V září letošního roku se díky rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže začaly na veřejnost dostávat první informace o kolabujícím projektu digitalizace stavebního řízení. Od té doby se kolem vývoje a směřování projektu rozhořela politická bitva mezi ministrem pro místní rozvoj a předsedou Pirátů Bartošem a bývalou ministryní pro místní rozvoj Klárou Dostálovou.
Pod jejím vedením dlouho očekávaný projekt zjednodušení a digitalizace za vlády Andreje Babiše původně vznikal. Začal se vlastně připravovat již před 12 lety, a intenzívně pak právě během mandátu Kláry Dostálové, kdy se na něj podařilo získat stovky milionů z evropských dotací. Již před volbami Bartoš avizoval, že projekt zásadně změní. Vývoj posledních měsíců ale ukazuje, že avizovaná úspora ani včasná realizace patrně neproběhne. A to přesto, že se k němu hlásí i současná vláda jako k jedné ze svých priorit.
Že se projekt, který má přinést urychlení a zefektivnění povolování staveb, dostává do velmi složité situace bylo podle zdrojů obeznámených s průběhem projektu zřejmé již dříve. Bartoš nejprve nechal zrušit probíhající soutěžní dialogy na jednotlivé části navrženého systému a vypsal nové výběrové řízení na realizaci digitalizace stavebního řízení. ÚOHS pak po oprávněných námitkách účastníků soutěží postupně rozhodl o neoprávněnosti tohoto postupu, stejně jako rozhodl o nemožnosti uzavřít smlouvu s vítězem nového výběrového řízení kvůli námitkám společnosti System Servis.
To Bartoš později komentoval: „Je tragikomické, že firma, která zatím jen dodávala tiskárny nebo servery, může blokovat zakázku klíčovou pro celý stát.“ Proti čemuž se společnost výrazně ohradila ve svém vyjádření pro Hospodářské noviny. Za pozornost také stojí fakt, že do výběrového řízení vypsaného pod vedením Bartoše se přihlásily pouze dvě firmy, zatímco původních soutěží se účastnilo až 9 firem. Ostatně ÚOHS se při přezkumu zakázky dotazoval 20 firem z oboru na jejich postoj k podmínkám soutěže a většina potvrdila, že zadání bylo nerealistické a diskriminační. V 84stránkovém dokumentu úřad uvádí, že resort měl minimálně podle zákona lhůty prodloužit.
„Zadavatel k prodloužení lhůty pro podání nabídek, tedy k nápravě svého nezákonného postupu, z nepochopitelných důvodů nepřistoupil,“ uvádí úřad ve své zprávě. Na tento fakt také upozornila i druhá společnost, která nakonec svou nabídku podala s nabídkovou cenou necelých 600 milionů korun oproti vítězné společnosti InQool s nabídkovou cenou přibližně 118 milionů. Právě rozdíl proti původnímu záměru digitalizace v hodnotě 1,6 miliardy Bartoš myslí, když hovoří o úspoře 1,2 miliardy.
Zaráží, že původní zakázky nebyly dosoutěženy, takže není známo, jaké by byly finální nabídkové ceny, a proto je tvrzená úspora jen v teoretické rovině. Jak upozorňuje například Ministerstvo financí, zpráva o úspoře je navíc zavádějící, když k žádnému vysoutěžení, pokud soutěž není ukončena, natož pak k úspoře ještě reálně ani nedošlo.
Původní zakázky měly také zajištěné financování z fondů EU, o které nyní Česká republika patrně přijde, respektive MMR se rozhodlo finance převést bez detailnějšího upřesnění na jiné projekty ministerstva, které by byly jinak hrazeny dle vyjádření MMR ze státního rozpočtu. MMR k tomu na doraz redakce uvedlo pouze to, že se z nich hradilo „například vybavení základních škol, silnice II. a III. třídy nebo vybavení Integrovaného záchranného systému.“
Napojení na XIXOIO Richarda Watzkeho
Společnost System Service, kterou Bartoš v současnosti kvůli stížnosti k ÚOHS označuje za viníka situace, je skutečně spíše malá společnost poskytující celu řadu služeb v oblasti IT. Nejinak je tomu i dle informací redakce u „vítěze“ zakázky společnosti InQool.
Podle veřejných výkazů společnosti se její roční obrat v posledních letech pohyboval kolem 50 milionů korun a nabídková cena tak činí jeho 2,5násobek, což není u podobných tendrů obvyklé. Dále pro porovnání společnost InQool měla roční obrat 50 milionů korun a roční obrat společnosti System Service činil přibližně 20 milionů korun s tím, že dle vyjádření této společnosti pro Hospodářské noviny, měla tato společnost zájem se do zakázky hlásit spolu s dalšími partnery.
Avšak společnost InQool je zajímavá ještě z jiného důvodu. V září 2021 se totiž spoluprací s ní pochlubila společnost XIXOIO Richarda Watzkeho, která je nyní vyšetřována za rozsáhlý podvod v oblasti vydávání kryptoměn.
Podle zápisu z valné hromady mateřské společnosti InQool z 31. ledna 2022, který má redakce k dispozici navíc společnost, resp. její majitelé, kteří jsou zároveň členy představenstva a součástí vedení InQool, schválili prodej významného podílu akcií právě Watzkemu, resp. společnosti XIOXIO.
V zápise se uvádí, že „V rámci diskuze předseda představenstva (poznámka redakce: Tibor Szabó) konstatoval, že investor (poznámka redakce: XIXOIO) je podle předaných informací dostatečně finančně i personálně vybavený a podniká v souladu s legislativou EU. Návazně na dotazy akcionářů v diskuzi bylo uzavřeno, že nedávná negativní mediální publicita se nezakládá na pravdě.“ Zda k prodeji nakonec došlo se redakce iDNES.cz snaží zjistit.
Je zvláštní, že nabídka vybraného uchazeče byla na úrovni asi třetiny předpokládané ceny, což by v jiném výběrovém řízení bylo minimálně označené za mimořádně nízkou nabídkovou cenu a byl by pravděpodobně řešen další postup, případně uchazeč vyloučen.
V tomto případě to Ministerstvu pro místní rozvoj nevadilo. Na dotazy ke společnosti InQool resort pouze vedl, že: „MMR nebude komentovat, která společnost byla vybrána jako potenciální dodavatel, protože zadávací řízení stále nebylo ukončeno. V obecné rovině MMR postupuje v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek a u potenciálních dodavatelů prověřuje vlastnické struktury v zákonných mezích.“
MMR chce odpovědnost přenést na vládu
Jak upozornil projekt Datarun, který se detailně zabýval vývojem projektu v posledních letech, neschopnost státu zefektivnit stavební řízení stojí Českou republiku minimálně 7 miliard ročně. Těsně kolem zveřejnění studie se ministerstvo pro místní rozvoj pokusilo přijít s rychlým řešením situace mimo mediální přestřelky.
Řešení popsané v dokumentu MMR, který předložilo do připomínkového řízení, vidí v několika cestách: vypsání tzv. výběrového řízení bez uveřejnění, tedy zadání projektu konkrétní firmě bez soutěže, případně v realizaci projektu ze strany státních podniků jako NAKIT (Národní agentura pro komunikační a informační technologie) nebo SPCSS (Státní pokladna – centrum sdílených služeb).
Při detailní četbě připomínek ostatních ministerstev a institucí se však zdá, že ani tudy cesta nevede. Jak se vyjádřilo například ministerstvo vnitra, pod jehož působnost spadá činnost NAKIT: „Z předkládaného materiálu vyplývá, že jde o vysoce rizikový projekt, se zásadními změnami architektonického řešení, vytvářenými v posledním půlroce z nesrozumitelných důvodů, potenciálními pochybeními v oblasti zadávacích řízení prošetřovaných Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a mimořádně napjatým časovým harmonogramem, který je limitován časovou způsobilostí Národního plánu obnovy (NPO). Za tohoto stavu by neměl přebírat odpovědnost v plné výši ani NAKIT a jeho prostřednictvím pak Ministerstvo vnitra.“
A negativní vyjádření se objevují takřka ze všech připomínkových míst, Úřad vlády nevyjímaje včetně ostrých vyjádření o nezákonném postupu a nátlaku MMR na ÚOHS.
Vyřeší vše DIA?
Z událostí posledních dní se zdá, že pirátští politici řešení přeci jen našli. Bartošem budovaná agentura pro digitalizaci DIA vypsala v rámci tzv. Dynamického nákupního systému poptávku na zajištění kapacit programátorů a dalších IT činností za 100 milionů korun. Tento systém by pak agentuře umožnil najímat odborníky na zajištění jakéhokoli zadání, včetně třeba realizace digitalizace stavebního řízení pod vedením odborníků DIA, kterých má v těchto dnech přibližně 20. V IT světě jde o takzvaný bodyshop, tedy nákup práce konkrétních lidí jako jsou programátoři, analytici apod.
Jednou ze zvažovaných variant je podle vyjádření MMR pro naši redakci také zapojení dalšího státního podniku a to společnosti Cendis, tedy Centra dopravních informačních systémů Ministerstva dopravy ČR, která se stará například o provoz mýtného systému.
Podle vyjádření expertů z oblasti IT, ale ani tento státní podnik nedisponuje potřebnými kapacitami k vyřešení takto komplikovaného zadání. Je tak pravděpodobné, že by se vydal cestou výběru externího dodavatele. A jak opět upozorňují experti, problém řešení spočívá v tom, že u podobně koncipovaných řešení systémů na poslední chvíli není vyřešeno jejich dlouhodobé provozování, dokumentace apod., což je u podobně komplexního systému, jakým je stavební řízení, takřka nepředstavitelné.
„Přijde mi neprofesionální neúspěch v DSŘ přehodit i s odpovědností na kolegy z vlády a v podstatě na vládu jako celek. Řešením je novy stavební zákon rozdělit a to tak, aby co nejdříve fungovaly ty zjednodušující procesy a digitalizaci rozložit do delšího času, aby to opravdu vše fungovalo správně,“ napsala redakci někdejší ministryně MMR Klára Dostálová.
Je tedy reálně možné, že jako úspěšné zvládnutí veřejnosti MMR odprezentuje jednoduchý portál, bez hlubší proměny celé systému. Ostatně oproti původním plánovaným soutěžním dialogům, kde byla architektura řešena a plánována dokonce několik let, zatím veřejnosti a ani té odborné není známo, jak by měl informační systém, který MMR nyní preferuje, vypadat.
Jak uvedlo MMR ve své odpovědi na otázky iDNES: „V rámci připomínkového řízení Ministerstvo pro místní rozvoj obdrželo připomínky různé váhy a různého významu od jednotlivých připomínkových míst a v současné chvíli tyto připomínky vyhodnocuje a zapracovává do dalších plánu ministerstva. Jakmile bude materiál vypořádán, bude se postupovat standardním procesem.“ Kdy se tak stane a co je onou „standardní cestou“, zůstává neznámo.
„Je ale potřeba jednat rychle, protože Novela stavebního zákona má ustanovení k digitalizaci přímo v zákoně,“ dodala Dostálová s tím že stavební úředníci by se díky nedotažené digitalizaci mohli dostat do konfliktu se zákonem.
