Die Happy udělali další krůček na cestě k moderně a dravě znějícímu, a přitom chytlavému písničkovému rocku.
První tři desky (Supersonic Speed, Beautiful Morning a The Weight Of Circumstances) kapela vychrlila v rychlém sledu v jednoletých odstupech. Až poté si poprvé dopřála dílčí uvolnění, aby zužitkovala nabyté zkušenosti.
Na přirozené říznosti a šťavnatosti aktuálního materiálu se prý podepsal nový způsob skládání (podmíněný tím, že jednotliví členové dnes bydlí velmi daleko od sebe) a snad i jistý odstup a nadhled v přístupu k nahrávání.
Po předchozím hektickém pokusu s natáčením v prestižních Matrix Studios v Los Angeles svěřili Die Happy zvuk novinky dávnému kamarádovi Udo Rinklinovi a před formálním puntičkářstvím upřednostnili živočišnou energii.
Nelze popřít, že Bitter To Better jiškří a pulzuje. Produkce je možná nejplastičtější a nejdynamičtější, jakou kdy Die Happy měli.
Skupina našla přirozenou parketu, která už v zásadě nemá nic společného s druhdy předhazovanými vzory Guano Apes či Skunk Anansie. Víc než co jiného to totiž připomíná bezprostřední písničkaření.
Skladby hladce odsýpají a přitom nekloužou po povrchu. Jen by možná stálo za úvahu trochu více "prokrvit" aranže - návodem budiž třeba nesmělý náznak elektronického pípání v "nebaladické baladě" In Love.
Pravda, jde o obyčejný tvrdý melodický rock s dívčím vokálem. Ale na tom přece není nic závadného. Čtveřice s lehkostí pálí jednu příjemnou melodii za druhou a slabé momenty se v podstatě nekonají.
Die Happy - Bitter To Better
SONY BMG, délka CD 41:12
Tři pecky: Big Big Trouble, Don't Be Scared, In Love
Hodnocení iDNES: 
