Ten supervzácný vůz zrekonstruoval v duchu „absurdního detailismu“, jak říkají obdivovatelé jeho nekompromisního přístupu k renovacím. Původním majitelem představené Tatry 80 byl ústecký továrník Heinrich Schicht, který vůz zakoupil v roce 1931. Kasík také sepsal obsáhlou knihu o rekonstrukci nazvanou Tatra 80: Tři životy slavného Schichtova kabrioletu. Moc monografií o konkrétních autech na světě nevzniklo. Obří nádherná tatrovka si to ovšem zaslouží.
„Po Heinrichu Schichtovi, jehož rodinu proslavila výroba mýdla, kosmetiky nebo potravinářských tuků, vůz vystřídal ještě několik majitelů,“ uvedl Kasík. „Sloužil například i u hasičského sboru. Kasík Tatru 80 převzal ve velmi špatném stavu,“ řekl. Kromě mechanických prací podle něj spoustu času věnoval také studiu původních materiálů nebo návštěvám tuzemských a zahraničních automobilových veletrhů.
 |
Na renovaci se vedle Kasíka podílela řada lidí, někteří už zemřeli. Ne všechny pokusy o opravy vozu byly hned úspěšné. „Něco se povedlo napoprvé a něco třeba napětkrát,“ řekl. Přál by si, aby zrekonstruovaná Tatra 80 jednou ústeckými ulicemi projížděla tak jako dřív. Rekonstrukce vozu se protáhla na 28 let. „Část času zabrala vlastní renovace, ale zejména náhradních dílů, dokumentace, fotografie, podle které bylo možné rekonstrukci provést,“ řekl Kasík pro iDNES.cz.
„Je to vlastně největší osobní automobil, s klasickou koncepcí s centrální nosnou páteřovou rourou a všemi nezávisle zavěšenými koly, který byl vyroben v Tatře. Auto bylo vyrobeno v nejmenší sérii, v pouhých 22 kusech, a tento je jeden ze čtyř realizovaných sportovních kabrioletů,“ dodal. Dodnes se zachovalo šest osmdesátek, Kasíkův kabriolet je jediný existující.
Auto má pod kapotou šestilitrový dvanáctiválec, který auto rozjel až někam ke 145kilometrové rychlosti.
Ukrývali jsme tatru pana prezidenta - nejvzácnější české auto |
Tento konkrétní kus se představil premiérově na pražském autosalonu v říjnu 1931, kde si ho převzal pan továrník Heinrich Schicht z Ústí nad Labem. Jeho Schichtovy závody vyráběly slavné mýdlo s jelenem nebo kosmetiku Elida či tuk Ceres. Jeho rodina, která patřila ve své době k nejvýznamnějším středoevropským průmyslnickým rodům, používala vůz k různým cestám, na výpravy do zahraničí. „Dokonce tento vůz vyhrál svou kategorii na soutěži elegance v Cannes v roce 1932. Následně auto od Schichtových odkoupil syn jeho bankéře, Karl Popper. Začátkem druhé světové války auto získal obchodník s automobily František Zábranský, který ho nejprve používal, pak ho rozebral a schoval v ledárně v hostivickém pivovaru, aby ho Němci nezabavili. Po válce ho chtěl zase sestavit, ovšem už nemělo smysl stavět luxusní kabriolet, nebyl benzin, nebyl důvod taková vůz provozovat. Naopak byla poptávka po podvozcích na hasičské vozy,“ popisuje Kasík. Takže se podvozek s osazeným motorem dostal do Brna k firmě Hrček a Neugebauer, která na něj postavila hasičskou nástavbu se stříkačkou pro hasiče v Uherském Hradišti.
Jak vybrat barvu
V bohatém archivu Tatry Kasík našel mnoho dokumentace ke své osmdesátce, výkresy výdřevy karoserie a podařilo se získat i kompletní sadu výkresů výrobní dokumentace všech kovových dílů skládací střechy. V archivu jsou prakticky všechny mechanické výkresy vozu.
Ke Kasíkově osmdesátce existuje spousta továrních fotografií. „Byl to ze všech osmdesátek asi nejčastěji fotografovaný vůz kromě Tatry 80 prezidenta Masaryka. Nebylo vlastně místečko, které bychom neznali. Dokonce byl nafocen velice kvalitně i interiér. Takže jsme pak udělali zvětšeniny fotografí dva metry na výšku a pět metrů na délku a každý detail jsme ladili podle nich,“ říká Kasík.
Osobní dvanáctiválce jsou zlaté hřeby tuzemského automobilového průmyslu |
Ten podle vlastních slov mnohosetkrát zkoumal, jakou mělo auto původně barvu. „Byl jsem jednou přesvědčen, že to auto bylo celé černé, a jindy zas, že tam byl světlejší tón. Protože žádná barevná fotografie neexistovala a v rodině pana Zábranského v roce 1939 byl vůz už přelakovaný, jediný, kdo mi mohl říct, jaká byla původní barva, byl syn řidiče, který se shodou okolností také jmenoval Schicht. Byl u mě asi před deseti lety, říkal, buď bylo černé, nebo tmavě modro-černé,“ popsal pro iDNES.cz.
Pavel Kasík tedy zvolil barvu ze dveří a kapoty jiné dochované Tatry 70 a nechal udělat spektrální analýzu laku. „Takže to není lak z žádného současného vozu, ale je to speciálně namíchaná barva,“ kouká upřeně na tmavě modrou tatrovku.
Chtěl by s ní vyrazit na slavnou soutěž elegance na Pebble Beach, kde Kasík před lety uspěl s Tatrou 77. „Z evropských akcí by mě nejvíc zajímala akce Chateou Chantilly ve Francii,“ dodává.
Tatra 80Byla největším a také nejdražším osobním automobilem v historii značky. Jeho výrobou v Tatře vyvrcholil vývoj vodou chlazených motorů. Konstrukčně T 80 vycházela z modelu Tatra 70, s nímž měla shodný podvozek. Podvozek byl stavěn podle tradiční koncepce Tatra; motor, převodová skříň, centrální roura a skříň zadní nápravy tvořily nosnou část vozu, na které byla dvěma příčnými nosníky připevněna karoserie. Vpředu i vzadu měly vozy výkyvné polonápravy. Vůz poháněl vodou chlazený dvanáctiválcový motor s rozvodem SV a válci do V o objemu 5 990 cm³. Ten poskytoval výkon 115–120 koní. Motor předával výkon přes jednokotoučovou suchou spojku a čtyřstupňovou převodovku na kola zadní nápravy. Maximální rychlost 2 400 kilogramů těžkého vozu se pohybovala mezi 130 až 140 kilometry v hodině. Vozy byly vyráběny jako šestimístné limuzíny, nebo landaulety či kabriolety. Vyrobeny byly i tři vozy s karoseriemi vyrobenými na zakázku, například firmou Sodomka. Nástupcem T 80 byl od roku 1934 vyráběný vůz T 70 A. Tatra 80 v provedení landaulet s poznávací značkou P-24 284, kterou používal prezident T. G. Masaryk, byla předána Správě domu prezidenta republiky v Praze-Hradčanech v červnu 1935. V současnosti je tento vůz v Národním technickém muzeu v Praze. Zdroj: wikipedia |
