Počátkem roku 1987 definovaly Československé aerolinie požadavky na nový speciální letištní tahač. V předchozím období se na Ruzyni a jiných našich větších civilních letištích používala pro tahání letadel běžná sériově vyráběná vozidla (Tatra 141, Tatra 813 6x6 a další, včetně traktorů). Výjimkou byl jeden kus speciální, avšak provozně ne příliš úspěšné kreace Tatra Semex z roku 1977.
Na Ruzyni se dlouhá léta používala pro tahání letadel běžná sériově vyráběná vozidla, zde Tatra 813 6x6.
Nevýhodou klasických tahačů je jejich výška, hrozí tak kolize budky tahače například s přídí letadla. A s příchodem poslední dekády 20. století se na Ruzyni zaváděl systém odbavovacího stání nose-in, kdy letadla najíždí přídí k odbavovací budově. Ze stání nose-in zpět na pojížděcí dráhu se letadlo nedostane vlastní silou, ale musí být vytlačeno - především u tohoto systému jsou pak klasické „vysoké“ tahače nevhodné.
Podle zadání mělo být nové vozidlo schopno tahat (a tlačit) letadlo o hmotnosti 230 tun, jeho výška nesměla překročit 2 000 mm a mimo jiné byla stanovena i maximální cena jeden milion korun za kus.
Od 13. dubna do 1. října 2017 je pro návštěvníky Technického muzea Tatra připravena Výstava pod názvem Od Präsidenta do 21. století.  Výstava připomíná počátky výroby našeho prvního automobilu Präsident před 120 lety a další důležité historické mezníky ve výrobě automobilů Tatra. |
Nákup západní techniky byl z ekonomicko-politických důvodů neakceptovatelný, protože tvrdé měny nemělo socialistické Československo nikdy nazbyt a navíc potřebné kapacity na vývoj takových vozidel u nás byly. Ostatní země východního bloku techniku vyhovující požadavkům ČSA nevyráběly.
Výrobní program Tatry stál v té době na typové řadě 815. Při řešení nového letištního tahače, jehož vývoj se soustředil do pobočného závodu Tatry v Bánovcích nad Bebravou, tak byly využity konstrukční celky této typové řady.
Práce postupovaly bleskovým tempem, první z celkových pěti kusů spatřil světlo světa už na podzim roku 1987.
Tatra 815 TPL
Maximální hmotnost letadel, která mohl nový tahač tahat i tlačit, byla podle specifikace výrobce 400 tun, čímž bylo výrazně překročeno původní zadání hovořící o 230 tunách. Nárůst této užitné vlastnosti lze položit na jednu misku vah, kdy na druhou položíme 100 tisíc korun, o které narostla pořizovací hodnota vozidla.
Z kompletního typového označení Tatra 815 TPL 28 235 6x6.1R vyčteme, že základem je podvozek třínápravového (6x6) tahače přívěsů (TP), celková hmotnost vozidla je 28 tun, maximální výkon motoru je 235 kW, kola mají jednoduchou montáž a v nábojích kol jsou planetové redukce.
Před přední nápravu předsazená a snížená upravená trambusová kabina pochází z jeřábových podvozků Tatra 815 PJ, u letištního tahače byla stavba ještě více snížena (1950 mm oproti 2275 mm u jeřábu).
Letištní tahač Tatra 815 TPL na dobovém prospektu výrobce, rozměrový náčrt
Čtyřdobý vzduchem chlazený vznětový dvanáctiválec o zdvihovém objemu 19 litrů se nacházel za kabinou nad dvojicí předních řiditelných náprav. Soustava hlavní převodovky a přídavné dvoustupňové převodovky sestupné nabízela řidiči dvacet převodových stupňů pro jízdu vpřed a čtyři pro jízdu vzad. Manipulace s letadly byla povolena pouze při zařazeném pomalém chodu přídavné dvoustupňové převodovky, minimální rychlost činila 1,95 km/h při 1400 ot/min.
Z celkové hmotnosti tahače 28 tun bylo 6 tun „mrtvé“ demontovatelné zátěže zvyšující adhezi mezi pneumatikami a povrchem letištních drah a ploch.
Za zmínku také stojí možnost provozu na veřejných komunikacích. Ostatně u vozidla se základem v podvozku tahače přívěsů a osazeného kabinou z autojeřábu by nás spíše udivilo, kdyby tomu tak nebylo.
Rekord v tahu a zlatá medaile
Úspěšné provozní zkoušky Tatry 815 TPL proběhly na ruzyňském letišti začátkem roku 1988. Během nich tahač manipuloval se čtyřmotorovým Iljušinem Il-62, tehdy nejtěžším typem z flotily ČSA. Bez problémů si poradil s tahem dvaašedesátky i po povrchu pokrytém ledovkou.
Ten pravý křest hmotou čekal na speciální tahač v květnu 1988 na letišti v Mošnově, když tam přistál Antonov An-124 Ruslan, v té době nejtěžší letadlo světa (na konci stejného roku ho z tohoto piedestalu sesadil An-225).
Sovětská posádka vyhověla zvláštní prosbě nechat do letadla najet pět plně naložených tater a závodního speciálu z Dakaru, aby si mohl tahač vyzkoušet manipulaci s rekordně těžkým břemenem. Ani v této zkoušce se oproti letadlu relativně titěrná tatra nenechala zahanbit, dobové články udávají hmotnost tatrami naloženého Ruslana 405 tun.
I kdyby to byl jen opsaný údaj maximální vzletové hmotnosti a v Mošnově se ve skutečnosti manipulovalo s hmotou o několik tun menší, tak Tatra 815 TPL byla prvním letištním tahačem, kterému se poštěstilo manipulovat s takto těžkým letounem.
Ještě dodejme, že na mošnovském letišti tenkrát exceloval druhý vyrobený exemplář. Ten byl následně zmiňovaným Ruslanem přepraven do Prahy, kde se přidal k již zaangažovanému prvnímu exempláři.
V září stejného roku pak obdržela Tatra 815 TPL zlatou medaili na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně.
Dnes už mají tyto letištní tahače tvrdou dřinu dávno za sebou. Jeden se sice ještě nalézá na letišti Brno-Tuřany, v aktivní službě však již nefiguruje. Tři jsou uloženy v depozitáři Technického muzea Tatra v Kopřivnici a ten poslední v jedné soukromé sbírce.
Aktualizace (11.5.2017): Opraveny informace o aktuálním umístění tahačů v depozitáři a soukromé sbírce.
Zdroje:
|
