Tisíce lidí se zúčastnily protestů v německém Berlíně proti růstu nájmů a nedostatku bytů. (6. dubna 2019)
V roce 2020 překonal růst cen bydlení míru inflace v drtivé většině zemí Evropské unie. Podle agentury Bloomberg jde o trend, který Evropa nezažila minimálně 20 let.
Od roku 2000 rostly ceny domů v Evropě v průměru o 3,2 procenta ročně, zatímco reálné mzdy pouze o půl procenta ročně. S odkazem na data platformy Oxford Economics to uvedla poradenská společnost CBRE. Zatímco současné příjmy jsou tak zhruba o devět procent vyšší než v roce 2000, ceny domů mezitím stouply o 80 procent. Také data OECD potvrzují, že většiny evropských členů organizace zdražují nemovitosti rychleji než o kolik rostou průměrné mzdy.
Růst cen nezastavila ani pandemie. „Mysleli jsme si, že budeme svědky něčeho podobného jako v roce 2008, že ceny klesnou. Neměli jsme tušení jak moc vlády své ekonomiky podpoří,“ uvedla odbornice na rezidenční nemovitosti Kate Everett-Allanová z poradenské firmy Knight Frank.
Například když Británie v březnu prodloužila pozastavení vybírání daně z nabytí nemovitosti a oznámila nový podpůrný program pro pořizování startovacího bydlení, ceny tamních nemovitostí reagovaly nejprudším meziměsíčním zdražením za posledních 17 let.
V zemích eurozóny se ceny bytů a domů zvedly od roku 2010 v průměru o více než třetinu, zatímco nájmy stouply zhruba o 15 procent. Řešení bydlení se tak komplikuje i pro ty, co na vlastní nemovitost nedosáhnou. Mezinárodní měnový fond (MMF) letos označil pokles dostupnosti nájemního bydlení v Evropě za „znepokojivý trend”.
V květnové studii 17 vyspělých evropských ekonomik zástupci MMF uvedli, že už v roce 2018 utrácela typická domácnost za nájem čtvrtinu měsíčního příjmu, zatímco u mladých rodin byl tento podíl téměř jedna třetina. U nízkopříjmových domácností (dolních 20 procent) to bylo 40 procent příjmu.
Hranice 40 procent měsíčního příjmu je přitom u výdajů na bydlení považována za kritickou. Podle MMF dochází k jejímu překračování zejména u mladých dospělých ve věku mezi 18 a 29 lety, kteří žijí v evropských velkoměstech.
Pozornost v tomto ohledu v posledních letech budí zejména Berlín, kde tamní obyvatelé nedávno v referendu odsouhlasili vyvlastnění bytů největších pronajímatelů, které má ve městě zmírnit krizi bydlení. Německo má v rámci unijních zemí nejvyšší podíl lidí žijících dlouhodobě v nájmu. Tento podíl však postupně narůstá v celé Evropě. Nyní je to zhruba 31 procent, což je o pět procent víc než před deseti lety.
Krize bydlení dopadá zejména na mladé lidi , kterým se i kvůli vysoké inflaci umocněné pandemickým utrácením jednotlivých vlád komplikuje cesta k pořízení vlastní nemovitosti. Částečným řešením je bydlení s rodiči.
Extrémním příkladem je v tomto ohledu Řecko, kde se míra nezaměstnanosti stále drží nad 15 procenty a více než 60 procent lidí ve věku od 25 do 34 let bydlí u svých rodičů. Úplně nejvyšší podíl „mamahotelů“ v Unii vykazuje Chorvatsko.
Lidé ve věku od 15 do 29 let představují 17 procent evropské populace a třetina z nich žije v chudobě, uvádí letošní studie nadace Abbého Pierra a neziskové organizace FEANTSA (Fédération Européenne d’Associations Nationales Travaillant avec les Sans-Abri), která se zabývá bezdomovectvím v Evropě.
„Tato generace je nyní z hlediska zaměstnanosti a bydlení zasažena tak, že o jejich osamostatnění panují pochybnosti,“ uvedla Sarah Coupechouxová ze zmíněné nadace.
V některých unijních zemích je však dostupnost bydlení pouze zlomkem mnohem většího problému. V Rumunsku, které je jednou z nejchudších zemí evropské sedmadvacítky, lidé stále čelí problémům s nedostatečným vytápěním domů či jejich přeplněností.
Více než 14 let po vstupu do Evropské unie jeden z pěti Rumunů stále bydlí v domě, kde chybí toalety, sprcha nebo vana, vyplývá z dat Eurostatu. V pomyslném žebříčku se na druhém místě nachází Lotyšsko, kde v takto nevyhovujících podmínkách žije téměř osm procent obyvatel.
