Setkáváme se na výstavě o kosmickém průzkumu a vesmíru. Přivezla jste sem i syna, ten tady jezdí na motokárách. Jste ráda, když to své dítko takto na chvíli zabavíte?
Možná jste to ani nezaregistrovali, ale mám tu i dceru a ta už tady někde pobíhá v jiném patře a je tu úplně nadšená. NASA a vesmír, to je spíš pro ty starší, ale zabaví se tu i ti malincí.
Myslíte si, že je pro rozvoj dětí důležité dát jim volnost a důvěru a nebýt příliš úzkostlivou maminkou, která jim pořád stojí za zády?
Těžko říct. Já se to stále učím. Ale tím, že mám dvě děti a neumím se rozdvojit, tak je to pro mě vlastně takto přirozené. Kdybych tu byla jenom s jedním dítětem, tak za ním možná pořád běhám a měla bych potřebu ho mít stále na očích. Samozřejmě vím, kde je, a řekla jsem jí, ve které zóně nás najde. Běhá si tady, má tu i kamarády a našla si tu i kamarádky. Je spokojená – a tak obrovské, abych se s dcerou nenašla, to tu zase není.
Když lehce zvážníme, jakou byste řekla, že jste se postupem času od vašeho vítězství v České Miss 2009 stala ženou?
Jakou jsem ženou? Já si myslím, že už velice odolnou. Řekla bych, že jsem pořád trošku naivní, ale učím se mít lokty. Učím se to a myslím, že to všechno přichází s věkem a se zkušenostmi.
My
...i když tahle fotka není úplně aktuální, chci si ji sem odložit...
Foto: @activeflora_cz
#mojerodina #mojevse
Co byste řekla svému já před pěti lety?
Před pěti lety? Utíkej... a rychle. Tak! (smích)
V jakých ohledech posílí ženu rozvod?
To je hrozně těžká otázka. Samozřejmě záleží na tom, v jaké je to fázi. Možná si myslím, že zpětně, když žena není spokojená, tak asi k tomu vždycky dojde. Ale když se jí zeptáte v té nejbolavější fázi, kdy se třeba stěhuje s dětmi, tak je to samozřejmě těžké. Když se jí pak zeptáte za rok, za dva, za pět, tak je to také jiné. A po deseti letech taky. Myslím, že téměř každá žena vám pak řekne „jupí“, že je šťastně rozvedená. Také však ne úplně každá. V manželstvích, která fungují, ale rozvody nejsou... Říká se, co tě nezabije, to tě posílí. Takže asi tak.
Věřit chlapům bude pro mě velký problém, říká po nevěře manžela Iveta Vítová |
Je pro vás láska momentálně tenký led, nebo už je vztah opět něco, do čeho máte chuť se vrhnout?
Myslím, že to není tenký led. A vrhnout? Tam jsou spíš zase jiné faktory, a to hlavně čas a péče o děti. Já se stále snažím přepnout na to, že nehledám náhradního tatínka dětem, ale hledám chlapa pro sebe. Myslím, že už se k tomu dobírám. Ze začátku jsem říkala, že bych si hlavně přála, abych měla chlapa k těm dětem. A teď říkám, že potřebuji chlapa k sobě. Protože o ty děti se starám já. Takže už jsem to přehodnotila. Ale pořád se to učím. Všechno chce čas.
Jako teenager většinou chcete, aby byl partner pohledný a sportovec. Neříkám, že teď tyto atributy nejsou důležité, ale hraje tam velkou roli hodně i ten jistý pocit bezpečí a jistoty?
Hraje, samozřejmě. Když vám je devatenáct a přijede chlap na motorce a pozve vás na zmrzku, tak vám to úplně stačí. Ale když máte čtyřicet a víc, tak prostě chcete nějaké to zázemí a hlavně i psychickou oporu. A to samozřejmě získáte vy i ten chlap zkušenostmi. Neříkám mít starého chlapa, ale také bych asi neuměla randit s nějakým mladým klukem, který nemá zažito. Myslím si, že je důležité si ten život trošku prožít a nasbírat ty zkušenosti, aby člověk věděl, co chce, ale i co nechce.
Pomohlo vám to zmoudření v tom, že už můžete jít za někým jako pomyslný stoprocentní hotový produkt?
To se mě zeptejte za pár let. Možná. Nevím, já se stále učím. Všechno v životě, každý krok, i ten špatný, vás někam posouvá. A je vlastně ve finále vždycky dobře, že se to stane. Jenom si k tomu zkrátka musíte dojít a přijít si na to sami.
