Nádherná krajina pokrytá lány vinic, polí a skalních stepí. Romantické zříceniny dokládající bohatou historii oblasti. Pitoreskní sklípky, jež s večerem ožívají a lákají k degustaci osvěžujícího vína, které se tu pěstuje snad odedávna. Tím vším se mohou pyšnit lidé žijící pod Pavlovskými vrchy na samém jihu Moravy, poblíž státní hranice s Rakouskem. Pálavu, jak se vápencovému pohoří hovorově přezdívá, obývají už desítky tisíc let, o čemž svědčí množství archeologických nálezů.
Od Věstonické venuše k lovcům mamutů
Nejslavnějším předmětem, který kdy na území Pálavy vykutali ze země, je drobná, jen asi jedenáct centimetrů vysoká soška nahé ženy s mohutnými prsy a ještě mocnějšími boky. Podle místa nálezu se jí říká Věstonická venuše a za tři roky uplyne století ode dne, kdy ji tým archeologa Karla Absolona v popelišti pravěkého naleziště mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem objevil.
 |
Nejstarší známá keramická soška na světě pochází z doby před mnoha tisíci lety a na vlastní oči ji lidé mohou zhlédnout jen při zcela výjimečných příležitostech. Naposledy to bylo před třemi lety v olomouckém muzeu – a neobešlo se to bez přísných bezpečnostních opatření a ozbrojené ostrahy.
Zájemci o historii jistě dobře znají i malebné vinařské městečko Pavlov, jen kousek od Věstonic, kde stojí unikátní Archeopark, muzeum vybudované přímo na místě, kde byly objeveny pozůstatky paleolitického sídliště lovců mamutů.
Archeologické nálezy bývají zpravidla ukryté asi pět metrů pod zemí, proto výstavní prostor evokuje návštěvu jeskyně a téměř celý objekt je ukryt v terénní vlně. Z podzemního prostoru vystupují jen věže z bílého betonu připomínající okolní vápencové skály.
Na Archeopark v Pavlově shlíží ze skály zřícenina hradu Děvičky.
Návštěvníci si mohou v archeoparku prohlédnout originální kamenné nástroje a kostěné předměty našich prapředků, také kosti mamutů, kostry lidí anebo umělecké předměty a exponáty související s pravěkými rituály, pohřbíváním a magií.
Kostelík na hladině a ruiny v kopcích
Z Pavlova ale ještě nespěchejme, od malebné obce na úpatí Pavlovských vrchů můžeme zamířit přímo k břehům tří přehradních nádrží Nové Mlýny, z nichž horní a dolní je rájem milovníků koupání, windsurfingu a rybolovu, zatímco ta střední je přírodní rezervací s ostrůvky pro hnízdění ptáků.
Jeden z ostrovů zdobí románský kostelík svatého Linharta, který doslova trůní uprostřed lesknoucí se vodní hladiny a vzbuzuje nadšení i smutek, podle toho, zda máte k místu osobní vztah, nebo kolem jen projíždíte. Jde totiž o jediný pozůstatek obce Mušov, jež musela v sedmdesátých letech ustoupit výstavbě novomlýnských nádrží. Ves byla před více než třiceti lety zatopena, většina mušovských odešla do blízkých Pasohlávek, často s těžkým srdcem.
Mušovský kostelík svatého Linharta na ostrůvku uprostřed Novomlýnské nádrže..
Ostrov s vzácnou církevní památkou, který s pevninou nespojuje žádný most ani pravidelná lodní doprava, každopádně patří k moravským zvláštnostem.
Do zaniklé vsi Mušov se hned tak nedostanete a jednoduchá cesta vás nečeká ani tehdy, když se vydáte k majestátní zřícenině Děvičky. Ta se nachází kousek nad Pavlovem, nedaleko nejvyššího pálavského vrchu Děvín. Za obtížný výstup ke zbytkům hradu však budete odměněni velkolepým výhledem.
Děvičky vznikly už ve 13. století kvůli ochraně strategické obchodní cesty z Mikulova, ale záhy byl hrad zničen. Dochovaly se však obvodové zdi a torzo dělostřelecké věže.
Druhá z romantických pálavských zřícenin Sirotčí hrádek stojí jen asi pět kilometrů od Pavlova a shlíží na obec Klentnice poblíž Mikulova. Romantická ruina se rozkládá na dvou strmých vápencových skaliscích oddělených od sebe hlubokou roklí. Hrad vybudovaný švábským rytířem zvaným Sirotek možná znáte z oblíbené pohádky O statečném kováři.
Mikulovem vinařů i Rabiho Löwa
A teď už vzhůru do tepajícího srdce celé Pálavy. Je jím městečko Mikulov s pohledným náměstím, kde vás upoutá dům U Rytířů, pokrytý sgrafitovou výzdobou, kaple a sousoší Nejsvětější trojice. Nedaleko je výstavní hrobka rodu Ditrichštejnů, v níž je uloženo pětačtyřicet rakví s ostatky příslušníků mocného rodu.
Zámek v Mikulově stojí na kopci zvaném Zámecký vrch.
Dům U rytířů krášlí už tak pohledné mikulovské náměstí.
Kouzelný je ale zvlášť mikulovský zámek, barokní památka na skalním útesu se vzácnou knihovnou a elegantními zahradním terasami. Sídlí tu také muzeum s první tematicky ucelenou vinařskou expozicí u nás. Uvidíte staré vinařské lisy, ale hlavně největší vinný sud v Česku. Pochází z roku 1643 a pojme přes sto tisíc litrů vína.
Nápoj bohů k Mikulovu prostě patří. Na své si tu přijdou hlavně milovníci bílého, vždyť právě bílé odrůdy zabírají asi osmdesát procent vinic na Mikulovsku.
Na jedno z nejhezčích moravských měst, Mikulov, je pěkný výhled ze Svatého kopečku.
Stejně neodmyslitelně je ovšem město spojeno s židovskou komunitou. Mikulov byl po staletí centrem moravských Židů a sídlem rabína. Vyrostlo tu rozsáhlé ghetto s více než třemi stovkami domů, z nichž se dochovala barokní synagoga s interiéry vyzdobenými hebrejskými liturgickými texty a také židovský hřbitov s tisícovkami náhrobků – ty nejcennější hledejte na takzvaném rabínském vršku.
A jen tak mimochodem, víte, jak se jmenuje ten nejznámější rabín, který v Mikulově působil? Napovím: údajně sestrojil pražského golema. Ano, byl to sám legendami opředený rabi Löw.
Křížovou cestou na Svatý kopeček
Až se dostatečně nabažíte mikulovského „vlašáčku“, tedy Ryzlinku vlašského, odrůdy typické pro tuto vinařskou podoblast, nezapomeňte z náměstí vyrazit ještě na poutní místo Svatý kopeček. K jeho vrcholu s poutní kaplí sv. Šebestiána, zvonicí a Božím hrobem vás zavede křížová cesta.
Výstup k místu známému pod původním názvem Tanzberg vám zpříjemní množství zákonem chráněných rostlin, které si tu můžete prohlédnout, a ze samotného vršku si vychutnáte magický pohled na město i do širokého okolí.
Svatý kopeček v Mikulově
Křížovou cestu na Svatý kopeček nechal vybudovat už v 17. století osvícený gubernátor Moravy, olomoucký biskup a kardinál František z Ditrichštejna. Chtěl tak vyjádřit dík Hospodinu za odvrácení morové epidemie, jež se ve městě rozšířila roku 1622. Proto je také kostelík na Svatém kopečku zasvěcen svatému Šebestiánovi, ochránci před morovými ranami.
A my dnes můžeme právě odtud, z nejznámějšího z Pavlovských vrchů, poděkovat za přečkání docela jiné pandemie. Bohu, štěstěně či sami sobě? To už záleží na každém z nás.
