Francie oceňuje přínos Čechů
Jiné ocenění, Řád umění a literatury (L'Ordre des Arts et des Lettres), dostal v roce 1995 tehdejší náměstek ministra kultury, hudebník Michal Prokop. Z Čechů, jejichž aktivity jsou přínosem pro literaturu, umění a vědu ve Francii a ve světě, byli tímto řádem oceněni i Pavel Tigrid, spisovatel Bohumil Hrabal, režiséři Jiří Menzel a Věra Chytilová či fotograf Jan Saudek.
Francouzsko-české dny
O tradičně silné kulturní kontakty Čechů a Francouzů pečují České centrum v Paříži a Francouzský institut v Praze. Organizují mimo jiné četné Francouzsko-české dny. Obsáhlé přehlídky filmů, výstav, literárních večerů a koncertů klasické hudby nedávno hostilo Vysoké Mýto, Ostrava, Kroměříž, České Budějovice a Plzeň. Francouzské i české kulturní i skutečné vody loni brázdila úspěšná divadelní loď bratří Formanů, na níž se při adaptaci novely Alexandra Grina Nachové plachty sešli francouzští a čeští divadelníci pod vedením bratří Formanů.
Českou kulturu a historii ve Francii by měla v příštím roce představit akce Skrznaskrz - obsáhlý kulturní a společenský projekt, zahrnující velké výstavy i nastudování českých oper. Na uspořádání takzvané České sezóny se dohodli prezidenti Jacques Chirac a Václav Havel.
Historická orientace na Francii
Zlatý věk francouzsko-českých vztahů v období mezi dvěma světovými válkami určovala tehdejší česká frankofilie. Tradice duchovního spříznění obou národů je ale mnohem starší - formovala ji například "francouzská orientace" Karla IV. či vliv ideálů Francouzské revoluce na české národní obrození.
Mezi výrazné osobnosti české i francouzské kultury patřil malíř Josef Šíma. Od 20. let tvořil ve Francii a zval tam své přátele, k nimž patřili Jan Zrzavý nebo Richard Weiner. Za druhé světové války se zapojil do odboje a v prvních poválečných letech se stal prostředníkem v česko-francouzských vztazích.
Francouz Kundera
Literaturu obou zemí spojuje především francouzský spisovatel českého původu Milan Kundera, jehož knihy byly přeloženy do desítek světových jazyků a natáčeli je čelní čeští a američtí režiséři. Patřil ke kandidátům na Nobelovu cenu za literaturu. Čeští surrealisté ve dvacátých letech se zhlédli v André Bretonovi a Louisi Aragonovi, který později, v roce 1969 v předmluvě k francouzskému vydání románu Milana Kundery "Žert" odsoudil sovětskou invazi do Československa a následující represe označil za "Biafru ducha".
Film
V šedesátých letech se významným pojítkem obou kultur stal film: díla české a francouzské nové vlny byla v obou zemích dobře známa. Oblíbené v zemi galského kohouta jsou dodnes divadelní a filmové adaptace děl Bohumila Hrabala.
Václav Havel a Francie
Z předrevolučních politických kontaktů obou zemí je památná zejména "snídaně s disidenty" francouzského prezidenta Françoise Mitterranda při první oficiální návštěvě Československa v prosinci 1988. Tehdejší hlava Francie konsternovala při slavnostní večeři na Pražském hradě komunistické činitele citací z pamětí prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a projevem o ohlasu "pražského jara" 1968, aby den nato posnídala s Václavem Havlem a dalšími představiteli opozice.
Diplomatické styky navázalo Československo s Francií 17. října 1918 na úrovni vyslanectví. Tradiční dobré vztahy obou zemí mezi světovými válkami narušila v roce 1938 mnichovská dohoda, kdy se Francie snažila vyhnout závazkům pramenícím ze spojeneckých smluv. Francie však neuznala stav vytvořený okupací po 15. březnu 1939, styky byly přerušeny až 8. září 1940. Po okupaci Francie obnovil Francouzský národní výbor diplomatické styky s československou vládou v exilu. Českou republiku, jeden ze dvou nástupnických států, Francie uznala v den jejího vzniku 1. ledna 1993. Vízová povinnost byla oboustranně zrušena v červenci 1990.
Prezident Havel byl ve Francii oficiálně, pracovně a při různých příležitostech třináctkrát; kromě toho soukromě navštívil zemi galského kohouta také v roce 1968 a v létě 1996 tu byl na dovolené. V červnu 1994 byl přítomen na oslavách 50. výročí vylodění spojenců v Normandii, o rok později přednesl hlavní projev při otevření Paláce lidských práv ve Štrasburku. Tamtéž hovořil Havel v Evropském parlamentu i loni v únoru.
Jiné ocenění, Řád umění a literatury (L'Ordre des Arts et des Lettres), dostal v roce 1995 tehdejší náměstek ministra kultury, hudebník Michal Prokop. Z Čechů, jejichž aktivity jsou přínosem pro literaturu, umění a vědu ve Francii a ve světě, byli tímto řádem oceněni i Pavel Tigrid, spisovatel Bohumil Hrabal, režiséři Jiří Menzel a Věra Chytilová či fotograf Jan Saudek.
Francouzsko-české dny
O tradičně silné kulturní kontakty Čechů a Francouzů pečují České centrum v Paříži a Francouzský institut v Praze. Organizují mimo jiné četné Francouzsko-české dny. Obsáhlé přehlídky filmů, výstav, literárních večerů a koncertů klasické hudby nedávno hostilo Vysoké Mýto, Ostrava, Kroměříž, České Budějovice a Plzeň. Francouzské i české kulturní i skutečné vody loni brázdila úspěšná divadelní loď bratří Formanů, na níž se při adaptaci novely Alexandra Grina Nachové plachty sešli francouzští a čeští divadelníci pod vedením bratří Formanů.
Českou kulturu a historii ve Francii by měla v příštím roce představit akce Skrznaskrz - obsáhlý kulturní a společenský projekt, zahrnující velké výstavy i nastudování českých oper. Na uspořádání takzvané České sezóny se dohodli prezidenti Jacques Chirac a Václav Havel.
Historická orientace na Francii
Zlatý věk francouzsko-českých vztahů v období mezi dvěma světovými válkami určovala tehdejší česká frankofilie. Tradice duchovního spříznění obou národů je ale mnohem starší - formovala ji například "francouzská orientace" Karla IV. či vliv ideálů Francouzské revoluce na české národní obrození.
Mezi výrazné osobnosti české i francouzské kultury patřil malíř Josef Šíma. Od 20. let tvořil ve Francii a zval tam své přátele, k nimž patřili Jan Zrzavý nebo Richard Weiner. Za druhé světové války se zapojil do odboje a v prvních poválečných letech se stal prostředníkem v česko-francouzských vztazích.
Francouz Kundera
Literaturu obou zemí spojuje především francouzský spisovatel českého původu Milan Kundera, jehož knihy byly přeloženy do desítek světových jazyků a natáčeli je čelní čeští a američtí režiséři. Patřil ke kandidátům na Nobelovu cenu za literaturu. Čeští surrealisté ve dvacátých letech se zhlédli v André Bretonovi a Louisi Aragonovi, který později, v roce 1969 v předmluvě k francouzskému vydání románu Milana Kundery "Žert" odsoudil sovětskou invazi do Československa a následující represe označil za "Biafru ducha".
Film
V šedesátých letech se významným pojítkem obou kultur stal film: díla české a francouzské nové vlny byla v obou zemích dobře známa. Oblíbené v zemi galského kohouta jsou dodnes divadelní a filmové adaptace děl Bohumila Hrabala.
Václav Havel a Francie
Z předrevolučních politických kontaktů obou zemí je památná zejména "snídaně s disidenty" francouzského prezidenta Françoise Mitterranda při první oficiální návštěvě Československa v prosinci 1988. Tehdejší hlava Francie konsternovala při slavnostní večeři na Pražském hradě komunistické činitele citací z pamětí prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a projevem o ohlasu "pražského jara" 1968, aby den nato posnídala s Václavem Havlem a dalšími představiteli opozice.
Diplomatické styky navázalo Československo s Francií 17. října 1918 na úrovni vyslanectví. Tradiční dobré vztahy obou zemí mezi světovými válkami narušila v roce 1938 mnichovská dohoda, kdy se Francie snažila vyhnout závazkům pramenícím ze spojeneckých smluv. Francie však neuznala stav vytvořený okupací po 15. březnu 1939, styky byly přerušeny až 8. září 1940. Po okupaci Francie obnovil Francouzský národní výbor diplomatické styky s československou vládou v exilu. Českou republiku, jeden ze dvou nástupnických států, Francie uznala v den jejího vzniku 1. ledna 1993. Vízová povinnost byla oboustranně zrušena v červenci 1990.
Prezident Havel byl ve Francii oficiálně, pracovně a při různých příležitostech třináctkrát; kromě toho soukromě navštívil zemi galského kohouta také v roce 1968 a v létě 1996 tu byl na dovolené. V červnu 1994 byl přítomen na oslavách 50. výročí vylodění spojenců v Normandii, o rok později přednesl hlavní projev při otevření Paláce lidských práv ve Štrasburku. Tamtéž hovořil Havel v Evropském parlamentu i loni v únoru.
