Výhody tatrovácké koncepce
Centrální nosná roura se vyznačuje neobvykle velkou torzní a ohybovou tuhostí, čímž mimo jiné chrání nástavbu vozu od přenášeného zatížení. Naopak nákladní automobily s klasickým žebřinovým rámem se při jízdě v terénu kroutí, což nástavba může nést nelibě. Výkyvné polonápravy zase zajišťují dobrou průchodivost terénem, protože mají vynucenou snahu udržet si s ním téměř trvalý kontakt. Vůz, který na nerovnostech splašeně neposkakuje, poskytuje oproti klasice s žebřinovým rámem a tuhými nápravami vyšší komfort osádce při jízdě v terénu, může tam jet vyšší rychlostí a je stabilnější při jízdě v zatáčkách a na svazích.
Podvozek Tatry 11 s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami vzadu
Samotnou rourou je potom přímo chráněna spojovací hřídel, která je v ní bezpečně ukryta. Respektive spojovací hřídele v jednotlivých segmentech roury mezi skříněmi montážních celků pohonu (skříň převodovky, skříně náprav). A protože tuhost centrální roury zajišťuje neměnnou vzájemnou polohu souosých částí převodového ústrojí, nemá spojovací hřídel žádné klouby.
A potom je zde ještě jeden prvek, který sice není nedílným atributem tatrováckého podvozku, ale tak nějak jsme si zvykli, že k těmto tatrovkám patří. Mluvíme o vzduchem chlazeném motoru. I ten svým dílem učinil automobil na údržbu jednodušším a v provozu životaschopnějším, protože odpadly všechny problémy, se kterými může vyrukovat chladič. Ovšem zdaleka ne na všech tatrovkách s rourou bychom vzduchem chlazený motor našli, především řada typů předválečných vozů nákladních měla motor chlazený vodou.
Hans Ledwinka Významný světový automobilový konstruktér rakouského původu se narodil 14. února 1878 v Klosterneubergu. Technické vzdělání získal na průmyslovce ve Vídni. Velkou část svého profesního života pracoval v Kopřivnici jako konstruktér, hlavní konstruktér a ředitel. Na svém kontě má mnoho patentů a Tatru proslavil především koncepcí podvozku s centrální nosnou rourou, vzduchem chlazenými motory a později aerodynamickými vozy se samonosnou karosérií. Po druhé světové válce byl šest let vězněn. V roce 1951 bylo H. Ledwinkovi, s notně podlomeným zdravím z vězení, umožněno odejít do Rakouska. Nakonec se usadil v Německu, kde se nadále věnoval svému oboru jako konzultant. Zemřel 2. března 1967 v Mnichově. V roce 2007 byl Hans Ledwinka zařazen do Evropské automobilové síně slávy. |
