Schilthorn se nachází v údolí Lauterbrunnen, které je díky kolmým horským stěnám a 72 vodopádům považováno za jedno z nejkrásnějších údolí Švýcarska i světa. Zážitkem už je tedy i samotná cesta do Stechelbergu, kde se nachází údolní stanice lanovky a centrální parkoviště.
Schilthorn má tři pomyslná patra a každé má nějaký účel. Nejzákladnější patro najdete v mezistanici Mürren a nese se ve znamení „chill“ neboli odpočinku. Tady se můžete v klidu projít a vychutnat si vesničku Mürren, kde platí zákaz vjezdu automobilům (podobně jako v Zermattu), takže si tu užijete pohodovou atmosféru typických švýcarských chaloupek a úhledných zahrádek s květinami i zeleninou.
Vesnička Mürren
Do tohoto „odpočinkového patra“ spadá také kopec Allmendhubel, na který vás z Mürrenu vyveze pozemní lanovka. Allmendhubel se bude líbit hlavně rodinám s dětmi, které se tu budou moct vyřádit na pestrém dětském hřišti nebo mohou poznávat květiny na tzv. Flower Trailu, tedy krátkém pěším okruhu, který vás naučí poznávat nejrůznější druhy květin.
Z Allmenhubelu jsme velkokapacitní kabinkou pokračovali do další mezistanice na vrchol Birg, který nese přídomek „thrill“. Tato stanice na rozdíl od té předchozí slibuje trochu víc vzrušení, ale osobně jsem vůbec nečekala, jak velké to vzrušení bude. Už jen tzv. Skyline Walk, vysutá vyhlídka na vrcholy Jungfrau, Eiger a Mönch, může jedince trpící závratěmi trochu potrápit. Její podlahu totiž tvoří železný rošt, skrz který je vidět přímo pod horu Birg (2 677 m). Za mě to tedy byla dost velká výška, aby se mi rozklepaly nohy.
Birg – Skyline Walk
Birg – Thrill Walk
A to byla přitom jen malá rozcvička před následným „Thrill Walk“, tedy visutém chodníku obepínajícím horu Birg. Tady totiž opět kromě „děrované podlahy“ přibyly i adrenalinové atrakce. Jako první jsme narazili na přechod po laně, který byl samozřejmě zespodu pletivem dobře zabezpečený, přesto jsem se k chůzi po laně chvilku odhodlávala. Možná jsem zapomněla zmínit, že mi výšky už nějaký ten pátek nedělají dobře! Ale nakonec jsem centimetrovými krůčky a se staženými půlkami lano přešla.
Další výškovou atrakcí byla například skleněná podlaha, pomyslnou třešničkou na dortu pak byl průchod drátěným tunelem, do kterého jsem se sice opět musela nechat trochu přemluvit, ale nakonec jsem to s pohledem upřeným na konec tunelu přelezla.
Z Birgu jsme se další velkokapacitní kabinou nechali vyvézt do nejvyššího patra areálu, na vrchol Piz Gloria (2 970 m), který má název „View“. Odtud se nabízí ten nejlepší výhled, jaký ze Schilthornu můžete mít.
Kromě kruhové vyhlídkové plošiny tu najdete i panoramatickou restauraci, která se s vámi pomalu otáčí, takže si při obědě užijete výhled na všechny strany. Právě v této restauraci se natáčel film Jamese Bonda V tajné službě Jejího veličenstva, takže na bondovskou tematiku tu narazíte na každém rohu a v podstatě i na každém talíři – k jídlu si tu totiž můžete objednat „bondovský burger“.
Kromě oběda si do této restaurace můžete klidně zajít i na pozdní snídani, protože se tu každý den pořádá brunch vždy do 14 hod. Brunch probíhá formou bufetové snídaně, které nechybí teplé jídlo, cereálie, ovoce, výběr sýrů a dopřát si můžete i sklenku prosecca. O prázdninách nebo o víkendech je dobré si brunch rezervovat. S jídlem určitě nespěchejte a nechte si na něj víc času, restauraci trvá nějakých 40 minut, než se otočí celá dokola, tak ať nejste o nějaký výhled ochuzení.
Kromě kruhové vyhlídkové plošiny tu najdete i panoramatickou restauraci, která se s vámi pomalu otáčí, takže si při obědě užijete výhled na všechny strany.
Piz Gloria – brunch v panoramatické restauraci
Po brunchi jsme seběhli jen o patro níž, abychom navštívili Bond World, tedy interaktivní výstavu k filmu Jamese Bonda. Zkusili jsme si řídit bob a střílet jako James Bond a taky jsme neodolali řízení vrtulníku. Jedná se samozřejmě o zcela bezpečné aktivity a nikdo u nich nebyl zraněn!
Schilthorn je mimo jiné také rájem paraglidistů, takže jsme se i my odvážili vyzkoušet si tandem paragliding. Firem, které zde provozují paragliding, je tu několik, my si vybrali Airtime Paragliding. Opět opakuji, že s výškami nejsem úplný kamarád, ale sympatický instruktor mě ubezpečil, že se tímhle živí 17 let, a není tak důvod se něčeho bát. Pokud chcete, instruktor vás nechá chvíli i pilotovat, jinak se stačí jen usadit do vaku a užívat si výhledy do údolí Latuerbrunnen či na Jungfrau.
Schilthorn je také rájem paraglidistů.
Podobně adrenalinovým zážitkem pro nás byla Via Ferrata, která vede z Mürrenu do Gimmelwaldu a podle informací na internetu patří mezi nejkrásnější ferraty Švýcarska. Její úroveň je K3, má něco přes dva kilometry a zabere tak 3 – 3,5 hodiny. Na tuto ferratu potřebujete jistící set, úvazek, přilbu, hodí se i rukavice a samozřejmě lahev vody, protože na ferratě už není možnost občerstvení.
Ferrata netradičně sestupuje, což vás nutí sem tam kouknout přímo pod sebe. Pohled z 800metrové výšky rozhodně není nic pro slabší jedince. Osobně se mi tu nejvíc třásly ruce na kolmé skále, kde se sestupovalo po kramlích a pod námi už zkrátka nebylo nic. Tady to pro mě snad byl ještě větší adrenalin, než na paraglidu, protože tam vlastně stačilo jen sedět a rozhlížet se.
Via ferrata – Nepálský most
Naštěstí jsem si na Thrill Walk na Birgu vyzkoušela chůzi po laně, což se mi na ferratě náramně hodilo. Dvakrát jsme tu překonávali vodopád právě po laně, tentokrát už bez pletiva pod námi. Ani tady jsem se však neodvažovala podívat dolů.
Hlavní a vyhlášenou atrakcí na této ferratě je ovšem Nepálský most, který je přes 100 metrů dlouhý a k tomu všemu se houpe. Aby tu adrenalinu nebylo málo, máte tu jistící lano jen na pravé straně a levá ruka tu marně sahá kamsi do vzduchu po rovnováze. Já se nakonec u pomalého přesouvání držela oběma rukama pravého lana. Ferrata sice není nijak extra fyzicky náročná, ale rodinkám s dětmi bych ji určitě nedoporučovala.
A vzhůru na kolo
Lanovka do Gimmmelwaldu a Mürrenu vyváží i bikery s kolem a výlet si tu můžete dát jak po zpevněných cestách, tak po turistických trasách v horách, které tu pro bikery nejsou zakázané, pouze u nich stojí upozornění, aby se bikeři s turisty vzájemně respektovali. My si okruh vyhledali na stránkách Jungfrau regionu a vybrali si trail kolem horské chaty Rotstockhütte.
Z Mürrenu jsme se na cyklovýlet vydali už časně zrána, abychom si na stezkách nepřekáželi s turisty, takže už po šesté hodině ranní jsme si to dupali do kopce na Alpwirtschaft Schilt a odměnou za vstávání nám byly tiché hory s ranní vůní trávy.
MTB trail k chatě Rotstockhütte
Za Schiltem následovala nejnáročnější část trasy, tady bylo potřeba vytlačit kolo po úzkém strmém trailu na hřeben a místy bylo nutné vzít si kolo i na rameno. O tom tedy na stránkách Jungfrau regionu nic nepsali. Po 40 minutách vyčerpávajícího stoupání ovšem přišla další odměna dne – ranním sluníčkem zalitý výhled z hřebene do údolí a na masív Bernských Alp.
Z hřebene už se jede výhradně z kopce po krásném přírodním singltrailu bezlesou plání s výhledem na majestátní švýcarské Alpy. Tady si užijete dlouhé kilometry na úzké horské pěšině jako vystřižené ze švýcarských reklamních plakátů. Trail není nijak technicky náročný, je příjemně pozvolný, nezahrnuje žádné prudké ani krkolomné úseky a kolem horské chaty Rotstockhütte vás dovede až do Gimmelwaldu, odkud jsme se lanovkou nechali vyvézt zpátky do Mürrenu.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Schilthorn v kostce:Vzdálenost z Prahy: 8 hod 30 min Web: |
