„Když pak v létě 2001 pohárový los poslal Ženevu proti Slavii, poprosil jsem kamaráda Evžena, aby mi aspoň dvě dřevěné krabice vzal s sebou do Prahy. Jedna krabice po dvanácti lahvích,“ vypráví bývalý reprezentační kapitán. Napůl s nadšením a napůl kysele, protože lahve nikdy neotevřel a neochutnal. To víte, ročník 1995, takže laskomina.
Abyste pochopili, Evžen byl Eugene Chappuis, ženevský masér a zároveň milovník vína. Krabice nejprve uložil doma ve sklípku a čekal, až si pro ně Němeček přijede.
Cesta na zápas se Slavií se hodila: „Nemohl jsem se dočkat, až ochutnám. Takové víno neseženete pod šest tisíc za lahev.“
Zatímco dřevěné krabice čekaly na sekretariátu, aby se přiřadily k oficiální bagáži do Prahy, dorazil do klubu správce konkurzní podstaty a zabavil je, protože předpokládal, že jsou majetkem klubu. Servette Ženeva, soupeř Slavie v Evropské lize, se poprvé dotýkala bankrotu. „Jsem si jistý, že se lahve do konkurzní podstaty nezahrnuly, takže jsem někomu zasponzoroval parádní večírek. Ani mě tak nemrzí peníze, spíš ta chuť, o kterou jsem přišel.“