Procházka všechnu tvrdost nechal v kleci.
Rakič by nejspíš mohl vyprávět, ve druhém kole schytal přes padesát úderů. Rány pěstí, tvrdé koleno do hlavy... Z pohledu bojových sportů všechno krásná práce, jakkoli hrozně vám to může znít.
„Jako bych byl na lovu a spustil bouři. Nebyla perfektní, ale byla to bouře!“ těšilo Procházku. „Prokázal jsem, že dokážu být nejlepší. Jen jsem v sobě potřeboval probudit jiskru, najít toho lovce, za to jsem moc rád.“
Z mnoha důvodů to není obyčejné vítězství. Organizace UFC uspořádala jubilejní turnaj s pořadovým číslem 300, takže na něm předvedla to nejlepší, co mohla. Karta se hemžila šampiony a světovými hvězdami, navíc se výjimečně zvýšily bonusy za nejlepší výkony – z padesáti tisíc dolarů na tři sta tisíc.
Což je částka, na kterou většina zápasníků v životě nedosáhne, tudíž obrovská motivace jít do klece a vybláznit se do extrému.
Se slávou a úspěchy paradoxně přišla menší svoboda v rozhodování. Ale taky cesta k nové, vylepšené smlouvě, kterou Procházka uzavřel ještě před vítězstvím ve Vegas.
