Ve filmu se během padesáti minut prolínají dvě linie. Historie tragické výpravy je zachycena prostřednictvím vyprávění pozůstalých, dopisů jednačtyřicetiletého akademického sochaře Valeriána Karouška a sugestivních fotografií Viléma Heckela. Historická linie je vkusně doplněna záběry výpravy ze současnosti.
Dokumentarista Tomáš Galásek, zvaný Galas, přes objektiv kamery doprovázel Marka Holečka a Radoslava Groha až na úpatí Huascaránu. Společně se vrací na jeviště tragédie, do velehor, kde se prvovýstupem o padesát let později rozhodli vzdát hold památce československých „kamarádů“.
Na promítání předpremiéry snímku Boys 1970 přišla například horolezkyně Klára Kolouchová a Pavel Bém. Legenda českého horolezectví Josef Rakoncaj kvůli řádění koronaviru však účast na poslední chvíli odřekl.
Proč teď?
Každý má k horolezectví jinou motivaci a přitom jsou si podobní. Usměvavý Marek Holeček přichází s osobitým vysvětlením. „To máš, jako když uvidíš shluk buněk a koukáš, jak se krásně vlní v bocích. Zkusíš ji pozvat na kafe. Ona řekne, že jo. Dál se oťukáváte a pak zjistíš, že už není na co čekat.“
Holečka i Groha kromě horolezectví pojí i vášeň pro historii. A nemusejí chodit nijak daleko. Tvrdí, že v Čechách byli vždy naprosto excelentní horolezci. Groh, zvaný Radar, přímo popisuje lásku k zápiskům českých kmetů, kteří prošlapávali cestu pár generací před nimi.
Dvojice se tedy rozhodla vrátit do míst „prokleté expedice“ a vše zdokumentovat. „Film nabízí dialog minulosti a přítomnosti, zachycuje nejen zápolení tuzemských horolezců v peruánských velehorách, ale také život pod Andami,“ doplňuje ještě scénárista filmu Libor Dušek.
Co se tehdy stalo?
31. května roku 1970 zasáhlo Peru zemětřesení o síle téměř osm. Ze severní stěny Huascaránu se utrhla obří lavina ledu a kamení a pohřbila všech čtrnáct členů československé výpravy a místního průvodce. Do té doby ještě nikdy žádná expedice nezahynula kompletně celá.
Výpravě se od samého začátku lepila smůla na paty. Původně měli v úmyslu lézt na Mount McKinley na Aljašce, nedostali však devizové povolení a místo Severní Ameriky se zaměřili na Jižní.
Od politicky přijatelného Peru dostali povolení, a tak letecky i loďmo zamířili tam. Část horolezeckého vybavení jim však byla zcizena. Výprava přišla i o nejzkušenějšího člena, Ivana Bortela, který zahynul při túře po pádu z třicetimetrové výšky. A pak se místo plánovaného výstupu na Huandoy (6 360 m n. m.) rozhodli členové expedice pro Huascarán (6 768 m n. m.). Ten se jim stal osudným.
Na jedné z posledních fotografií se usmívá i mračí skupinka horolezců ve kostkovaných košilích a červených svetrech. Pár dní na to však po nich zbyly jen fotografie, zápisky, dopisy, doma kamarádi a partnerky. Nejmladšímu členovi výpravy Jaroslavu Krecbachovi bylo dvacet čtyři let. U paty velehory, u jezera Llangunuco, je zastihlo zemětřesení, které kromě nich v Peru tehdy usmrtilo přes sedmdesát tisíc lidí.
Na jednom laně
V srpnu 2019 zamířili Groh a Holeček na místo tragédie. Společná expedice znamená i to, že jeden druhému svěří svůj život. Horolezci jsou navázaní na jedno lano a to vyžaduje opravdu pevné přátelství, synergii a absolutní spoleh.
I když je Groh o víc než deset let mladší, s Holečkem si sednou po lidské i lezecké stránce. Oba tvrdí, že jim šťastný vítr přivál do cesty geniálního spolulezce a navíc že jejich vzájemná důvěra roste přes utrpení.
Shodují se i v tom, že české horolezectví nechává na velehorách znatelnou stopu a hodnotu, kterou převzali. Holečkovi se navíc prý vždy líbily i šťastné, zvrásněné tváře starších kolegů, protože v únavě je podle něj vidět prožitý život a on si vždycky takové vrásky přál.
Čistokrevná chuť
Cesta je přes bolest. Bolest značí hysterii těla, ale to je schopné strádat. Tělesná i psychická schránka dostane „čoud“. Proto je třeba počkat si, až přijde ta pravá „čistokrevná chuť“.
Marek Holeček (45)horolezec, cestovatel, filmový dokumentarista, spisovatel, fotograf
|
Expedici vždy předchází několikaměsíční dřina v podobě fyzické přípravy a detailní nastudování cesty. A pak už je to celé otázka pár dní, které rozhodují, jestli vše vyjde tak, jak má. Doug Scott, legenda britského horolezectví, v dokumentu navíc říká, že je nutné se definitivně odepsat. Horolezec si nemůže nahoru tahat v mysli nic z domova.
Opravdovou chuť dostali Holeček s Grohem v základním táboře – refugiu Peru. Tam se začal psát příběh nového výstupu, který společně s nimi na kameru zaznamenal Galásek. „Galas je můj letitý stín, co na výpravách trpí,“ živelně komentuje Holeček. Galas není sice lezec, ale nese břímě filmování a zaznamenává dechberoucí scenérie a unikátní okamžiky. Přátelství navíc, dle jejich slov, nemusí být jen propojené lanem. Horolezci měli načteno a nastudováno, během pobytu v refugiu Peru vzpomínali na československou výpravu a hledali linie na Huandoy, které ještě nebyly „vyžrané“.
Radoslav Groh (31)běžec a horolezec, mistr České republiky ve skialpinismu |
Okolí je vskutku dechberoucí, jak Valerián Karoušek kdysi psal v dopise své milé: „Oproti cukrovým vrcholům Cordillera Blanca jsou Tatry jen něžná hromádka kamení a Alpy se zdají poloviční. Takový Mont Blanc najednou vypadá dobrácky“. V Peru čekala českou výpravu „vandráků a čundráků“ strmá hradba hor, hotový přízrak.
Závazek vůči předchůdcům
Po dvou dnech zdokumentované úmorné dřiny se do kamery usmívají zmrzlé, zvrásnělé, ale šťastné tváře orámované nejmodernějším horolezeckým vybavením. Natočit se, vyfotit se a teď už jen šest hodin sestupu dolů ke shledání s Galasem a dalšími kamarády. Dokázali to. Radoslav Groh a Marek Holeček na severní stěně Huandoye prošli jako první zcela novou cestu na vrchol.
Celkem 1 200 metrů dlouhou linii pojmenovali Boys 1970 na počest tragické expedice, která se na stejnou horu chystala před půlstoletím. Zahynulým horolezcům vztyčili i československou vlajku.
Přišla po splnění mise a uctění památky nešťastné výpravy úleva? Promění se vůle, odříkání a strach v pár okamžiků čiré radosti? „Horolezec si to musí prožít sám, od hory pochvalu nečekejte,“ dodává lakonicky Holeček. Nicméně nezdá se, že by to byla jejich poslední výprava tohoto druhu. „Hory jsou totiž jedny z mála bílých míst, kde ještě nikdo nikdy nebyl. Hřiště není vyzobaný, je to jen otázka představivosti. Je potřeba se maximálně připravit, věřit svým dovednostem, ale také se nebát otazníků z neznáma. Hrajete tu nejvyšší hru – hru s životem. Ti kluci v roce 1970 nebyli prokletí, měli smůlu. My měli štěstí. Jednomu je dáno, druhému odepřeno,“ hodnotí Holeček.
Snímek Boys 1970 mimo jiné ukázal, jak se za padesát let proměnila horolezecká výstroj a vůbec přístup k lezení. Větou „Vzpomínáme na Vás, kamarádi“ končí nápis na památníku, který byl československým horolezcům na místě peruánské tragédie v roce 2011 vztyčen. Soustředí se na ni i jeden z posledních záběrů filmu Tomáše Galáska. „Nedostali šanci ukázat, co v nich je, a já naši expedici bral jako závazek vůči předchůdcům,“ uzavírá Groh.
Horolezectví a koronavirus
Samozřejmě i horolezectví ovlivnila pandemie koronaviru. Spousta expedic byla zrušena. „Je to dobrý, zabiju se až příští rok, navíc kopce neutečou,“ vtipkuje Holeček. Sice se 17. října otevírá Nepál, ale pro mnohé je toto datum už pozdě. Čechy už by prý opustit nikdy nemusel, je mu tu dobře. Říká, že je až k podivu, že země, která nemá hory, generuje horolezecké špičky, a to se časem nedevalvuje.
Zároveň tvrdí, že je už starší a už se mu nechce nic podnikat. Jedním dechem ale dodává, že jeho velkým snem stále zůstává pákistánský Masherbrum (7 821 m n. m.), který byl naposledy pokořen před třiceti lety. A co čeká Groha? Momentálně si dělá kurz na horského vůdce. „A to víte, jaký je rozdíl mezi Bohem a horským vůdcem? Pánbůh si nemyslí, že je horský vůdce,“ přisadí si znovu Holeček.
Nejbližší projekce filmu BOYS 1970:
- 21.9., Ostrava, Centrum Pant, 19:00
- 24.9., Liberec, Lidové sady, 19:00
- 30.9., Praha, Kino Aero, 20:30
- 8.10., Brno, Galerie Artikle, 19:00
Další dokumentární filmy Marka Holečka
|