Možnosti výletů ve Stubaiském údolí se ani za týden nedají vyčerpat. Co se samozřejmě vyčerpat dá, je vaše peněženka a proto si i v této alpské destinaci pro návštěvníky připravili rezortní kartu zvanou Stubai Super Card, se kterou můžete využívat lanovky v údolí zdarma. Kartu obdržíte v případě, že ubytujete v partnerském hotelu. Partnerských hotelů je po údolí asi 353, takže je malá pravděpodobnost, že byste se do nějakého při výběru ubytování netrefili.
Stubai Super Card platí na všechny lanovky v okolí, tedy na Stubaiský ledovec, Elfer, Schlick a také Serlesbahnen, vždy je to ovšem jen jedna jízda nahoru a dolů. Většinou to sice stačí, protože výlety s lanovkami bývají celodenní záležitostí, nicméně na Elferu najdou bikeři dva singltraily, tedy Super Card na více jízd nestačí a je potřeba koupit alespoň tříhodinovku za 28 eur (700 Kč).
 |
Stubai Super Card udělá velmi vděčnou službu i při špatném počasí, protože platí do bazénu v Neustift, v Mieders a také do vodního světa s tobogány StuBay. Kromě toho můžete kartu jednou týdně využít i na bobovou dráhu v Mieders a slevu získáte i na další aktivity a atrakce, jako je například trampolínový svět Air Parc nebo ledovcová jeskyně Eisgrotte, kde vás vstup se Super Card vyjde na pět eur (125 Kč) pro dospělého.
Ve Stubaiském údolí se bude líbit hlavně horalům, kteří tu budou mířit do výšek za krásnými horskými scenériemi. Populární je tu tzv. Stubaier Höhenweg, tedy okružní vysokohorská stezka, která zabere několik dní, a tak je dobré si s předstihem rezervovat nocování v horských chatách. Hlavní výzvou je „Seven Summits“, tedy zdolání sedmi hlavních okolních vrcholů. U některých je to otázka několika hodin, u některých i dva dny.
Sestup z Hoher Burgstall (2 611 m) jištěnou cestou
Abyste měli ještě větší motivaci vystoupat na všech sedm vrcholů, vyzvedněte si v infocentru v Neustift „Stempelpass“, tedy malý pas se všemi sedmi označenými vrcholy. Na každém vrcholu najdete razítko (cvakátko), kterým si příslušné políčko v pase procvaknete. Jakmile budete mít procvaknutých všech sedm, můžete si v turistické kanceláři v Neustift vyzvednout dřevěnou trofej. Stejně jako vrcholy, můžete „sbírat“ i razítka z horských jezer nebo u Naturschauplätze, tedy speciálně vytipovaných míst v horách s nějakou neobvyklou nebo jinak zajímavou horskou scenérií.
Seven Summits – Hoher Burgstall
My do svého pasu chtěli jako první přidat vrchol Hoher Burgstall (2 611 m), který je na výstup jeden z nejméně náročných. Startovní čárou pro výstup na tuto horu je horní stanice kabinkové lanovky na kopec Kreuzjoch (2 136 m) v areálu Schlick 2000. Hned u výstupu z lanovky se před vámi ukáže majestátní masiv Kalkkögel, který svými kolmými stěnami a hranatějším vzezřením připomíná italské Dolomity, a tak se mu právem přezdívá „Dolomity severního Tyrolska“.
Horská túra na Hoher Burgstall (2 611 m)
Od výstupu kabinkové lanovky se nabízí několik tras, kudy se vydat na Hoher Burgstall, my jsme zvolili delší trasu, která nás protáhla kolem jednoho z deseti Naturschauplätze, takže jsme zhruba po hodince a půl pohodové chůze narazili na Naturschauplatz s názvem Gletscherblick, tedy velký kovový rám s výhledem přímo na ledovec. Počasí nám zrovna v tu chvíli úplně nepřálo, takže část ledovce jsme měli v mraku, i tak nám to ale samozřejmě nedalo a v rámečku jsme se zvěčnili. Od rámečku jsme kousek klesali, ale kousek nad chatou Starkenburgenhütte přišlo poctivé hodinku a půl dlouhé stoupání po horské pěšině, při kterém už sice člověk pocítí těžkost dýchání řídkého vzduchu, na druhou stranu nejde o nijak náročný terén na chůzi. Z této strany výstupu na horu se před vámi navíc otevře nejen Stubaiské údolí, ale také boční údolí Oberbergtal. A také je odsud možné zahlédnout všech „Seven Summits“.
Nejstrmější část z celé túry je až ta závěrečná, která je místy jištěná i lany a našla se tu také jedna kramle ve skále pro lepší krok. Je to opravdu kraťoučký nijak nebezpečný úsek, který tu zvládli levou zadní i daleko starší ročníky než jsme my. Nevím sice, jak je to u jiných hor z repertoáru Seven Summits, nicméně kouzlo hory Hoher Burgstall za mě spočívalo hlavně v tom, že její vrchol je poměrně „ostrý“, tedy tu není žádná velká plocha, na které by se mohli turisté hromadně válet na dece, čímž tu vzniká docela komorní atmosféra. Špička Hoher Burgastallu tím navíc poskytuje krásný výhled do všech stran.
Vrchol Hoher Burgstall (2 611 m)
Pro sestup z Hoher Burgstallu jsme zvolili nejkratší trasu napřímo, která v horní části obnášela strmý terén, kde se trochu i sypalo kamení, takže bylo na místě využívat jistící lana a v některých kolmých skalách se i vyplatilo dát si trochu načas. Jde ale jen o 50 metrů dlouhý úsek a pak už na nás zas čekala pohodová pěšinka zakroucená do malých serpentin.
Sestup zpět k lanovce zabral už jen hodinku a půl, kterou jsme si ale užili z celého výletu skoro nejvíc, protože se mraky rozfoukali a my se mohli kochat pohledem na hory do všech stran. Tato túra je ale opravdu zvládnutelná i pro méně zkušené jedince, většinu trasy se jde po pohodlném chodníčku, který zpočátku stoupá jen pozvolně a výrazné stoupání a horší terén je pouze bezprostředně těsně pod vrcholem.
Cestou tam i zpět budete míjet horskou chatu Sennjochhütte (2 225 m), která je už v našich kruzích známá skrze obří porci vanilkové polevy, která se tu servíruje k jablečnému štrúdlu, až se tu musí podávat v hlubokém talíři. Tento dezert vydá skoro za celý oběd.
Bezejmenná jezírka bez námahy
Velmi oblíbené jsou ve Stubaiském údolí také výlety za horskými jezery, které se rovněž dají „sbírat“ do razítkovacího pasu. Komu se nechce podnikat pěší túra do hor za jezery, a přesto by návštěvu nějakého toho průzračného jezírka uvítal, může se nechat vyvézt lanovkou na Stubaiský ledovec, konkrétně až na vrchol Schaufelspitze (3 333 m) a odtud seběhnout za pět minut k nejbližšímu jezírku směrem ke snowparku Stubai ZOO. Bezejmenné jezírko je sice menší, ale na kráse mu to nijak neubírá. A jeho tyrkysová barva vás bude tahat za oči.
Jezírko pár minut od Schaufeljoch
My jsme od jezírka pokračovali dále po pěšině, která není nikterak výrazná ani značená a směřuje k nástupní stanici šestisedačkové lanovky Fernau. Naším cílem bylo totiž další bezejmenné jezero, tentokrát však o poznání větší. V tomto případě už nejde o žádnou vyhlazenou pěšinku, ale o ryze vysokohorskou turistiku v kamenitém terénu. Opuštěnou měsíční krajinu tu prostřeluje modrá barva jezírek a bílošedá barva ledovce.
K druhému jezeru je to od výstupu kabinkové lanovky Schaufeljoch něco okolo hodinky, můžete si však být skoro jisti, že tu budete sami. Ani první, ani druhé jezero nespadá do souboru doporučených jezer uváděných v razítkovacím pasu, takže je berte jako tip pro ty, kteří zkrátka nechtějí jít s davem. Naše návštěva těchto jezer ovšem neměla žádný rebelský charakter – zatímco v celém údolí byla mlha, v této jediné kotlině bylo docela hezké počasí, protože mraky se tu zarazily o okolní hřebínky.
Jezero poblíž nástupu na sedačkovou lanovku Fernau
Jakmile jednou budete na Schaufeljoch, musíte navštívit i známou vyhlídku Top of Tyrol (3 210 m), což je visutá terasa, která vám nabídne pohled přes Stubaiské Alpy až po italské Dolomity. K její návštěvě je potřeba zdolat jen pár desítek schodů od výstupu kabinkové lanovky. Vstup je zdarma.
Cyklotrasa Almenrunde Schlick
Ačkoli se v areálu Elfer najdou dva poměrně technické přírodní singltraily, zaměřuje se Stubaiské údolí spíš na širší cyklistickou veřejnost, která preferuje šotolinové cesty – nejde tedy vyloženě o nějakou trailovou či bikeparkovou oblast. Co do počtu cyklookruhů a cyklotipů máte skoro neomezený počet možností. Protože se nám ve Stubaiském údolí líbí pohled na monumentální masiv Kalkkögel, vybrali jsme si cyklotrasu č.585 Almenrunde Schlick, která začíná u nástupní stanice lanovky Schlick 2000 v městečku Fulpmes. První hodinku výletu strávíte šlapáním do kopce po lesní šotolinové cestě. Jakmile se ale přiblížíte k jezeru Panoramasee, otevře se před vámi zmiňovaný Kalkkögel, což už je samo o sobě poměrně dostačující odměnou za hodinové dupání do kopce.
Panoramasee
Samozřejmě nelze jen tak projet bez povšimnutí kolem odbočky na jezero Panoramasee a nenavštívit ho. Opět se totiž jedná o jezero s nádechem modro zelené barvy. Kdo by chtěl vidět Panoramasee a nechce se mu k němu hodinu šlapat na kole, může se nechat vyvézt lanovkou Schlick 2000 do mezistanice Froneben, odkud je to už necelou půlhodinku pěšky k jezeru. Kola kabinková lanovka na Schlicku nevyváží.
Od Panoramasee se dá navázat dále na cyklotrasu č. 562 a vyšlápnout si až k horní stanici kabinkové lanovky na Kreuzjoch (2 136 m), ale to už je poměrně dost strmé stoupání. My jsme se vydali na poctivý „šnitzl“ na horskou chatu Schlickeralm (1 643 m) a následně jsme sjeli zpátky k Panoramasee a pokračovali po původní trase 585 k horské chatě Galtalm (1 680 m), kam vedla cesta částečně po vrstevnici a částečně se „houpala“ lehce nahoru dolů.
Z chaty Galtalm se dá pokračovat po šotolinové cestě až k další horské chatě Kaserstattalm (1 680 m) a odtud sjet pohodlně po šotolině dolů do údolí. Nás ale na Galtalm chytil déšť, takže jsme se rozhodli sjet nejkratší cestou do Fulpmes. Přímo u chaty jsme zatočili prudce doleva dolů po turistické pěšině. Ta však nakonec posloužila jako příjemně hravý lesní singltrail, na kterém byla snad jen tři obtížnější místa. Zkušený biker to však sjede takřka bez problému.
Cyklotrasa č. 571 Pinnistal Karalm
Další scenérii, která tu na oči působí jak magnet, vytváří horský hřeben Serleskamm táhnoucí se vesničkou Mieders a dále podél údolí Pinnistal. Právě toto údolí stojí za projížďku na kole, proto jsme další cyklovýlet podnikli po cyklotrase č. 571 Pinnistal Karalm, která údolím prochází od začátku až do konce.
Cyklotrasa je opět vedená po šotolinové cestě a v průběhu nabídne rovnou tři horské chaty s venkovními teráskami s výhledem rovnou na Serleskamm. Ačkoli se jede devět kilometrů do kopce, je stoupání relativně pozvolné. S výhledem na hory navíc utíká cesta poměrně rychle a příjemně.
Po cestě budete jako první míjet horskou chatu Issenangeralm (1 374 m), která ještě leží v trochu zalesněné části u masivu Serleskamm. Další horská chata Pinnisalm (1 557 m) už si nás ale omotala kolem prstu a těžko říct, jestli to bylo díky bezprostřední blízkosti kolmých skal nebo jedním z nejlepších vídeňských řízků, co jsme kdy jedli.
Cyklotrasu mezi chatami Pinnisalm a konečnou stanicí cyklotrasy Karalm v tomto úseku zpestřuje další „Naturschauplatz“, tentokrát jde o místo zvané Gespaltener Stein. Historie vzniku tohoto rozštěpeného kamene sahá až kamsi do období tzv. brennerských druhohor, kdy došlo k masivnímu pohybu hornin mezi úbočím Elferu a horským hřebenem Serleskamm. Kámen tvořený dolomitem se při tomto pohybu rozlomil a zůstal tak dodnes.
Přírodní scenérie "Gespaltener Stein" v údolí Pinnistal
Cyklotrasa 571 končí až na samém konci údolí u horské chaty Karalm, kde začíná nebo případně končí již zmíněná vysokohorská túra Stubaier Höhenweg. Romantická chata Karalm vystavěná z kamene a dřeva krásně zapadá do krajinného rázu a od předchozích chat se liší trochu komornější atmosférou. Poslední úsek k chatě obnáší nejprudší stoupání z celé trasy. Co se týká gastronomie, specializují se v této chatě hlavně na různé druhy knedlíků – od sýrových až po špenátové.
Cyklotrasa 574 Elfer
Zpátky jsme nesjeli po stejné cestě až do Neustiftu, ale u chaty Issenanger jsme se napojili na cyklotrasu 574 Elfer, která v serpentinách stoupá k horní stanici kabinkové lanovky Elferbahn (1 812 m). Stoupání je o něco prudší než stoupání údolím, zabere zhruba hodinku a nabídne výhled na Serleskamm z trochu jiného úhlu pohledu.
Průchozí sluneční hodiny na Elferu
Z Elferu opět nevíte, kam koukat dřív, protože se tu před vámi tyčí nejen stále zmiňovaný Serleskamm, ale také výhled do údolí skoro až k Innsbrucku a výhled se tu otevře také na protější Kalkkögel. Aby toho nebylo málo, zaujme tu vaši pozornost ještě působivý dřevěný útvar, představující největší průchozí sluneční hodiny v Alpách. Pokud se vám nechce šlapat na Elfer „za své“, můžete využít Stubai Super Card a z Neustiftu se nechat vyvézt kabinkovou lanovkou na Elferbahn. Za kolo je ovšem potřeba připlatit ještě pět eur (125 Kč).
Singltraily na Elferu
Na Elferu najdete také jediné dva singltraily Stubaiského údolí – EinsEinser Trail a ZweiZweier Trail. Oba traily jsou přírodního charakteru a poměrně technické, určitě nejde o nic pro začínající nebo méně zkušené bikery. Ačkoli se tu najdou i hladší úseky, většina trailů se odehrává v kamenitých nebo kořenovitých úsecích. Kdo ale náročnější přírodní techniku vyhledává, bude se mu Elfer líbit. Mě osobně přijdou traily jako ideální tratě k tréninku na endurové závody, protože jsou dlouhé kolem čtyř kilometrů, jsou prudké a jezdce prozkouší ve všech směrech. O něco jednodušší je ZweiZweier Trail, který má méně kořenovitých pasáží než jeho brácha.
Ve Stubaiském údolí můžete podniknout nespočet krásných výletů.. Určitě doporučuji vyzvednout si v infocentru v Neustift kromě Stempelpassu také brožurku na turistiku i cyklistiku, kde jsou popsané a zmapované všechny výlety. Některé materiály jsou dokonce stejně jako webové stránky i v češtině.
EinsEinser Trail na Elferu
ZweiZweier Trail na Elferu
Se svou Stubaier Höhenweg, Seven Summits a dalšími horskými ferratami je Stubaiské údolí zajímavou výzvou pro zdatné a zkušené sportovce, na druhou stranu vyhlídky na kopcích, kam vedou lanovky, můžou být zajímavým a fyzicky nenáročným výletem klidně i pro vaše prarodiče.
Hezkou rodinnou záležitostí je tady dále například nová cyklostezka Stubai Radroute 19 vedoucí údolím Stubaital, která má zatím jen devět kilometrů, ale v budoucnu by měla být dlouhá až 40 kilometrů. Po této cyklostezce se pohodlně dostanete napříč údolím až chatě Doadler Alm (1 260 m), která se nachází téměř na konci údolí směrem k ledovci. Kdo by rád absolvoval pohodový výlet bez kola, je velmi zajímavým tipem stezka Wilde Wasserweg, což je unikátní alpská cesta podél potoka Ruetz a dělí se na několik etap. Jejím největším lákadlem je dobře dostupný vodopád Grawa.
Stubaital v kostceVzdálenost z Prahy: 6 h |
