Hraje ho s klukovským nadšením a říká, že inspirací mu byl kytarista legendární skupiny Rolling Stones Keith Richards, který si s ním ve třetích Pirátech i zahrál. V té době už byl Sparrow jednou z nejpopulárnějších filmových postav dneška.
Jeho představitel Johnny Depp patří k nejtalentovanějším hercům současnosti, za sebou má řadu výrazných rolí. Třeba tajného agenta FBI v krimithrilleru Krycí jméno Donnie Brasco, cikána v romantické komedii Čokoláda, drogového dealera v dramatu Kokain, nejhoršího režiséra na světě ve snímku Ed Wood a zhýralého Earla z Rochesteru v dramatu Libertin.
Film Piráti z Karibiku - Prokletí Černé perly, v němž si Depp zahrál s Keirou Knightley a Orlandem Bloomem, se objevil v kinech před čtyřmi lety a ihned slavil obrovský úspěch jak u diváků, tak u kritiky. Jeho pokračování s podtitulem Truhla mrtvého muže vtrhlo do kin loni a momentálně okupuje třetí příčku žebříčku komerčně nejúspěšnějších filmů všech dob.
Johnny Depp nyní natáčí v Londýně pod režijním dohledem Tima Burtona film Sweeney Todd, na Piráty si však vždycky rád zavzpomíná.
Poslední Piráti jsou v kinech, pro vás je jejich natáčení minulostí. Už se na ně můžete jít podívat do kina jako každý jiný divák?
Přestože jsme skončili už před půl rokem, pořád v tom trochu plavu. Ten odstup ještě nemám. Ale tak či onak to vnímám pozitivně. Byl to úžasný zážitek a i v nejvíc vypjatých chvílích mě to bavilo. Byla to fakt rozkoš.
Bylo někdy natáčení třeba tak vyčerpávající, že už jste byl na konci sil?
Ano, víc než cokoliv jiného. A nejen pro mě, ale i pro lidi ze štábu, kteří často museli tahat těžké vybavení někam do hor. Bylo to fakt náročné, občas jsme byli na širém moři a ono se rozbouřilo - v takové chvíli nevíte, co můžete čekat, a někteří lidé to nebrali úplně s klidem a pak všemi obličeji hrály odstíny zelené barvy.
I s vámi?
Se mnou to kupodivu nic nedělalo. Moře mi vlastně nijak nevadí.
Říká se, že natáčení na vodě trvá vždycky dvojnásob dlouho. Platí to?
Ano, je to opravdu jako překážková dráha. Bylo to téměř nemožné. Vlastně ani nechápu, jak se to povedlo natočit.
Jaký byl váš úplně poslední den v kůži Jacka Sparrowa? Byl to, jak se říká, velký den?
To byl. Byla to jedna z těch chvil, kdy se snažíte udělat všechno pro to, abyste ten konec oddálili. Pamatuju si, že jsem šel za Gorem Verbinskim (pozn. redakce - režisér) a on mi řekl: "Myslím, že máme všechno, co potřebujeme... nebo to chceš sjet znovu?" A já jsem řekl: "Jo, dejme to ještě jednou. Zkusím něco jiného..." A když jsme to pak měli, ptal jsem se ho: "Určitě už tam není nic, co bychom mohli natočit?" Prostě jsem se s tou postavou nechtěl rozloučit. Byl jsem Sparrowem řadu měsíců a nechtěl jsem, aby to skončilo. Bylo to zvláštní.
Kde jste ten poslední den natáčeli?
Byli jsme ve studiu, které leží kousek na sever od Los Angeles. Jedna z posledních scén, kterou jsem natáčel, byla ta, v níž mluví Jack sám se sebou.
Takže sebereflexe úplně na závěr?
Jistě. Je to v podstatě dialog mezi dobrou a zlou stránkou jeho osobnosti.
Oslavovali jste konec natáčení?
Štáb s režisérem dali dohromady krásnou a velkou koláž z různých fotek, zarámovali ji a všichni se na ni podepsali. Měli jsme velký dort a šampaňské. Bylo to velice dojemné, byl to pocit, jako kdybychom se s kapitánem Jackem loučili všichni.
Změnil Jack Sparrow váš život?
Ano. Přinesl mně i mým dětem spoustu dobrých zážitků, takže ho pořád budu mít ve velké úctě. Nehledě na to, že hrát ho byla doopravdy bomba.
Zahrál byste si ho znovu?
Jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Jasně, u některých věcí to jde, ale ne u takových, jako je tahle. Pokud by mi nabídli roli Jacka znovu a bylo by to za dobrých podmínek a s dobrým scénářem, rozhodně bych nad tím vážně přemýšlel.
Jaké bylo setkání s Keithem Richardsem, který si zahrál vašeho filmového otce?
Panebože, to bylo super! Byl úžasný. Nebyla to bomba jen pro mě, ale i pro zbytek štábu. Když jsem viděl, jak přišel kompletně připravený na plac v půl osmé nebo v osm ráno, utrousil jsem jenom: "Eh, cože?" (směje se)
Bál jste se snad, že to bude brát ve stylu rock’n’rollu a nebude si dělat s časem starosti?
To se samozřejmě nedalo předem odhadnout. (směje se) Je to úplně mimo jeho obor. Je však absolutní profesionál. Přišel a úplně nás zadupal do země, byl úžasný. Lidé ze štábu spolu pracovali od roku 2002, kdy jsme natáčeli první Piráty, a tohle bylo poprvé, co jsem je viděl přijít na scénu všechny. Místo dvou stovek lidí jich tam bylo snad pět set nebo tisíc. (směje se) Všichni si stoupali na špičky, aby maestra viděli aspoň na chvilku.
Šli jste pak po práci na pivo?
Jo, strávili jsme spolu spoustu času. Říkal jsem mu, že fakt umí přitáhnout dav. Byl skvělý a myslím, že ani nemohl být příjemnější nebo ochotnější.
Točil s vámi dlouho?
Čtyři nebo pět dní. Všechno hrozně rychle pochopil. Myslím, že je to jeho první film, ale šlo to opravdu rychle. Řekl "Aha, jo, takže sem si stoupnu, řeknu tohle a pak přejdu sem a udělám tohle..." A oni mu řekli: "Jo, to by bylo fajn..." Pak to dvakrát zkusili a Gore řekl: "Tak fajn, jedem dál." Začal jsem mu říkat Dvouklapkový Richards.
Dříve jste prohlásil, že Richards byl pro postavu Jacka vaší hlavní inspirací. Jaké to bylo, mít ho teď přímo na place?
Perfektní. Bude to znít trochu divně, ale měl jsem pocit, že jako Jack znám Keitha mnohem lépe a déle než jako Johnny. Chápete? Když jsem měl tu fazonu a byl jsem v Jackově kůži, bylo mnohem jednodušší hrát a improvizovat, skoro to připomínalo nějakou hudební jam session. Zatímco jako Johnny jsem se dostal na určitou úroveň a dál už to nešlo.
Protože k němu máte takovou úctu?
Tak nějak, ale tomu se asi nedá vyhnout. Na jednu stranu ho beru jako dobrého parťáka, se kterým se dá večer někam vyrazit, na druhou stranu je tam pořád něco, co se mnou docela lomcuje. Je to prostě jeden z mých kytarových hrdinů, s tím se nedá nic dělat.
A pro některé lidi jste hrdinou zase vy.
No, to si opravdu nedovedu představit. (směje se)
Ale ano, ve filmu platíte za podobnou ikonu jako Keith Richards v hudbě.
Dobře, možná někdo viděl film, nebo se mu líbila nějaká postava, kterou jsem hrál, ale tohle je Keith Richards, člověče. Keith Richards!
V Pirátech také hrálo hodně Britů. Vycházíte s nimi dobře?
Ano, a vždycky jsem vycházel. V prvních Pirátech byl mým úhlavním nepřítelem Jack Davenport v roli komodora Norringtona a byli jsme nejlepší přátelé. Vždycky si s nimi rozumím - je to díky jejich proslulému smyslu pro humor. V Londýně jsem se vždycky cítil doma. Pro mé děti je to jako druhý nebo třetí domov, hodně si na něj zvykly. Chodíme do stejných restaurací
a na místa, kde se s místními dobře známe.
Podívejte se na postavy, které jste v životě hrál. Mají nějaké společné rysy?
Ani nevím. Myslím, že člověk potřebuje získat odstup a teprve potom to možná začne vnímat. Když si vezmu ty starší, tak mají společné asi to, že jsou to outsideři - ať už je to Střihoruký Edward nebo Sam z filmu Benny a Joon nebo Axel z Arizona Dream, Ed Wood...Jo, jsou to tak trochu outsideři.
A co ten poslední - Sweeney Todd? Ten asi nebude výjimkou...
(směje se) Ano, většího outsidera aby člověk pohledal. Ale taky to nebyla jeho vina, byl na okraj společnosti vytlačen ostatními. Takže ano, určité společné prvky tam vidím.
