To platí například v Anglii, kde jsou řidiči poctiví, na Kubě, kde se bojí krást, a v Německu, kde jsou nudní.
Ve většině zemí to je jinak. Zašeptání slova "taxi" je předzvěstí napínavého vyjednávání a potenciální pohromy. V Rusku pak uslyšíte například: "Dobře, příteli. Když mi nechceš dát sto dolarů, pojedu i za patnáct. Sto je vážně moc a já navíc byl na vojně v Milovicích."
V Afghánistánu: "Pane, tento ušlechtilý kůň je potomkem koní Alexandra Makedonského s krví divoké Čingischánovy jízdy a vaše tvrzení, že to je osel, mě uráží!" Autor těchto řádků dokonce slyšel i dosti podezřelou historku o cestovateli, kterému výkřikem "taxi" nabízel jakýsi pěstitel hadů v Indii ukázku krocení kobry.
***
Ve většině zemí prostě znamená slovo "taxi" cokoliv, kdy má hloupý cizinec platit nějakou nesmyslnou částku. Po vyjednávání pak teprve přijde na řadu vlastní jízda, let, cval, plavení se či jiná nezapomenutelná "taxi-aktivita", při níž se cizinec dozví mnohé o fungování světa.
***
Například: po jedné z cest do Baku, hlavního města Ázerbájdžánu, už vím, že nejen filmoví američtí policisté umějí s autem udělat na místě hodiny (to se trhne najednou volantem, ruční brzdou a přidá se plyn v pekelně bleskovém sledu). Vsedl jsem nic netuše do omláceného vozu zn. Žiguli, řekl adresu, řidič se zatvářil blaženě, vyrazil do tmy, několikrát rozrazil dav chodců, projel přes několik červených, to vše v hluboké tmě, a když konečně zastavil, hrdě pravil: "Jak se vám líbilo projet se autem s mistrem Ázerbájdžánu v rallye?!"
V říjnu 2001, krátce poté, co USA začaly bombardovat vojska Talibanu, jsem na přívozu přejel přes hraniční řeku z Tádžikistánu do Afghánistánu, na malý kousek země ovládaný opozicí. V hluboké noci jsme se pak v mohutném džípu vnořili do světa hliněných domů, naprostého ticha válčící země a písečných přesypů, jejichž stíny vypadaly hrozivěji než záblesky palby na horizontu. Vnořili jsme se do světa z jiného století.
Taxikáři zkrátka bývají těmi, kteří pocestné "uvádějí do děje". Ti na moskevském letišti Šeremetěvo například hrají důležitou roli pro informovanost světové populace. Málokterý žurnalista s nimi totiž po cestě opomene provést menší sociologický průzkum: "Jak se máte? Co Putin, jde mu to? Co ryby, berou? Máte rád Bushe? Kolik bere traktorista na Urale? Máte rád Allu Pugačovovou? Pěstujete si okurky? Koho zítra bude volit vaše babička z otcovy strany?" Zkrátka: hodně z toho, co z našich novin víte o světě, byste nevěděli bez taxikářů a dalších originálních lidí v pohybu. Bez nich by zkrátka byly příběhy poutníků i novinářů nudné.
 Taxi je symbolem pohybu - zde se různými prostředky všichni někam přesouvají v pákistánském městě Péšávar |
