla nahrazena „obyčejným“ rámem. A jak jinak, nápravy měl Rover 8 tuhé.
Rover 8 s centrální nosnou rourou se vyráběl v letech 1904 až 1907, nápravy měl tuhé.
Výkyvné (kyvadlové) polonápravy zase napadly Rakušana Edmunda Rumplera, který si s tímto nápadem už v roce 1903 skočil na patentový úřad. Jméno Rumpler je známé také z oboru letectví, profesně působil v Německu, ale při rozjezdu kariéry se nachomýtl i do Kopřivnice ke stavbě tamního prvního automobilu Präsident.
Ale zpět k jeho výkyvným polonápravám, ve skutečném automobilu je použil až v roce 1921 v tvarově zajímavém, aerodynamicky řešeném typu Rumpler Tropfenwagen. Tento vůz však prodejní úspěchy nepřinesl, v poválečném Německu měli lidé jiné starosti, a někteří se i jeho vzezření trochu „báli“.
Edmund Rumpler si nechal výkyvné polonápravy patentovat v roce 1903.
Aerodynamický Rumpler Tropfenwagen z roku 1921 měl vzadu výkyvné polonápravy, vpředu nápravu tuhou.
Aeromilníky motorismu: inspirace holubem a Tatra, která překvapila svět |
