Rezervace Al Marmoom se nachází šedesát kilometrů od metropole, v pouštní oblasti Saih Al Salam, a zahrnuje asi deset procent celkové rozlohy emirátu. Rezervace vznikla na ochranu vzácné flóry a fauny v roce 2018 a ekologické safari zde provozuje společnost Platinum Heritage, která rovněž podporuje místní beduínskou komunitu.
„Žádná divoká jízda na dunách nás nečeká, tady jsme v jednom z největších národních parků ve Spojených arabských emirátech. Žije tu spousta původních druhů rostlin a zvířat a jízda autem po dunách by je zničila či usmrtila,“ hlásí hned na začátek náš průvodce, když společně s dalšími turisty nasedám do Land Roveru Series 1 a vyrážím na prohlídku rezervace Al Marmoom.
Naše terénní vozidlo startuje a po vyhrazených cestách míří do pouště. Krajina tak zůstává zachována a zvířata nejsou stresována nájezdy aut. Řidič během výpravy dělá zastávky, ukazuje nám zajímavé lokality a vypráví nám o místních rostlinách a zvířatech.
Během safari se účastníci exkurze seznámí s místní flórou a faunou.
„Teď se podívejte doprava, nahoře uvidíte stádo vzácného přímorožce arabského i s mláďaty. Ta dokážou stát a chodit už pouhou hodinu po narození. Mám radost, že se nám v rezervaci narodila další generace,“ povídá průvodce.
Antilopa s bílou srstí a s dlouhými rohy byla totiž ve volné přírodě vyhubena začátkem sedmdesátých let minulého století. Mohli za to arabští princové a úředníci ropných společností, kteří od třicátých let naháněli zvířata terénními auty a stříleli je puškami. Naštěstí se podařilo přímorožce zachránit v zoologických zahradách, v soukromých rezervacích a od roku 1980 je znovu vysadit do volné přírody. Nyní jsou Spojené arabské emiráty domovem početné populace a nadále pracují na ochraně přímorožců.
Rezervace Al Marmoom je domovem početné populace přímorožce arabského.
„Skoro osmdesát kilo vážící jedinci se živí kořínky, trávou, keříky a listy ze stromů. Mají úžasnou schopnost detekovat déšť. Vedoucí samice dokáže z větru vycítit vlhkost až na osmdesát kilometrů a nasměrovat svoje stádo tam, kde roste více trávy. Tím si zajišťují přežití v suchých oblastech,“ tvrdí náš společník.
Velbloud k večeři
Přímorožci se naučili žít ve skromných podmínkách stejně jako beduíni, nejstarší obyvatelé Arabské pouště. Každý den žili v drsném prostředí a byli zvyklí cestovat dlouhé tisíce kilometrů žlutými písky. Beduínům v orientaci pomáhalo slunce a hvězdy, jež ukazovaly sever. Další orientační pomůckou při jejich putování byl i náklon písečných dun, jejichž tvar formoval převládající směr větru.
Beduíni byli také vynikajícími stopaři a v písku dokázali rozlišit stopy zvířat, lidí a zároveň určit, zda se jednalo o muže, ženu, chlapce nebo dívku. Bedawi (jak zní jejich jméno v arabštině) žili jako polokočovníci, a když našli vhodné místo pro život, postavili tábořiště a usadili se. Své příbytky stavěli ze dřeva, kamene a kozích chlupů. Ze stejných materiálů je postaven i beduínský kemp, kam přijíždíme po safari.
V kempu beduíni předvádějí své tance.
Tábořiště funguje na solární energii a unikátní technologie hydropanelů Source přeměňuje sluneční světlo a vzduch na pitnou vodu. To znamená, že máme k dispozici jednu z nejčistších pitných vod na světě, která vznikla bezpečným a udržitelným způsobem.
Na přivítanou dostáváme kávu, symbol beduínské pohostinnosti a důvěry. Zároveň je nápoj spojen s mnoha rituály. Hostitel nalévá šálek zhruba do poloviny, což znamená, že jsme vítáni a můžeme pobýt s beduíny. Kávu servíruje jen hořkou a na talířek přidává sladké datle. Ty můžeme jíst k nápoji, abychom zmírnili jeho chuť. Černý mok pijeme přibližně na třikrát a vždy nám kávu dolévá hostitel. Když však podle tradice nalije šálek plný, dává najevo, že setkání končí a host by se měl rozloučit. My však v kempu zůstáváme a seznamujeme se s životem arabského etnika.
„Beduíni se dříve v suchých oblastech přesouvali podle dostupnosti zelených pastvin, aby jejich kozy, ovce a velbloudi měli zajištěnou vodu a potravu. Cestovali vždy společně, v rodinných a klanových skupinách. Každý člen domácnosti se podílel na jejím chodu. Muži měli na starosti lov, obchod a ochranu kmene, ženy pečovaly o domácnost, připravovaly jídlo a vychovávaly děti,“ říká jeden z beduínů.
Dnes bývalí nomádi hostí v kempu turisty a představují jim svoje zvyky, gastronomii a tradice, ke kterým patří také sokolnictví. „Poušť byla těžkým místem pro život, najít vodu a potravu nebylo jednoduché. Z těchto důvodů byli sokoli pro beduíny nepostradatelnými pomocníky, využívali je k lovu pouštních zajíců, gazel a dropa obojkového,“ vysvětluje sokolník a ukazuje nám výcvikové techniky se svým dravcem.
Mezi sokolníkem a jeho dravcem je silné pouto důvěry.
„Nejdřív jste si však museli ptáka odchytit a ochočit si jej. Během čtyř týdnů si zvykal na sezení na paži, na hlas svého pána a na trénink. V průběhu výcviku vzniklo mezi sokolníkem a ptákem silné pouto důvěry a sokol se stával členem rodiny. Dnes už sice lovíme jen pro zábavu, ale vztah s dravcem máme pořád stejný,“ tvrdí majitel ušlechtilého sokola stěhovavého.
K životu arabských kmenů patřili rovněž velbloudi. Užitková zvířata sloužila nejen jako dopravní prostředek, ale poskytovala zdroj potravy a přírodní suroviny. Z velbloudí kůže beduíni vyráběli stany, obuv, hřejivé oděvy pro chladné zimní měsíce a velbloudí srst splétali na houně a pokrývky. Chutné a velmi výživné velbloudí mléko pili, používali k výrobě jogurtu a přepuštěného másla. Na maso porazili vysokého přežvýkavce jen při zvláštních příležitostech, například při svatbě nebo při návštěvě jiného kmene. Dnes se velbloudi chovají v emirátech na farmách a občas se jejich maso objeví v menu některých luxusních restaurací.
„Pojďte ochutnat naše pokrmy, jsou velmi dobré,“ zve mě beduín ke stánku, který je plný dobrot. Z hrnců úžasně voní polévka šorbat adas, kořeněná rýže, zeleninový tažin, tharid (dušené kuřecí), dušené jehněčí a pečené velbloudí maso. Mladík mi nabírá porci do talíře a ukazuje, ať se bez obav pustím do jídla. Vezmu si tedy malý kousek a testuji, jak chutná maso statného sudokopytníka. Hned první porce prozrazuje, že se jedná o lahůdku. Rozpadá se na jazyku a připomíná jemné hovězí.
Pohled do vesmíru
Po večeři přichází čas na pozorování noční oblohy. Je poseta tisíci hvězd, které září jasným, stříbrným světlem. „Nejlepší pozorování vesmíru najdete na poušti, kde je minimální světelné znečištění, obloha tu doslova jiskří,“ říká mi beduín, který je členem skupiny Dubai Astronomy Group.
Al Marmoom se nachází v pouštní oblasti Saih Al Salam.
Bere do ruky ukazovací laser a postupně nám představuje nebeské objekty, které můžeme pozorovat pouhým okem. Kromě hvězd a souhvězdí vidíme i mlhovinu, planetu Jupiter a Saturnovy prstence.
„Astronomie má v Arábii dlouhou tradici. Arabští astronomové prováděli nejen přesná měření, ale zabývali se také koncepcí celého vesmíru. Zejména během islámského zlatého věku v osmém až patnáctém století. Už tehdy existovalo mnoho lunárních a planetárních observatoří. Mnoho hvězd, například Aldebaran, Altair a Deneb či astronomické termíny jako alhidáda, azimut a nadir mají stále po celém světě původní arabské názvy. Je to pocta pro naši kulturu, historii či astronomii, které vždy rádi přestavíme našim hostům,“ dodává astronom.
Může se hoditZ hlavního města Dubaje trvá cesta do rezervace Al Marmoom kolem hodiny. Organizátor programu společnost Platinum Heritage vás vyzvedne ve vašem hotelu ve stanovený čas a doveze přímo na safari. Stejně tak zajistí i dopravu zpět do hotelu. Na výlet si s sebou vezměte kšiltovku, sluneční brýle, opalovací krém a pohodlné, chladivé oblečení. V zimě (listopad – březen) si na večer pro jistotu přibalte teplejší oblečení, například lehkou bundu, mikinu či dlouhé kalhoty. Během pobytu v beduínském kempu se také můžete svézt na velbloudovi, dát si vodní dýmku, nechat si udělat přírodní tetování hennou nebo se zapojit do tance a bubnování společně s beduíny. |
