Instagramový účet Mezinárodní judistické federace judogallery, který sleduje milion tři sta tisíc lidí, zveřejňuje nejpovedenější ipony, tedy vítězné ukončení zápasu s nejvyšším bodovým oceněním. Zachová si s oblibou prohlíží svůj ipon z předloňského mistrovství světa. Soupeřce se při nástupu jen elegantně vyhnula a odhodila ji. „Když je to bez síly a rychlé, tak je to většinou nejhezčí.“
Z volejepodcast iDNES.cz |
Prima šotů by našla z této sezony víc. Sympatická slečna zažívá v kategorii do 63 kilogramů průlom. Hrdá může být na ipon, kterým oplatila na prestižních Masters v Budapešti porážky Brazilce Ketleyn Quadrosové. Po ní porazila také vicemistryni světa, Kanaďanku Catherine Beaucheminovou-Pinardovou. V boji o bronz kurážně dvě minuty čelila na tatami i svému idolu – úřadující olympijské vítězce a šestinásobné mistryni světa Clarisse Agbégnénouové z Francie. I když na medaili z velké akce čeká už dva roky, připsala si 648 bodů, ve světovém žebříčku vyletěla na konci roku až na jedenáctou příčku a výrazně se přiblížila účasti na olympijských hrách. Pokud se Zachová do Paříže kvalifikuje, bude na olympiádě první českou judistkou po dvaceti letech.
Milník je na dosah, a tak má její trpělivý přítel pochopení, když se partnerka zdržuje doma asi 60 dní v roce. Mění kontinenty, nejraději se vydává do Asie. V Japonsku, mekce juda, byla loni čtyřikrát na soustředění. Vyhovuje jí tamní kultura a především velký objem randori (cvičný boj) i kvalitní soupeřky. „Japonsko miluju. Mám ty lidi ráda, jsou jiní než v Česku. Za všechno se uklání, děkují, jsou milí,“ líčí. „V Japonsku jsem hodně zhubla, sedí mi to, dlouhé a náročné tréninky.“
V Olomouci ji cepuje vyhlášený kouč Jiří Štěpán šestkrát týdně, dvoufázově i třífázově. Volná je pouze neděle. Do toho ještě studuje vysokou školu. „Někdy je to makačka,“ prohodí.
Přechod do Olomouce v patnácti považuje rodačka z jihočeské vísky Svatý Jan nad Malší za nejzásadnější. „Bylo to těžký, daleko od domova, v patnácti si neumíte ještě ani uvařit a musíte se o sebe na intru postarat – ale šli jsme s bráchou. Rodiče to zvládali hůř.“
Na dvojče mi nesahej!
Se svým dvojčetem Petrem trénovala v Českých Budějovicích i v Kaplici. A také doma v pokojíčku se často prali. Rivalita byla už taková, že je trenér raději oddělil.
Z VOLEJE: Chytil, Kušej nebo Uličný. To nejlepší ze sportovního podcastu |
„Kluci říkají, že to je styl holek, že se agresivně pereme. I kluci se už v judu poprali a museli je roztrhávat, ale holčičí judo je víc agresivní,“ srovnává Zachová. I pocit naštvanosti na sokyni lze využít, byť čistá mysl je účinnější. „Když jedna holka chytne druhou do háku a dá jí do hlavy, tak ta druhá si to nenechá líbit. Ale při zápase to uškodí, bere to energii. Snažím se zachovat klid. Vždycky si podáme ruce na konci zápasu, jsme většinou kamarádky, na žíněnce si však nedáme nic zadarmo.“
O vřelém poutu mezi dvojčaty nepochybujte. Ostatně dokazuje to i historka, jak Renata poprvé a zatím naposledy uplatnila judo mimo žíněnky, když si na bratra při cestě ze školy počkal spolužák a zezadu jej napadl. „To se mi nelíbilo, tak jsem s ním hodila a on pak utekl,“ usmívá se drobná slečna.
Raději zápasí v postoji než na zemi, kde spatřuje své největší limity. Snaží se naslouchat radám i dvojnásobného olympijského šampiona Lukáše Krpálka, třebaže mají odlišný styl. „Vzala bych si od něj newazu, postoj na zemi. Sedmdesát procent zápasů vyhraje na zemi,“ uznale kývne. „Udělal pro české judo opravdu hodně. Bez něj by o něm moc lidí nevědělo. Všichni znají jen Lukáše Krpálka, pomohl dostat judo do popředí. Je výjimečný, nikdo se s ním nemůže srovnávat. Je motivací a vzorem.“
Renata Zachová (v bílém) v zápase o bronz na Masters v Budapešti proti Clarisse Agbégnénouové
Judem se moc živit nedá
Většinou až pronikavý medailový úspěch pomůže sportovcům z menšinových sportů k získání sponzora, který jim zajistí profesionálnější podmínky. „Jinak se judem moc živit nedá, i když Jirka Štěpán nám dělá skvělé podmínky. Je to těžké, studuju, takže jsem ve vysokoškolském centru a mám plat, ale potřebujete výsledky. Po třech trénincích denně se mi moc učit nechce, ve škole mi však vychází vstříc. Doufám, že to dojedu do konce,“ přeje si někdejší juniorská mistryně Evropy. „Až skončím s judem, chtěla bych být trenérkou.“
Letos má před sebou největší olympijskou výzvu. Trenér Štěpán bude u zápasů posedávat na židli ještě nervóznější než obvykle. A maminka Zachové bude trpět u počítače, zvlášť když nepoběží stream. „Dívá se na každé závody,“ těší ji vroucí podpora. Sama se s trémou pere, ale ani v honbě za olympijskými body nechce zapomínat na čirou radost ze sportování. „Buďme rádi, že to můžeme dělat. Tréma k tomu patří.“
Vezmete tepnu a spíte, ani nevíte
Věří, že se jí budou vyhýbat zranění jako doposud. Pouze před třemi lety utrpěla v nártu sedm zlomených kůstek, když si při dopadu přisedla nohu.
Z VOLEJE: Popadni dech! Multisportovec Vraštil o dřině v lodi i na souši |
„Modřiny se mi moc nedělají, takže dobrý. Uši trpí hodně,“ připomíná tradiční „květákovou“ deformaci. „Karfík se mi udělal v postoji, kdy jsem dostala hák. Ale není to nebezpečný sport, naučí vás padat,“ přesvědčuje.
Ostatně na karfík je patřičně hrdá, ačkoli se jako žena chce líbit. „Není mi jedno, jak vypadám, ale mít aspoň jeden karfík byl vždycky můj sen. Bolí to a není jistota, že se udělá. Pak se jednou udělal a řekla jsem si: Jo, aspoň jeden!“
Horší než karfík je, když nestihnete v judu odplácat a soupeř vás uškrtí tak, že na chvíli usnete. „Vezmete tepnu a najednou spíte, ani nevíte. Naštěstí se mi to nestalo. Musí přijít doktor, ale většinou je to v pohodě.“ A hned ubezpečí, že judo je dobrý sport pro děti. „Je v něm průprava všeho, s prvky gymnastiky. Učí vás disciplínu, úctě k lidem, dělá vás lepším člověkem,“ říká. „Dostanete na budku, a stejně se ukloníte a poděkujete.“
