Princip „setinovek“ je zdánlivě jednoduchý – jde o to projet všechny testy přesnosti, označované RT (Regularity Test), s co nejmenší odchylkou od stanoveného času, který posádka najde v roadbooku (my jsme ho před startem ztratili!). Ony časy jsou různé, od několika sekund (třeba 7,5 s) až po několik minut v případě dlouhých zkoušek (3 900 m).
Tady jsme si ovšem čas příjezdu museli spočítat sami, pořadatelé poskytli jen průměrnou rychlost – 36 km/h. Většinou je jeden test složený z několika úseků, trať bývá třeba ve formě slalomu, soustředných kružnic, jindy se jede bez motoru z kopce do zatáčky, taky se couvá… A většinou hodně pomalu, v několika zkouškách byla průměrná rychlost 20, ale i 16 km/h. Jet tak pomalu je fakt umění a cílové fotobuňky je třeba protnout s co největší přesností – měří se na setiny sekundy.
Za každou z nich je jeden trestný bod, takže jedna jediná sekunda znamená načtení stovky bodů. A to už se těžko dohání. Například vítězná německá posádka nasbírala v celkem 15 zkouškách (13 regulérních a dvou tajných) celkem pouhých 439 trestných bodů, v součtu tedy něco přes čtyři sekundy na 455 kilometrech trati. Zároveň pořadí na dvou prvních příčkách ilustruje, jak „nespravedlivá“ mohou někdy pravidla být; tedy to jedno konkrétní, škrtající nejhorší dosažený výsledek. Druhá posádka v pořadí, už léta premianti setinových rally Panceovi, nasbírali méně setin a méně chybovali ve své nejhorší zkoušce, čímž se jim paradoxně škrtlo méně bodů než pozdějším vítězům, kteří je tak přeskočili. Ale i to k motoristickému sportu patří.
Skvosty a Máňa
Stejně jako každý rok, i letos byly v jižních Čechách k vidění ty největší skvosty automobilového nebe, neboť jich nikde jinde v Česku neuvidíte na jednom místě tolik, navíc v pohybu. Unikáty, jako jsou DeTomaso Pantera, Ferrari Dino i Mondial, Honda NSX či Alfa Romeo Montréal, Jaguary E-Type a Porsche 911 v několika exemplářích, o veteránských mercedesech, BMW či alfách nemluvě.
Nechybí samozřejmě ani škodovky, od tisícovek přes stovky po stotřicítky, „erka“, garde až po favorit. Naprostým unikátem ovšem bylo Apal Coupé z roku 1961 – vůz dnes už neznámé belgické značky, postavený na podvozku VW Brouk, ovšem s karoserií ze skelných vláken. Podobnou raritou je britské kupé Marcos GT z roku 1968.
Vůbec nejstarším autem na trati byla „Máňa“ – Škoda 430 z roku 1930, jejíž majitelé Jaroslav a Lenka Michalovi ovšem jeli mimo soutěž coby takzvaní „předjezdci“, ale celou trasu zvládli s 93 let starým autem s přehledem. Nejstarším závodním vozem na startu bylo už poněkolikáté MG C-Type z roku 1931, řízené Američanem Curtisem Liposcakem. Většina vozů pocházela ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, průměrný rok výroby ze všech účastníků byl 1974.
Rally se zúčastnily také známé osobnosti, zejména z řad závodníků. Na startu stál opět například úspěšný „historik“ Vojtěch Štajf (mistr Evropy 2021 ve FIA European Historic Rally Championship), který letos sedlal Porsche 911 z roku 1984; s Chevroletem Corvette C7 v kategorii Exclusive se zúčastnil několikanásobný účastník Dakaru, čtyřkolkář Zdeněk Tůma.
Exkluzivním hostem byl opět dostihový žokej Josef Váňa, osminásobný vítěz Velké pardubické, který řídil kabriolet Škoda Felicia z roku 1961 a narozdíl od minulého ročníku tentokrát do cíle dojel, byť na šestém místě od konce. A nechyběli také místní politici, premiérovou účast zaznamenal i starosta Českého Krumlova Alexandr Nogrády na Škodě Felicia a dva jeho kolegové z menších obcí.
Exkluzivním hostem byl opět dostihový žokej Josef Váňa, osminásobný vítěz Velké pardubické, který řídil kabriolet Škoda Felicia z roku 1961, a narozdíl od minulého ročníku tentokrát do cíle dojel, byť na šestém místě od konce.
Tradičně se jela také závodní vložka na uzavřené trati v Kaplicích, takzvaná Grand Prix Kaplice, letos věnovaná legendárnímu Le Mans. V rámci doprovodného programu se představila auta jako Aero Minor Sport nebo Ford GT40. Samotný dvouokruhový závod, projížděný výrazně vyšší rychlostí než zbytek rally, přilákal spousty aplaudujících přihlížejících.
Nutno ještě zmínit, že pořadatelé vedli páteční noční i sobotní celodenní etapu tak umně, aby si všechny posádky užily silnice s menším provozem, neznamenalo to ovšem ničení starých vozů na rozbitých tankodromech. Zdá se, že jihočeské cesty patří mezi tuzemské klenoty, neboť takto atraktivní úseky na kvalitním povrchu jen tak někde nenajdete, zvlášť ve srovnání se středními Čechami a okolím Prahy…
Akce měla také tradičně charitativní podtext. Na závěrečném galavečeru byla vydražena kombinéza legendárního soutěžního spolujezdce Petra Grosse (za 85 000 korun) a svezení ve voze Škoda Fabia R5 s Davidem Soldátem, celkem tak na účtu Dětského domova v Horní Plané přibylo 105 tisíc korun. Historicky podpořili účastníci a organizátoři tuto instituci už částkou zhruba šest set tisíc korun.
Tentokrát s americkým exotem
Posádka iDNES.cz do čtrnáctého ročníku vyrazila s patnáctiletým autem, což lze, pokud vás organizátoři připustí do takzvané kategorie Exclusive, vyhrazené sportovním a jinak zajímavým autům mladšího než veteránského věku. A my jsme si tentokrát vypůjčili amerického exota v Mototechně, což je „odštěpný závod“ autocentra AAA Auto, věnující se prodeji zánovních a předváděcích aut, ale také veteránů a youngtimerů.
Objevili jsme tam opravdovou kuriozitu: verzi Chrysleru PT Cruiser s plátěnou střechou a nájezdem pouhých 65 tisíc km a ve stavu téměř nového auta. Kabrio jsme si až nečekaně užili, vzhledem k parádnímu počasí jsme jeli většinu závodní trasy se stáhnutou střechou a užívali si větru ve vlasech a pružnosti 2,4litrového motoru.
Na poměry „amerik“ je PT kompaktní vůz s na kabriolet překvapivě tuhou karoserií, kromě krátkého rozvoru tomu pomáhá hlavně pomocný obloukový rám nad opěrkami předních sedadel. PT Cruiser Convertible nabízí hodně komfortní svezení za přijatelnou spotřebu. Během rally jsme jezdili průměrně za devět litrů na sto km. A retro design usměvavého „pítýka“ nám hlavně přinesl štěstí.
Posádka iDNES.cz po startu na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích
Ztracená navigační kniha
Na začátku to tak ovšem moc nevypadalo. Začali jsme opravdu „parádně“ – ještě před startem jsme v restauraci ztratili roadbook, tedy navigační knihu, bez níž se jet prostě nedá. Naštěstí se opět ukázala síla fair play, nejdřív nás kolegové z posádky číslo 122 (skončili pak celkově 14.) nechali ofotit páteční etapu, takže podle mobilu by se v nejhorším jet dalo, ale byla by to otrava, a navíc si navigátor nemůže čmárat poznámky. A když se neštěstí rozkřiklo, věnoval nám svůj papírový roadbook jeden z organizátorů rally, takže jsme mohli včas začít počítat časy a studovat layouty jednotlivých testů přesnosti.
Hlavně to poslední se nám tentokrát vyplatilo. V jarní reportáži jsme psali, že uděláme vše pro lepší výsledek, hlavně to, že nebudeme sbírat penalizace za špatně projeté rychlostní layouty jednotlivých testů přesnosti, kvůli nimž jsme na Spring Classic nasbírali 9,5 tisíce bodů a skončili předposlední z celkových sto posádek v cíli.
Krásné unikáty na kolech. První veteránský závod se prohnal Českem |
Tentokrát jsme nedostali jediný penalizační bod, a těch celkových 2,5 tisíce trestných by nám stačilo na nějaké zhruba 66. místo ze všech 160 posádek. To „by“ proto, že jsme jeli v kategorii Exclusive, v níž jsme vybojovali třetí příčku, a tedy i poprvé v historii pěkné třetí místo, takže nám v garáži na poličce skončila dřevěná trofej. Na jaře se pokusíme být ještě lepší, už nám k tomu chybí „jen“ přesnější setinový odhad… a neztratit itinerář.
