Razdvatrojka žije. Vyrábí se už 42 let a je vyprodaná

Dost možná vás vezla z porodnice a říkalo se, že vás poveze i na hřbitov, "dvanáctsettrojka". Dodnes tohle auto žije a vyrábí se. Je to nejdéle vyráběná škodovka vůbec.

Autotesty

Sledovat další díly na iDNES.tv

Česko je automobilovou velmocí, kromě třinácti modelů osobáků vznikajících ve velkém (škodovky, kolíňata, hyundaie, kie) a v malosériovkách na objednávku (kaipan, gordon), narazíte i na stoprocentního retro exota: nejdřív Škoda 1203, později TAZ 1500 a dnes opět "dvanáctsettrojka".

Opravdu se dodnes vyrábí v krkonošském Žacléři, jen několik set metrů od polské hranice. I v jednadvacátém století je objednávají dopravní záchranné služby. "Je to rozhodně levnější než kupovat moderní sanitku za milion a čtvrt," říká Roman Jirouš, majitel firmy Ocelot, která výrobu "raz-dva-trojek" před lety zachránila před zánikem. V službách nemocnic prý za 4 až 5 měsíců najezdí klidně 70 tisíc kilometrů. Jedna velká zásilka jich putovala nedávno na Slovensko. "Nedávno jich pár koupili pražští plynaři. Kupují je rybáři, velký zájem je mezi mladými lidmi," říká Roman Jirouš.

Dvanáctsettrojka do Afghánistánu

Občas mají 1203 v záloze pohřební služby. "Jezdí novým autem, ale mají ji někde vzadu v garáži. Podle předpisů totiž musejí mít jedno auto v záloze," vysvětluje Jirouš. Spousta jich je ještě v garážích armády. Doplňovali je tam prý ještě na přelomu tisíciletí.

A jestli máte Škodu 1203 doma, můžete dostat od obecního úřadu dopis, že vaše auto je zařazeno do obranného systému státu. Dvanáctsettrojkař Josef Novotný má svoje auto na základě "rozhodnutí o určení věcného prostředku" podle vyhlášky ministerstva obrany č. 280/1999 Sb. poskytnout k obraně Česka. "Do Afghánistánu snad moje dvanáctsettojka bojovat nepojede," říká. Musí ale třeba hlásit změnu barvy, nebo případný prodej svého osmimístného mikrobusu. Přelakovat jí nebo vyjet s ní na dovolenou mu prý vojenská správa bránit nebude.

Z pracanta stylovka

Ve Vrchlabí se jich v letech 1968 až 1981, kdy byla výroba převedena do slovenské Trnavy, vyrobilo téměř 70 tisíc. Žádný vůz Škoda se nerodil tak dlouho. Žádný se tak dlouho nevyráběl. A žádný nesloužil k tolika účelům.

Konstruktéry z Vrchlabí by rozhodně před šedesáti lety, kdy legendární škodovku navrhovali, nenapadlo, že se stane vlastně stylovým unikátem, který si lidé kupují pro radost. "Koupí si ji třeba pan doktor v důchodu, který s ní léta jezdil," líčí Jirouš. Nejčastěji staví právě sanitky. Pan doktor na výminku s ní pak jezdí na výlety a občas si i pustí maják, i když se to nemá...

Kupují je prý také sběratelé motorek. Jet na závody veteránů s novou dodávkou se nehodí. Aby to ladilo, pořídí si kulaté retro.

Oficiální výroba skončila v Trnavě v roce 1999. V roce 2004 přestali v trnavských strojírnách lisovat díly. Je jich spousta, některých je podle Jirouše na Slovensku ještě na stovky let, leží tam ve fabrikách u dodavatelů, od kterých je neodebral původní výrobce. Jiné díly ale docházejí. Problém je prý sehnat třeba boční okna na sanitky.

Jiroušova firma Ocelot umí vyrobit 1203 celou, podařilo se mu zachránit a poschraňovat všechny přípravky a formy na celé auto včetně dokumentace. Některé věci prý doslova vytahoval ze "šroťáků".

"Jediné, co jsem nezachránil, byla zápustka na klikovou hřídel. Než jsem si pro ni stačil dojet, sešrotovali ji i s bucharem," říká Jirouš. Tím odzvonilo výrobě agregátu 776/14, do nových aut tedy Jirouš montuje generálkované motory.

Když 1203 doslouží, dovezete je do Žacléře a vyměníte ji za novou. Nová dnes vyjde na něco přes tři sta tisíc. Valníková je o něco lacinější, stojí 180 až 220 tisíc bez DPH. Existují ale i levnější řešení, použitím repasovaných dílů. To se pak vejdete už do nějakých sto tisíc. V Žacléři třeba vyrobí celý základní rám, na nej začnou stavět karoserii a použijí vrchní díl se střechou, který "zdravý" uřízli z vysloužilého auta.

Největší výhodou 1203 je podle Jirouše jednoduchost a snadná opravitelnost. Umí to každý automechanik a spotřebních náhradních dílů je všude spousta. "Za měsíc prodáváme jen těsnění pod hlavu motoru za 12 tisíc korun," říká Jirouš. Motor z "raz-dva-trojky" totiž nepohání jen tuhle relikvii, ale také vysokozdvižné vozíky, hasičské stříkačky, jeřáby, nebo rozmetače štěrku na sypacích liazkách.

Vyprodáno

"Fabrika" na 1203 má dnes vyprodáno, ročně jich vyrobí nových do deseti kusů. Znovu si museli udělat některé výkresy a vlastně si ji dovyvinuli. Hlavně do výroby zahrnuli moderní technologie. Používá se třeba laser nebo vodní paprsek na řezání. Jiné úpravy byly nutné proto, že díly původní technologií neměl kdo vyrobit. Takže nárazníky už se nelisují v kuse, ale svářejí z více dílů. Rám vyrábějí na speciálních stolicích přímo v Žacléři, jiné díly objednávají od dodavatelů. Na výběr máte mezi modelem 1997 s plechovými nárazníky nebo modelem 1999 s nárazníky z plastu. Boky auta jsou dnes laminátové, takže moderní 1203 zvenku nehnijí.

Poslední auta vyrobená na Slovensku v letech 1992 až 1998 podle Jirouše zato shnila skoro všechna. Šidila se prý technologie, některé málo ekologické se musely nahradit méně účinnými. Naopak některé kousky ze 70. let se občas vyloupnou v obdivuhodně zachovalém stavu.

O bezpečnosti 1203 si nemůžeme dělat iluze, říká se, že když v ní nabouráte, přijdete o nohy. Při pohledu do kabiny tomu věříte. Máte je hned za čelní stěnou se světly. A zkušení šoféři "raz-dva-trojek" si stěžují, že fouká pod nohavice kolem pedálů. Jízdní vlastnosti také nejsou zrovna ukázkové. Dodávková škodovka má motor vepředu a poháněná zadní kola. Držet rovný směr dělalo podle pamětníků většinu jízdy velké potíže.

Naftový unikát

Občas můžete narazit na unikát v podobě naftového exempláře. Podle Romana Jirouše jich po Česku jezdí 8 až 10. Pohání je průmyslový atmosferický diesel 1,9 litru od VW. "Stejný býval třeba v některých vysokozdvižných vozících," upřesňuje. Ten byl spojen s převodovkou od Peugeotu. Naftová 1203 prý jezdí se spotřebou kolem pěti litrů a jede až nějakých 110 - 115 kilometrů v hodině. Vyráběly se od roku 1998 do oficiálního konce výroby 1. září 1999.

Poslední benzinové kousky od roku 1995 splňují dokonce ekonormu Euro II (norma EHK 93B). Je to unikát, protože až do konce kariéry měly "dvanáctsettrojky" atmosférický karburátor.

Snem Romana Jirouše je expozice všech dodávkových škodovek od předchůdkyně 1202 po poslední 1203. Včetně jeho originální "tuningové" přestavby, kterou poutá pozornost na výstavách a vyráží s ní na srazy "dvandulí", jak svým autům majitelé občas říkají. V Žacléři také bude expozice s celou výrobní linkou na 1203, která ukáže, jak se v padesátých letech stavěla auta.

Škoda 1203 curriculum vitae

Populární dodávka brázdící dodnes v nejrůznějších úpravách naše silnice, vznikla v polovině padesátých let v konstrukčních kancelářích Škody ve Vrchlabí. Konstruktéři vyšil ze Škody 1200, všechna kola jsou nezávisle zavěšená, přední náprava je tvořená lichoběžníkovými rameny, zadní kyvnými polonápravami.

Ministerstvo automobilového průmyslu však v roce 1958 rozhodlo, že na rozjetí výroby nejsou peníze, a tak výkresy putovaly do šuplíku, kde ležely téměř deset let. Za celou tu dlouhou dobu však vrchlabští vývojáři doufali, že výrobu nakonec prosadí. Proto projekt neustále modernizovali.

Klíčové jednání pro další osud dvanáctsettrojky se odehrálo v roce 1966 na tehdejší Státní plánovací komisi. Zástupci vrchlabské továrny tam podle pamětníků seděli tři dny, než se jim podařilo úředníky přesvědčit, aby výrobu povolili.

První naleštěná Škoda 1203 vyjela z vrchlabské automobilky na podzim roku 1968, na Slovensko se výrova přestěhovala v roce 1981. Z Trnavy se vrátila zpět do České republiky v roce 1999. Do místa 16 km vzdáleného od Vrchlabí, kde v 50. letech její historie začala.

Do roku 2003 jich vyráběli přibližně sto ročně. Vyráběli dokonce stavebnice, které kompletovaly další firmy. Konec pro velké série 1203 znamenaly stále přísnější emisní normy. Dnes má pobočku na prodej náhradních dílů i v Polsku.