Letošek přeje dovoleným v Česku, a tak jsme si půjčili obytné auto a během deseti dnů projeli pořádný kus naší země. Mácháč, Kokořínsko, Brdy, Táborsko, Lipno, Šumava... Neplánovali jsme, vyhýbali se kempům a tábořili zásadně „nadivoko“ v přírodě – ovšem snažili jsme se být maximálně pořádní a ohleduplní.
Také vás vždy podobné dobrodružství s domem na kolech lákalo? Pak vám může přijít vhod pár praktických tipů a postřehů z naší výpravy: jak hledat nocleh, co dělat, když bliká nějaká kontrolka, jaké stáhnout aplikace do mobilu a kolik to celé stojí.
Technicky: Na 7,5 metru dlouhý obytný vůz Adria Matrix s podvozkem od Fiatu stačí řidičák B. Diesel s automatickou převodovkou je zcela nový, má najeto jen 883 kilometrů. Auto vyjíždí z pražské půjčovny. Na palubě najdete plně vybavený apartmán s nezávislým vytápěním: kuchyňskou část s třemi plynovými hořáky, ledničku s mrazákem, toaletu i samostatný sprchový kout. Peřiny, povlečení, ručníky… Všechno.
V zavazadlovém prostoru je standardně stůl a čtyři skládací křesla, mini gril a dvě jízdní kola. Vešly se tam navíc i dva dovezené dětské bicykly. „Na cestách jste zcela nezávislí, co se týká hygieny i přípravy jídla,“ komentuje Helena Makovská z půjčovny Karavany Česko.
Bydlíky jen za pár korunJak správně vybrat obytný přívěs Ceny přijatelných „bydlíků“ pro nenáročné začínají na zhruba 60 tisících korun, milovníci luxusu zaplatí za starší přívěs částku kolem 300 tisíc. Více čtěte zde |
Lidsky: Osádku vozu (výběr členů je strategicky důležitý pro pohodu cestování) tvořili muž-řidič-kuchař, žena-navigátorka-kavárnice a dvě osmileté holky-zpěvačky-bavičky-průzkumnice. Vhodné je shodnout se společně předem na představě cesty, v našem případě: relax v přírodě s komfortním zázemím mimo kempy, nezávislost a putování bez plánování, trocha zajímavostí pro děti + návštěvy minipivovarů.
Zkušenosti: Česko je pro „Obytňákovy“ zemí zaslíbenou a jde to i bez kempů. Zatím, protože v západní Evropě (prý mimo Skandinávii) si cestování nadivoko kvůli zákazům a hrozícím pokutám neužijete.
Skvělá je naprostá nezávislost – obytňák má nádrž na 140 litrů vody pro kuchyň, sprchu a splachování toalety, doplňovali jsme ji zdarma jednou na benzince a dvakrát u dobrých duší cestou. Vytápěli jsme každou noc na 20 až 23 stupňů – kompletní spotřeba LPG vyšla na 280 korun za deset nocí.
Obsluha chemického záchodu je překvapivě jednoduchá a hygienická, manipulace jako s příručním kufříkem, navíc bez obávaného zápachu. Na některých pumpách záchod vylijete bez problémů, jinde ne, ptejte se.
A když se v autě něco děje, voláte nonstop linku půjčovny. „Ta blikající červená kontrolka značí jen to, že se za jízdy nabíjejí baterie. Je to v pořádku,“ zní rada z telefonu. Parádní je zatmění všech oken po stranách i na střeše. Není vidět dovnitř a v noci světlo z interiéru neruší v přírodě.
Tipy: Nocujte, kde se dá – ale ohleduplně. Vyplatí se dobře hledat, pak se dá najít krásné místo, i když to někdy trvá pět nebo deset kilometrů jízdy navíc. V první části desetidenní cesty jsme noclehy hledali naschvál na náhodu, bez technologií.
V okolí Lipna sice mohou překvapit zákazové značky u mnoha odboček z hlavní silnice a nově se rojící cedule se zákazem nocování v obcích i na turistických parkovištích, ale jde to. Vyplatilo se nám přesunout se na nové místo vždy v podvečer. Ideální byly odbočky k osamělým hotelům, penzionům a prázdninovým rezortům nebo dlouhé polní cesty na louky. Kousek od Perneku, Horní Plané či Modravy – tam všude se dalo auto na noc „zapíchnout“. Nabízely se i možnosti mezi stromy v okolí poetických venkovských hřbitovů, což ovšem ženská část posádky rezolutně zamítla.
Později jsme už jeli i digitálně. Známé jsou dvě aplikace, zpoplatněná BezKempu.cz, která za cca 200 až 500 korun za noc zprostředkuje legální parkování na soukromém pozemku. Nevybrali jsme si však plac (zase tolik jich není) a využívali jsme mnohem pestřejší tipy z celosvětové sítě „park4night“, na které si lidé zdarma doporučují zkušenosti z nocování. Takto jsme našli volný plac u Máchova jezera nebo u romantického větrného mlýna.
Zásadou je chovat se slušně. Ani jednou jsme tak neměli problém s projíždějícími policisty. Nikdy jsme nebyli v zákazu vjezdu, jednou jsme po zeptání nocovali zdarma na soukromém pozemku vedle koňského výběhu nedaleko Orlíku.
Důležité: Vyhněte se louce po dešti. Obytňák není osobák, i když se tak předchozích sedm dní ve slunečném počasí může chovat. Kola marně zabírají. Další a další pokusy, zanadávání si, vychladnutí, hledání řešení. Spotřeba obrovská, displej hlásí, že dojde nafta. Vychází až opakované, divoce klouzavé couvání – a to i díky hlasitému povzbuzování tří náhodných hledačů pokladů a vstřícného starosty obce Dobřeň, který nakonec nemusel shánět traktor (díky moc, pane starosto Špačku!)
Cena a hodnocení: Není to samozřejmě levné. Vypůjčení obytného auta přijde podle období na cca dva až čtyři tisíce za noc. Trochu lepší je to se spotřebou – nafta na 1 061 kilometrů vyšla u takto velkého auta na tři tisíce korun (cena průměrně 25,90/litr).
Ovšem jste-li jen kouskem duše nomádi, stojí výprava s pojízdným domkem za to. Zážitky navíc pokračují i po návratu – z vašeho dosud běžného kombíku se překvapivě stala stísněná mikro kapsle se zpětnými pidi zrcátky. Naopak vaše „doma“ nikdy nebylo větší. Z kuchyně do koupelny přes celý byt – panečku, to je štreka!
