Zprávy z dráhy
Sledovat další díly na iDNES.tv
Trasa koněspřežky na českém území zakreslená do mapy II. vojenského mapování
Kupecké karavany se solí putovaly z Rakouska do Čech už ve středověku. A do té doby se řešilo, jak dostat toto vysoce ceněné zboží do cíle rychleji, levněji a ve větším množství.
Světlo na konci tunelu se objevilo teprve počátkem 19. století. Zakladatel českého vysokého učení technického František Josef Gerstner nejprve odmítl plán vodní cesty, která by byla nesmyslně nákladná, a v roce 1808 navrhl postavit železnou dráhu.
Záměr se podařil prosadit až o několik let později, realizace se ujal Gerstnerův syn František Antonín. Ten také získal v roce 1824 koncesi pro stavbu a provozování železnice mezi Českými Budějovicemi a Lincem, kterou ovšem záhy přepustil C.K. první privilegované železniční společnosti.
Podobná stavba byla u nás velkou neznámou, takže Gerstner vlastně určoval všechny technologie. To se mu stalo osudným, protože budování tratě přes Kerschbaum se výrazně prodražilo. Vedení společnosti Gerstnera v roce 1828 neváhalo vyměnit rakouským inženýrem Mathiasem Schönererem, který plány pozměnil a stavbu zlevnil. Na českém území už bylo v té době téměř hotovo.
První „vlaky“ na trať mezi Budějovicemi a Lincem vyrazily 1. srpna 1832. Jízda trvala 14 hodin, každých 20 kilometrů stály přepřahací stanice, kde se měnili koně. Vozy jezdily po dřevěných kolejnicích, které byly pobité železným pásem.
Koncem 60. let 19. století bylo rozhodnuto o přestavbě celé železnice na parostrojní provoz. Na Českém území inženýři z větší části využili původní stopu koněspřežky. Kvůli větší váze parní lokomotiv však museli původní náspy buď dosypat, nebo postavit úplně znovu, některé úseky s příliš prudkými oblouky byly nahrazeny přímějšími.
Pátrání po 150 letech
Trať mezi Českými Budějovicemi a Lincem ve své původní podobě neexistuje téměř 150 let. Samozřejmě nás zajímalo, jestli se z koněspřežky vůbec něco dochovalo. A byli jsme velmi mile překvapeni.
Začali jsme v nejsevernějším bodě dráhy, na dvoře hostince U zelené ratolesti v Českých Budějovicích, pokračovali kolem budovy Solního skladu až do areálu někdejšího budějovického koněspřežného nádraží.
Všude nás provázely budovy, které slávu koňky pamatují. Ve strážním domku je například v sezoně otevřená expozice Jihočeského muzea.
Původních strážních domků se ale podél trati dochovalo více. Jeden jsme objevili za Kamenným Újezdem, další pak u Bukovce a jeden téměř utajený u nádraží v Kaplici. O něm prý nevědí ani památkáři. Natočili jsme také dochovanou přepřahací stanici v Holkově.
Až příště pojedete po silnici 1. třídy číslo 3 z Českých Budějovic směrem k hranici, dobře se z auta rozhlížejte. Pokud uvidíte něco, co vypadá jako starý železniční násep, vězte, že to může být pozůstatek koněspřežky.
Koněspřežka mezi Českými Budějovicemi a Linzem vyobrazená v publikaci Geschichte der Eisenbahnen, 1898, str. 103, svazek I/1
Propátrali jsme i poslední kilometry tratě na našem území, natáčeli jsme v místech, kam mohli do roku 1989 jenom pohraničníci, což paradoxně mnohé památky na koněspřežku zachránilo. Uvidíte zbytky několika mostů, včetně toho nejvyššího, trosky posledního českého strážního domku a také několik skalních zářezů. Zkrátka i po 150 letech je stále co objevovat.
Líbí se vám Zaniklé tratě? Chtěli byste nám se seriálem pomoci? Máte doma fotografie nebo amatérské záběry zaniklých tratí z doby jejich provozu? Aktuálně sháníme historické snímky dráhy Přibyslav – Sázava, Černovice – Líšeň, Hostašovice – Nový Jičín, Hlučín – Petřkovice nebo Ostrava-Svinov – Klimkovice. Napište nám a podělte se o svoje poklady, rádi je s uvedením zdroje uveřejníme. Pište na e-mail: zanikletrate@idnes.cz.
