Mladí Češi byli outsiderem, ale ještě po hodině věřili, že můžou vyhrát. Podobné je to teď, kdy Kúdela coby slávista narazí na Sevillu v osmifinále Evropské ligy.
Už ve čtvrtek! Od 18.55 na ČT sport. A zase proti Banegovi, nesmiřitelnému záložníkovi s potetovaným tělem. „Bez boje se nevzdáme,“ slíbil stoper Slavie.
Zatímco z mladých Argentinců vyrostly vesměs hvězdy, Češi až na výjimky pohořeli. I výřečný sympaťák Kúdela si musel na průlom počkat, neboť přišel až po třicítce.
Proč to trvalo tak dlouho?
Co se stát mělo, to se stalo. Někdo má kariéru nalajnovanou, jiného zradí zdraví, další má smůlu. Ano, naše generace z toho měla vytřískat víc, ale už to nezměníme. V červnu jsme to probírali s Lubošem Kaloudou, když se v Brně loučil s kariérou.
Na co jste přišli? On hrál taky finále.
Že jsme neměli tolik talentu jako Argentinci. Nebyli jsme tak dobře připravení na dospělý fotbal, nebyli jsme odolní. Oni se už jako kluci rvali na ulici o život a na hřišti o flek. Prošli drsnou džunglí. Argentina miluje fotbal a zná jen vítěze, zatímco my si žili celkem pohodlně. Ten rozdíl jsem jim viděl v očích. Oni byli hotoví válečníci, my jen mladí šikovní kluci.
Kteří určitě nečekali, že se dostanou tak daleko.
Ani jsme s sebou v Kanadě neměli tolik sad dresů, abychom si je mohli po zápasech měnit. Vzpomínám, jak jsem na poslední soustředění odjel rovnou od maturity. Doma v Pitíně jsem ukázal vysvědčení, dostal jsem od mámy pusu a táta s dědou mě odvezli přes celou republiku do Písku. Za měsíc jsem doma, říkal jsem jim. Spletl jsem se o měsíc a doma mám zarámovaný svůj dres z finále.
Celý národ tehdy sledoval vaši partu, jenže kromě Marka Suchého se pak nikdo natrvalo nedostal do národního týmu.
Ondra Mazuch kopal v Anderlechtu a Dněpru, Honza Šimůnek vyhrál bundesligu, ale ano, čekalo se víc. Fantasticky měl našlápnuto Martin Fenin, který dal ve finále gól na 1:0.
Fenina zradila hlava. Místo gólů pak sbíral hlavně průšvihy.
Nechci se v tom moc vrtat, ale myslím, že sám si zatím neuvědomuje, o co všechno přišel.
Zatímco Sergio Agüero pálí za Manchester City a Ángel Di María prošel nejslavnější kluby.
A víte, že mě to nepřekvapilo? Byli připravení na velký fotbal.
Éver Banega
Co Éver Banega?
Ten mě očaroval nejvíc. S balonem fantastický, sám řídil hru, kopal standardní situace. Navíc slušně řečeno gauner, který si nic nenechal líbit. Když nám vylosovali Sevillu, hned se mi Banega vybavil. Sledoval jsem jeho kariéru. Valencie, Atlético, Sevilla, Inter Milán, teď znovu Sevilla.
A vy Slovácko, Kladno, Sparta, Boleslav, Liberec, teď Slavia.
Bylo to spíš klikaté, náročné, rozhodně jsem nic nedostal zadarmo. O to jsem šťastnější a vděčnější, když teď můžu bojovat o titul a připravovat se na osmifinále Evropské ligy. To je odměna.
Není obvyklé, aby se talent prosadil až po třicítce. Přitom před deseti lety vás trenér Brückner pozval do reprezentace.
Měl jsem se hlásit u jednadvacítky, jenže trenér Lavička volal, ať se nezlobím, že neletím. No škoda, pomyslel jsem si. Najednou přišel šok: Letíš s áčkem! A cestou na sraz jsem se vyboural na dálnici.
Roztěkanost?
Smůla. Za Brnem jsem na dé jedničce přejížděl z pravého pruhu do levého, s autem to cuklo a za chvíli jsme ve svodidlech vylézal zadním okénkem. Auto bylo na střeše. Ledovka? Prasklá guma? Nevím. Doma bych ještě našel policejní zprávu, ale já už z hlavy vytěsnil, co se přesně stalo.
Zní to nebezpečně.
Naštěstí se nikomu nic nestalo. Já byl trochu poškrábaný kolem nosu. Záchranka mě odvezla do Brna, aby v nemocnici vyloučili vnitřní zranění, a druhý den jsem pokračoval do Prahy.
A na Kypr.
Letěl jsem soukromým tryskáčem s Petrem Čechem, kterému se zrovna narodila dcera, proto měl taky zpoždění. Vzal mě k sobě do letadla.
Nakonec jste si zahrál poločas proti Řecku.
I když to byl neoficiální zápas, který se do statistik nepočítal, já byl šťastný.
Třeba budete mít premiéru za dva týdny.
To bych se divil. Nejdřív ve Wembley kvalifikace s Anglií a vzápětí přátelák s Brazílií v Edenu. Takový dvojzápas tu možná už nikdy nebude, ale já tak smělý nejsem.
Slavia vs. FC Sevilla |
Počkejte, na podzim vás trenér Šilhavý dodatečně pozval.
Samozřejmě bych se nezlobil, kdyby se ta situace opakovala. Napadá mě, že šestadvacátého března mám narozeniny.
No vidíte, pohádka.
Nejkrásnější pohádku máme doma, malému Ondrovi bude deset měsíců.
A jeho táta, zdá se, dozrál.
Taky zešedivěl.
Já to nechtěl říkat.
Šediny mi probleskují od šestadvaceti. Hodně záleží na tom, jak si nechám dlouhé vlasy.
Už jste zvládl skoro 300 ligových startů a nejmenší podíl na tom má Sparta. Vyčítáte si ten přestup ze Slovácka?
Ne, neměl jsem kliku. Pravého obránce, na kterého mě Sparta chtěla, hrál Zdeněk Pospěch, přes kterého cesta nevedla. Byl to kapitán, reprezentant. Když Zdena v lednu 2008 přestoupil do Kodaně a já byl na řadě, zranil jsem se v generálce. Natáhl jsem si vazy v koleni a pár měsíců marodil. Musím zaklepat, že další zranění už se mi vyhýbají. Ale když se pak ozvala Mladá Boleslav, kývnul jsem.
Nic ve zlém, ale nebyla chyba i ve vás, že jste hrál za Spartu jen šestkrát?
Samozřejmě to můžu zazlívat hlavně sám sobě. Nebudu vinu svádět na jiné. Nevyšlo to.
Když jste loni přestupoval z Liberce, fanoušci Slavie byli celkem nedůvěřiví.
No, nebyli moc odvázaní. Ani moje začátky nebyly úplně snadné, moc jsem nehrál, naštěstí se to zlomilo.
Nebyl jste zapšklý, když jste nehrál?
Ne, nikdy. To nemám v povaze.
Ani při dobrodružném angažmá v Kazachstánu? Rok 2014.
Skočil jsem do vody a plaval. V létě mi Boleslav naznačila, že se nehodím do koncepce, tak jsem hledal novou výzvu. Přišla v Šymkentu, na jihu velikánské země, kousek od hranic s Uzbekistánem. Přiletěl jsem bez pořádné letní přípravy, rusky neuměl ani slovo, a jakmile se otevřely dveře od letadla, dostal jsem šílenou ránu. Vedro, čtyřicet stupňů.
A dál?
Na silnicích samé staré žigulíky, přes cestu se procházely krávy a vzhledem k tomu, že je to spíš muslimská část země, mešity zvonily od rána do večera. Hodně velký nezvyk. Naštěstí asistenta dělal pan Škrlík, Slovák. A hlavní trenér Širmelis měl zkušenosti z Prešova, tak jsem se dorozuměl i bez ruštiny.
Tam jste hrál.
Ale byla to samota. Bydlíte na hotelu, dopoledne se couráte, odpoledne čekáte na večerní trénink, a když si chcete pustit živý přenos z Evropy, je půlnoc, takže kvůli časovému posunu se vám klíží oči.
Co fotbalová korupce? Byla?
Neměl bych to asi říkat, ale některé zápasy byly až směšné. Nejlepším klubům se nikdy neubližovalo. Pokud by měly ztratit body, rozhodčí obvykle nepustili soupeře na útočnou polovinu.
Proto jste vydržel jen půl roku?
Já bych se pokračování nebránil, ale pár věcí se změnilo. Do Šymkentu přišel trenér Kumykov z Karagandy a přivedl si habány, na které byl zvyklý. Zároveň si mě Boleslav vyžádala zpátky. Nebylo moc na výběr.
A stejně jste nakonec skončil v Liberci.
To je právě ten vrtkavý fotbalový osud. Někdo ho má nalinkovaný a dojde rychle ke hvězdám, někdo musí přes překážky a někdo – i kdyby se rozkrájel – má smůlu. Já šel přes překážky, naštěstí jsem v Liberci potkal výborný realizační tým kolem trenéra Trpišovského. Jejich chemie funguje, dokážou vás nakazit pozitivní náladou. Je jim jedno, jestli vám je osmnáct nebo pětatřicet. Máte výkonnost? Hrajete.
Jak daleko jste od titulu?
Hodně, ale pořád o tři body blíž než Plzeň. Máme rozjeté ještě další dvě soutěže, a když to správně načasujeme, mohlo by to klapnout.
Kromě zápasu v Plzni zatím všechny jarní soupeře přehráváte sebevědomím. Souhlasíte?
Ano, měli z nás respekt, ale Plzeň, to bylo velké varování. Nestačili jsme. Proto se nezlobte, že ode mě neuslyšíte žádná velká slova. Máme sílu, máme charakter, ale naparovat se nebudu. Nemám to rád.
Ani před zítřejší Sevillou se velká slova nehodí.
Možná bychom mohli poprosit Barcelonu, jestli by nám na střídavý start nepůjčila Messiho. Před dvěma týdny Seville nastřílel hattrick, tak hádám, že by se nám hodil.
Nemáte moc pozitivní vyhlídky. Ve Španělsku se o vás píše jako o nejslabším osmifinalistovi.
To mě neuráží. Sevilla je opravdu jiná dimenze. Nemá sice takové jméno jako Arsenal, Chelsea nebo Inter Milán, ale ve srovnání s českou ligou je to jiná fotbalová dimenze. Jen jejich osa Vaclík, Kjaer, Banega a Ben Yedder... Páni, to je kvalita!
Ale?
Máme respekt, ale nevzdáme se bez boje. Chceme je potrápit a překvapit.
