Když jedu vlakem po trati mezi pražským Wilsonovým nádražím a Berounem, pokaždé v jednom okamžiku s pobavením sleduji reakci spolucestujících. Ti, kdo si dosud četli, najednou číst přestanou a spolu s těmi, kteří jen tak za okénkem vlaku nechávali míjet romantickou krajinu údolí Berounky, v oné chvíli zpozorní a začnou sledovat stráně s vinicemi za řekou. A pak to přijde: mezi kopci se jako zjevení z jiného světa vyhoupne Karlštejn. Koukají se všichni.
Nemám nic proti Karlštejnu, jen mi přijde trochu líto, že si lidé stále všímají pouze této "prověřené hodnoty", a naopak bez povšimnutí nechali jiné pozoruhodné stavby, které právě při této cestě míjeli. Mám na mysli mosty.
I při této krátké cestě to byly tři pozoruhodné mostní stavby překlenující dlouhé období tří staletí.
Nejprve vlak podjížděl pod Nuselským mostem, mimořádným inženýrským dílem, po němž denně přejedou oběma směry desítky tisíc aut, navíc jeho spodní část tvoří tubus, jímž se každou chvíli prožene vlak metra.
Vltavu vlak překonal po romantickém ocelovém železničním mostě pod Vyšehradem. Cestujícím přijíždějícím do Prahy se z něj poprvé otevře nejkrásnější panoráma Prahy, pohled na Pražský hrad s Vltavou a jejími mosty.
A 21. století pak reprezentuje most na nedávno otevřeném rychlostním pražském Městském okruhu, překračující naši železniční trať ve výšce několika desítek metrů.
Bohužel mosty mají tak trochu smůlu: bereme je hlavně jako místo, kde se pohybujeme sem a tam, ale už si nějak nestačíme všimnout, že jsou krásné, vznešené a zajímavé i perníkové. Mají své osudy a příběhy, které mohou vyprávět.
A tak říkám: více si všímejme! Nejen těch, které lemují celé aleje soch svatých, ale i těch, které zdobí jen socha světce jednoho či prostý křížek. Těch kamenných venkovských můstků přes potok i smělých betonových nebo ocelových oblouků, jež vyklenula nová doba.
Tip na novou knihuAutor článku Václav Mošna je společně s Janem Rendekem autorem reprezentativní knihy Krásné mosty České republiky, která vyšla v nakladatelství Slovart. |
