RECENZE: Krátkozraká prasnice a zamilovaný pes oživují bajku v komiksu

Francouzský autor komiksů Nicolas de Crécy se u nás uvedl alby, z nichž se řinou nejčernější vize. V novince Salvatore vydané Meandrem je ale vše jinak, skoro naopak: de Crécy láká na vrstevnatý příběh, kde kombinuje prvky dobrodružné, milostné i kritické. A volí svou oblíbenou optiku podobenství: bajku.

Obálka knihy Salvatore Nicolase de Crécy | foto: Meander

Příběhy jsou vlastně dva a spravedlivě si předávají štafetu. V prvním je hrdinou psí automechanik Salvatore, lehce zahořklý, menšího vzrůstu, ale o to silnějších citů i vůle. Když jeho milá zmizí za oceánem, postaví z nakradených součástek fantastické vozidlo, něco mezi plachetnicí a podmračenou pevností na kolečkách, aby mohl vyrazit za ní.

V druhém příběhu hraje hlavní roli obtloustlá krátkozraká prasnice Amandina, jež po vyloženě akrobatických číslech porodí na střeše pařížského činžáku třináct selat. Jenže jedno se kašnou propadne do kanalizace, kde je právě černá mše, takže musí na cestu i Amanadina.

Cesta za ztracenou láskou i ztraceným synem je samozřejmě cílem. A putování je to dramatické, plné zvratů a obratů, komických situací často jako grotesky s Chaplinem nebo Frigem.

Vtipy, které postavy trousí, se však většinou nespokojí s okamžitým smíchem. De Crécy je docela důmyslný a komplexní kritik: utahuje si z namyšleného konceptuálního umění, ironizuje náboženskou hysterii i kult „bio“ a jiné „alternativy“, jež lze zpeněžit.

Salvatore

90 %

Nicolas de Crécy

překlad Richard Podaný

Meander, Praha 2017, 224 stran

Podobně jako zmíněný Chaplin má solidně vyvinutý sociální soucit. Demonstruje ho především na svobodné matce Amandině, která se o hladové potomky zkusí postarat za kasou v supermarketu i v nočním podniku, ale protože je neohrabaná a špatně vidí, odevšad ji ženou svinským krokem.

Salvatore je zase romantický typ, nic ho nezastaví. Když mu švýcarští celníci rozeberou auto na prvočinitele, postaví je za čtyři dny znovu. A když si jeho malý kumpán poplete italský Brest s Brestem v Bělorusku, prostě změní kurz a jede dál.

De Crécyho komiks je silně literární, ale pominout výtvarnou stránku by bylo nespravedlivé. Autor je nesmírně zručný a jeho rukopis lehce rozechvělý, neurotický v obrysové lince, ale pevný a přesvědčivý v psychologii postav.

Zvládá reprezentantky ženského pohlaví, ať už je to „goticky“ stylizovaná kočka či psice ze světa modelingu, typizované grázly z polosvěta, mafiány a podnikatelské vykuky i agresivní dav zákazníků. Jeho svět skvěle funguje. A je pořád v pohybu.