Na trhu ojetin se pohybuje velké množství zrekonstruovaných havarovaných vozidel ze zahraničí. Doslova kvete obchod s doklady, které dnes není problém koupit prakticky na jakékoliv auto.
Zručné ruce automechaniků dokážou v malých dílnách udělat z dovezené bouračky běžnou ojetinu, ke které se jen přidají koupené doklady. A nedělá jim potíže přetočit počítač kilometrů pro "omlazení“ vozidla.
Kolik má najeto?
"Je bláhovost zaměřit se hlavně na počet kilometrů natočených na počítači,“ potvrzuje Jan Štolba, technik ze značkového autobazaru při Porsche Auto Praha. "Dokonce malý počet kilometrů u staršího auta hned velí zkušenému praktikovi zbystřit pozornost, že něco nemusí být v pořádku. Je řada věcí, které o autě vypovědí mnohem víc.“
Pokud si myslíte, že u novějších aut, která již nemají pohon tachometru mechanický, ale elektronický, je přetočení složitější, opět mýlka. Upravit jakýkoli tachometr přesně podle přání zákazníka trvá dnes jen několik minut a stojí to pár stokorun. Ve specializovaných inzertních novinách je mnoho inzerátů na doklady k autům i na přetočení tachometru doslova za pár korun.
"Samozřejmě můžete přijet zítra s tím mercedesem, podíváme se na to, uvidíme, mělo by to jít,“ odpovědí vám stejně jako nám na dotaz po možnosti úpravy tachometru prakticky v každé firmičce, která se přetáčením tachometrů zabývá.
Kouzelná zkratka VIN
O stáří vozu vypovídají mnohem více jiné okolnosti než pár čísel na přístrojové desce. Poměrně přesným ukazatelem je takzvaný VIN vozu, tedy povinné identifikační číslo, které je vlastně jakýmsi rodným číslem auta. Bývá zpravidla vyražené v kovu karoserie v motorovém prostoru. U novějších aut se opakuje pod čelním sklem.
Především u staršího vozu je nutná kontrola, zda je to číslo sedmnáctimístné. Pokud ne, bude někde zrada - kdo ho dodatečně do vozu zabudoval, zapomněl na nějakou číslici, či ji naopak přidal, když vůz "rekonstruoval“ svařením z několika aut do jednoho. Takové chyby se však dopouštějí amatéři; profesionálové celý kus plechu s VIN ze starého auta vyříznou a do nově postaveného ho zabudují.
Kód vozu se však u jednotlivých značek liší, a tak nezbývá než se obrátit na autorizovaného prodejce či servis konkrétní značky se žádostí o identifikaci. U novějších vozů tam také snadno zjistí celou jeho technickou historii po připojení na diagnostický přístroj.
Druhou možností ke zjištění stáří vozu je označení skel. Výrobce svými kódy označuje i rok výroby skla. Protože dnes už se moc nevyrábějí originální díly na sklad, dá se čas výroby skel přibližně identifikovat. Podobně lze nalézt datum výroby na bezpečnostních pásech či uvnitř vozu na svazcích elektroinstalace. Nálepky nebo plastové štítky ovšem najde jen odborník, který ví, kam se podívat; laik by asi rozebral půlku auta.
Také interiér napoví
Hodně o věku vozu vypovídá jeho interiéru. "Plastové díly jsou sice dnes už zpravidla hodně odolné, ale roky užívání se na nich přece jen poznají. Oblýskaný věnec volantu, hlavice řadicí páky, ošoupaná madla dveří, stejně jako sešlapané pedály hodně napovědí o intenzitě používání vozu,“ říká technik z autobazaru Jan Štolba.
Ovšem u dražších aut se také docela běžně tyto indikátory věku mění za méně opotřebované. Opět z bouraček mladších aut je lze na autohřbitovech získat doslova za hubičku.
Dráž vyjde výměna sedaček. Všímejte si proto míry prosezení sedadla řidiče. Také stav čalounění, výplní dveří, bezpečnostních pásů a koberce, pokud je lepený v jednom kuse po celé podlaze, zkušenému leccos napoví.
Podvedených už bylo dost
Nejdůležitější rada říká, že v bazarech při značkových prodejnách je pravděpodobnost koupě dobrého auta nepoměrně větší než někde na zabláceném dvorku s maringotkou jako kanceláří.
Značkoví prodejci ojetin totiž hlavně přijímají do prodeje vozy, které sami servisovali, u nichž znají historii původu, závad a oprav. Takové auto je sice zpravidla o něco dražší než v běžném autobazaru, ale záruka spolehlivosti větší.
