V roce 1918 se Mikulovu do nově vzniklého Československa pranic nechtělo. Proti armádě postupující ze severu se tak město rozhodlo bránit. Odhodlání zesílilo, když dorazily posily. Jenže...
„Mikulovské poněkud překvapilo, že je vede korvetní kapitán Ernst von Foerster a že suchozemské město, toho času třináct milionů let bez mořského pobřeží, přichází bránit námořnictvo. A podle toho to nakonec i dopadlo. Námořníci, jak už je tak nějak jejich přirozenou podstatou, pili, rabovali, tropili výtržnosti a hrozili vzpourou. Navíc, protože si nedovezli dostatečné zásoby Austrian Empire Navy rumu, plenili místní vinné sklípky,“ vypravuje Otto Dušek v neobyčejném průvodci nazvaném Pálava o dvě deci výš.
Vedle Duška, jenž se postaral o texty, se na průvodci podílela i ilustrátorka Mirka Šulcová a fotograf Jan Miklín.
Na téměř 380 stranách píše Dušek o kraji svého srdce netradičně, s nadhledem, poutavě… zkrátka o dvě deci výš. A nadzvedne pokličku i u příběhů, o nichž si všichni myslí, že už je dávno znají.
Publikace vyzdvihuje opomíjené zajímavosti
Třeba o Věstonické venuši slyšel víceméně každý. Už méně se však ví, že Pálava vydala i další archeologická „nej“. „Dochovala se tu například první nám známá moravská domácnost, kterou představovalo ohniště ohraničené kameny či mamutími kostmi. A pokud jde o zařízení domácnosti, byli Věstoničtí už pěkně vybíraví co do kvality, tvarů i barev. Prakticky sto procent výbavy pocházelo z dovozu,“ uvozuje autor kapitolku o archeologii.
Neopomene zmínit ani perličky z historie Drnholecka z doby, kdy ho moravský markrabě Jošt udělil v léno Lichtenštejnům. „V roce 1394, tedy těsně předtím, než zemi začali plenit husité, jej tvořilo deset obcí. Dodnes se z nich zachovala jen polovina. To uvádím jen pro případ, že byste příliš plakali nad zalitým Mušovem. Děje se to v historii pořád,“ píše s lehkou nadsázkou.
Ostatně k novomlýnským nádržím, na jejichž dně skončila vesnička Mušov, se v knize vrací nejednou. Třeba když hovoří o říši hmyzu, v níž nabízejí pestrá Pálava a oblast obory Soutok téměř polovinu druhů i ve srovnání s tropickým pralesem v Panamě. „O komárech vědci tvrdí, že spolehlivě najít člověka umí jen posledních pět tisíc let, takže je možné, že pravěké lovce mamutů od Pálavy netrápili. Jedním z argumentů pro výstavbu novomlýnských nádrží ostatně bylo i odstranění otravných bodavců,“ zmiňuje Dušek.
Na knize se podílel i kavárník nebo farmář
A připomíná i další obyvatele okolí Nových Mlýnů – bobry. „Kdysi bývali bobři přemnožení, takže církvi nezbylo než je prohlásit za rybu (asi platýse), čímž se jejich stavy – hlavně okolo Vánoc – zredukovaly na přijatelnou míru,“ dává k dobru zajímavost z Pálavy, kterou kdysi zdobilo mnohem víc staveb.
Třeba taková kaple svatého Antonína, z níž je dnes jen zřícenina viditelná ze silnice od Perné. „Je důkazem, že ne všechny zříceniny jsou důsledkem válek či prostého zanedbání. Kapličku zkrátka jen zrušili, následně byla prodána v dražbě za 124 zlatých a víceméně rozebrána na stavební materiál. Zachránila se jen soška svatého Antonína, která je uložena dole v Perné dodnes,“ přibližuje Dušek v knize, s jejímž obsahem pomáhali přírodovědec, kavárník, archeolog, restauratér, fotograf, historik, vinař, hoteliér, farmář a farář.
I díky neobvyklé spolupráci se podařilo „vykutat“ historky dávno zapomenuté. Třeba o tom, jak se v kraji usídlila napoleonská armáda. Zatímco císař vyrazil do Brna slavit svoje čtyřicátiny, jeho vojsko se rozložilo v Drnholci a okolí a užívalo si bezplatné konzumace vína.
„A nejspíš se shodneme, že nebylo moc horších možností než napájet vínem právě francouzskou armádu. Když armáda odpochodovala, sečetla radnice škody a zjistila, že žabožrouti vysosali 170 tisíc litrů vína,“ prozrazuje průvodce, v němž lidé najdou mapy a plány měst, tipy na akce a slavnosti, místa, kde pořídí neotřelý suvenýr, ale třeba i odkazy na související literaturu a filmy.
Zároveň zavede k lidem, kteří utváří zajímavá místa a vdechli jim duši. A poradí, na co si dát pozor a jak se vyhnout pastem číhajícím na neznalé.
