Dvoumetroví sumci se u nás chytají, ale na pravidelné úlovky ryb nad 100 kg jako v Itálii, Francii a Španělsku si budeme muset ještě počkat. A to pouze za předpokladu, že budou rybáři dravce ještě více pouštět. U obřího sumce albína jde o jednoho z největších, pokud ne vůbec největšího albína, který kdy u nás byl na svazové vodě chycen.
Od zahájené (zahájení lovu dravců 16. června) utekla krátká doba a jako každý rok chtěl Jakub Kotrs pár letních večerů věnovat noční přívlači místo kayakfishingu. S kamarádem Vojtou se domluvili na nočním rybolovu.
Teď už jen zvolit tu správnou noc. Kamarádi vybrali den, respektive noc, kdy jim do karet bude hrát nejen počasí, ale i vysoký tlak. Před započetím lovu zbývalo jediné, „odkroutit si šichtu“ v práci, připravit svačinu a jít připravit vybavení na revír. Času nebylo moc.
Prozatím plány vycházely na výbornou a po příjezdu na místo lovci viděli na vodě celkem pěknou aktivitu. Cílová ryba byla naprosto jasná. Velkým přáním bylo chytit trofejního candáta, proto si vybrali candátové pruty, šňůru na 10 kg a nástrahu, u které ani na sekundu neváhali. Měli Shadteez 14 (gumová nástraha), kterou považovali za tajnou zbraň.
Vojta zabral hlubší úsek, Jakub si naopak vybral o kousek dál pěkné mělké místo. Bohužel – v průběhu prvních hodin záběr nepřišel, a to ani od dravce v minimální velikosti.
Po pauze to přišlo
Okolo desáté večer si rybáři dali pauzu na kávu a lehkou svačinu, debatovali o tom, jak je možné, že se rybě stále netrefili do chuti, jelikož to na vodě i přes hlubokou tmu stále žije. Válečná porada byla zakončena jasným rozhodnutím. Dají tomu ještě hodinu. Když lov nepůjde, sbalí se a pojedou domů. Přece jen vstávají brzy ráno do práce.
Jakub si opět vybral mělčí část, nasadil Shadteeze a šel na věc. Po dvaceti minutách prohazování místa, kde stál po pás ve vodě, mu pár metrů pod nohama přišel neuvěřitelný záběr. „Absolutně jsem nechápal, co se děje. Ryba si brala metry a metry šňůry obrovskou rychlostí. Něco takového jsem v životě nezažil,“ popsal.
Okamžitě volal na kamaráda Vojtu, ale v podstatě to nebylo třeba, protože ten už byl na cestě. Slyšel brzdu navijáku a tušil, že je na prutu ryba, se kterou bude Jakub potřebovat pomoci.
Životní souboj
Ryba na poměrně jemném prutu nešla zastavit, a tak oba dva svítili na cívku a kontrolovali, kolik zbývá ještě šňůry. Po vymotání minimálně 100 m se Jakubovi podařilo úlovek na chvíli zastavit.
„Jenže pak se ryba náhle otočila a pálila to zpět, zase ke břehu. S navijákem s pomalým převodem jsem sotva stíhal domotávat šňůru. Jenom co se mi to podařilo, ryba cítila tlak a opět se otočila a rozjela od břehu,“ vzpomíná.
Oba rybáři věděli, že je na prutu opravdová „ponorka“, ale netušili jaká. Ve hře mohly být jenom dvě varianty, velký sumec a tolstolobik. A tak se přetahovaná kdo s koho odehrávala ještě zhruba hodinu.
Podběráky ani nechystali, jelikož ty, které měli s sebou, nemají smysl na takovou rybu namáčet. Aby toho nebylo málo, „rybka“ projela nějakými vodními rostlinami, které zůstávaly na šňůře. Asi pojistka toho, aby Jakubovo snažení nebylo moc jednoduché.
Sumec albínMezi sumci jsou bíle zbarvení jedinci (tzv. albíni) vyloženě ojedinělí. Mezi sportovními rybáři se těší vysoké úctě, mnozí mají jména, zpravidla se vracejí zpět do vody. |
Konečně začal přitahovat silného soupeře ke břehu. Z červeného světla na svítilně přepnul na bílé a ihned zahlédl nedaleko od sebe něco světlého.
V tom už Vojta křičí: „To je albín!“ V hlavě Jakubovi prolétne zhruba tisíc otázek. „Jakého albína hergot myslí?“ Avšak z Vojtova hlasu okamžitě chápe, že to nebude jen tak ledajaká ryba.
Jakub okamžitě povolil brzdu, čímž zdolávání ještě „zatraktivnil“ do infarktového stavu. Lovci bylo o dost lépe, když nevěděl, jaká ryba je na druhém konci šňůry.
Rybu se nakonec podařilo zdolat a Vojta najednou držel v ruce čelist obrovského sumce albína. Oba na sebe nevěřícně hleděli a pořád si opakovali, jestli je to vůbec možné, protože ani jeden z rybářů takovou rybu v životě neviděl.
A nakonec ještě pár fotek telefonem a měření. Rybáři s údivem zjistili, že této nádherné rybě do magické hranice dvou metrů chyběl jen kousíček – pouhé tři centimetry. A candát? Snad příště.
