Postava Tondy Blaníka umí světem politiky a zákulisního intrikaření proplouvat jako málokdo. To jeho představitel Marek Daniel si sám sebe ve vysoké politice představit neumí. „Jsem na to moc vznětlivý a nediplomatický,“ tvrdí. Dokončování nového filmu Prezident Blaník bylo pro něj a celý štáb mimořádně bláznivé. Tvůrci totiž chtěli, aby snímek reflektoval i skutečný výsledek druhého kola prezidentských voleb.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Krátce před premiérou filmu Prezident Blaník jste přiznal, že během natáčení jste občas propadal depresím. Bylo to kvůli zběsile rychlému tempu, při kterém snímek vznikal?
Ano, s tím to souviselo nejvíc a dopadalo to především na moji rodinu. Moje manželka navíc na filmu dělala kostýmy. Nepředpokládal jsem, že budeme dělat ze dne na den. Takže jsem si s producentem všechny natáčecí dny naplánoval tak, že jsem před nimi neměl takzvané studijní dny, které si vždycky plánuju, když se dělá seriál. Postupem natáčení jsem čím dál víc chápal, že jiné to nebude. Dokonce to vyústilo v moment, kdy jsme se se ženou dohodli, že v době největšího náporu, což bylo asi osm nebo devět natáčecích dní za sebou s jednodenní pauzou, jsem se odstěhoval do hotelu v centru Prahy, blízko naší produkce, aby se mi všechno zjednodušilo.
Vy jste kvůli Tondovi prchnul do hotelu?
Už nešlo reflektovat problémy, které měla moje žena s kostýmy, mé problémy s rolí a ještě do toho jsme museli řešit naše dvě děti. Takže jsem tak trochu manželku hodil do horoucího kotle. Ale nějak jsme to nakonec vybalancovali s hlídáním a se vším možným. Už bych to ale asi znovu vážně nedal.
Nesouviselo to propadání depresím i se samotným tématem filmu, kterým byla prezidentská volba?
To je tak vždycky, když děláte nějakou kauzu, která je vám nepříjemná. Nebo když se musíte potkat s člověkem, o kterém si myslíte, že nedělá politiku tak, jak vy byste si představoval, a je pro vás ztělesněním bolesti v téhle zemi. Jak se ten daný natáčecí den blíží, je to nepříjemné. Když už se ale točí, použijete nějaké své herecké techniky a nějak to prostě uděláte.
Fotogalerie |
Koho konkrétně jste teď měl na mysli?
Nechci to zmiňovat.
V jedné velmi vtipné scéně jste si zahrál i s Miroslavem Kalouskem. O něm jste před lety řekl, že je to člověk, se kterým by si Tonda Blaník nejspíš mohl dobře popovídat u kafe. Jaká byla spolupráce s ním?
Šlo o moc příjemné setkání. On z toho měl také radost. Všichni jsme si dali trošku vynikající slivovice… Ale počkat, nemyslel jsem to tak, že setkání bylo příjemné kvůli slivovici! Bylo to opravdu milé a tímto se panu Kalouskovi omlouvám za nás za všechny, že ten sled a střih filmu neumožňoval to, co si všechno přál sdělit a i na základě toho s námi chtěl spolupracovat. Doufám, že to pochopí.
Už čtyři roky vás diváci znají jako všehoschopného lobbistu, nestává se, že po vás lidé očekávají zasvěcené politické komentáře?
Spíš se stává, že naopak do mě lidé jako do vrby pouštějí své názory a dojmy. Většinou jde ale o lidi, kteří jsou na naší straně, pokud to tak lze říct.
Autoři říkali, že Tondu Blaníka nechají teď na nějaký čas u ledu. Umíte si představit, že by se už nevrátil?
Umím si to představit. Víte, my nejsme taková ta parta, která by pořád za každou cenu musela něco dělat. Díváme se na to selským rozumem. Teď jsme ze sebe poměrně dost unavení a ta pauza nám strašně moc prospěje. Původně jsme film dělali jako určité završení. Teď to vypadá, že to možná definitivní završení nebylo, ale o tom, co bude dál, si řekneme třeba za čtvrt nebo za půl roku.
Marek Daniel■ Narodil se 13. září 1971 v Praze. ■ Maturoval na dřevařské průmyslovce. Na brněnské JAMU studoval loutkoherectví, ze kterého ve 3. ročníku přestoupil na činoherní herectví. ■ Hrál v řadě divadel, například v Dejvickém, Archa nebo Husa na provázku.  Marek Daniel jako Václav Havel v seriálu České století ■ V roce 2009 vytvořil hlavní postavu Emila Vrbaty v českém snímku Protektor, za což byl nominován na Českého lva v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. ■ V posledních letech je známý především coby postava protřelého lobbisty Tondy Blaníka z internetového satirického seriálu Kancelář Blaník. |
Probudila ve vás práce na tomhle projektu větší zápal pro velké politické kauzy?
Určitě se tím zabývám víc a víc kauzy sleduji. Zvláště pokud se v danou dobu vztahují k daným dílům v seriálu, popřípadě aktuálně k filmu. Ne, že bych byl apolitický člověk, to určitě ne, ale teď si snad i nějak vymažu ČT24 z naší televize, nebo nevím, co udělám. (smích)
Bude následovat politická očista?
Rád bych, ale ono to nepůjde, protože teď budu žít s tím, co se stalo v druhém kole volby prezidenta.
Stíhal jste prožívat prezidentskou volbu i v tom natáčecím zmatku do poslední chvíle?
To víte, že jo. Byl jsem tedy doma a nikam za kamarády jsem nevyrazil, protože jsem měl skoro celou rodinu nemocnou. Nicméně musím říct, že jsem se už tři týdny dopředu připravoval na to, že vyhraje Miloš Zeman, takže skepse z konečného výsledku na mě dopadá až teď. Pro mě je navíc spojení se současným premiérem v demisi takové… Moc se na to netěším a upřímně se toho bojím.
Co vy jako Marek Daniel a politická dráha? Prezidentská kandidatura je samozřejmě tak trochu sci-fi, ale můžete vyloučit, že by vás třeba komunální politika mohla někdy v budoucnu zlákat?
To vůbec nemůžete nikdy dopředu říct. Nikdy nemůžete vědět, kam vás život zavane. Teď je to pro mě naprostý nesmysl a vůbec si to neumím představit. Nejsem člověk, který by měl tak detailní přehled nad věcmi, jsem člověk vznětlivý, impulzivní, nediplomatický a myslím, že se pro to naprosto nehodím. Může nastat doba a situace, že se třeba i přes své povolání stanete ve své čtvrti pro lidi důležitým a nápomocným natolik, že si budou přát, abyste někde byl. Pak bych snad i tuhle pro mě nesmyslnou věc možná zvažoval. Ale teď je mi to naprosto vzdálené.
Myslíte, že by u voličů Tonda Blaník ve skutečnosti měl šanci na úspěch? Koneckonců jsme národ, který si před lety jako největšího Čecha zvolil Járu Cimrmana…
Věřím tomu, že kdybych se přejmenoval na Tondu Blaníka a šli jsme do té volby natvrdo, což dokonce tvůrci navrhovali, dostali bychom se přinejmenším do debat prezidentských kandidátů.
