Už dlouho předtím byla Femke Bolová jednou z hlavních tváří tohoto mistrovství světa. Plakáty s její fotografií, zvoucí do hlediště národního stadionu, najdete po celém městě.
Vždy bývala ochotná, vstřícná, někdy až dětsky rozjásaná.
Ovšem pohled do její tváře, když se po pádu ve smíšené štafetě měla minulou sobotu zpovídat reportérům, ukazoval směs velikého smutku i tápání.
Neodmítla rozhovor. Ani ho předčasně neukončila.
Jen poněkud bezradně říkala: „Nevím přesně, co bylo špatně. Moje nohy už prostě ke konci nemohly, což se mi stává běžně, ale většinou se z toho dostanu. Tentokrát to nešlo. Myslím, že si o mě lidé často myslí, že jsem stroj. Teď jsem snad ukázala, že nejsem. Normálně bych to měla dotáhnout do cíle. Nerozumím tomu, proč to tentokrát nešlo.“
Nizozemská hvězda Femke Bolová padá těsně před cílem smíšené štafety na 4x400 metrů na mistrovství světa v Budapešti a upouští kolík, což znamená konec nadějí.
Pro nizozemský tým to znamenalo velký úkol: dát Bolovou psychicky dohromady před tratí 400 metrů překážek, na které měla být při neúčasti světové rekordmanky Sydney McLaughlinové jednoznačnou favoritkou.
Už v zimě, kdy tvrdě pracovala na své rychlosti a startovala na hladké čtvrtce, se nizozemské hvězdě povedlo vymazat nejstarší světový halový rekord. Časem 49,59 z roku 1982 jej držela Jarmila Kratochvílová.
Bolová byla o 33 setin rychlejší.
WORLD RECORD
It still feels unreal
THANK YOU to all the amazing people involved, we did this
The support from the crowd was craaaazy, couldn’t be happier to run this at home in front of you
For now I’m enjoying and cherishing this moment ☁️
Next up European Indoors
: @rhf_agency
A pod otevřeným nebem? Při Diamantové lize v Londýně zaběhla 23. července nad překážkami úžasný osobní rekord 51,45, kterým se řadí na druhé místo historických tabulek.
„Už od olympiády v Tokiu jsem toužila, abych zaběhla čas začínající 51. Věřila jsem, že to dokážu, ale teď pořád nemohu uvěřit, že se stal skutečností,“ říkala v britské metropoli.
Do Budapešti přijela výborně naladěna.
Načež její sebedůvěra dostala ránu.
Co se ve smíšené štafetě stalo?
Teprve po skončení šampionátu chce Bolová se svým trenérem Laurentem Meuwlym do hloubky příčiny pádu rozebrat. Prozatím se s odstupem několika dní svěřovala: „Neuvědomila jsem si, že tak blízko za mnou někdo běží. A pak byla najednou Holmesová vedle mě a něco se pokazilo. Co přesně, to probereme později. Posledních sto metrů dokáže být docela dlouhých, pokud na nich není žádná překážka.“
Nizozemská smíšená štafeta na 4x400 metrů smutní po skončení finále na mistrovství světa v Budapešti. Těsně před cílem upadla hvězdná Femke Bolová (uprostřed).
Druhý den po štafetovém pádu telefonovala svému psychologovi, vše rozebrali. „Také jsem si s trenérem řekli: Závod číslo 1 skončil, uděláme za ním čáru a otevřeme novou kapitolu s názvem Závod číslo 2. Využila jsem rozběhu a semifinále na překážkách, abych znovu nabrala sebevědomí. Navíc jsem si v mysli představovala mé minulé povedené závody.“
Podle papírových předpokladů byla situace před finálovým během jasná. Jestliže se nic mimořádného nestane, Bolová vyhraje.
„Ano, to si naprosto všichni mysleli,“ přitakala. „Ale smíšená štafeta ukázala, že není vždy vše tak, jak se píše na papíru. Takže jsem potřebovala být v mysli silná - a dokončit závod.“
V průběhu finálového čtvrtka se nejprve snažila co nejvíc uvolnit, po obědě si lehla, pak vstala, osprchovala se a už ve čtyři odpoledne, tedy téměř šest hodin před finále, se oblékla do závodního oblečení.
„Tak to pokaždé dělám, že si ho vezmu na sebe velmi brzy a potom si v něm i upravuji vlasy. To mi vždy dodává trochu klidu,“ vysvětlovala.
Nezůstala v pohodovém stavu trvale. Naopak, když při vyhlašování aktérek finále vběhla na plochu stadionu, málem se srazila s jedním z místních funkcionářů. „Byla to moje vlastní chyba,“ přiznala. „Když jsem ho těsně před sebou uviděla, pomyslela jsem si: Ach ne, už žádný pád.“
Pak zaklekla do bloků, vystartovala a utíkala si pro suverénní zlato.
Femke Bolová triumfuje v závodě na 400 metrů překážek
Čas - 51,70, její druhý nejlepší v životě. Stříbrnou Američanku Shamier Littlovou porazila o 1,10 sekundy. Ve třiadvaceti letech dosáhla na svůj první titul mistryně světa, rukama si slastně zakryla oči, potom se zabalila do nizozemské vlajky. Ve tváři měla obrovskou radost i úlevu.
Olympijský bronz 2021.
Světové stříbro 2022.
A teď světové zlato 2023.
Stanula na vrcholu pyramidy. Dovršila sbírku medailí z celosvětových vrcholných akcí tím nejuspokojivějším způsobem. Stala se teprve čtvrtou nizozemskou mistryní světa v atletice. Dokonce o ní začali doma psát jako o nové Fanny Blankers-Koenové 21. století a přirovnávat ji k univerzální legendě z poloviny století minulého.
Sedmého září při Diamantové lize v Bruselu by se měl nad překážkami (snad) uskutečnit i její netrpělivě očekávaný souboj se Sydney McLaughlinovou. Tedy pokud se Američanka kvůli zranění opět neodhlásí, stejně jako z budapešťského šampionátu, kde se chtěla zaměřit na hladkou čtvrtku.
Ale ještě předtím čeká na Bolovou v Budapešti závod číslo 3.
Znovu štafeta. A znovu i s medailovými ambicemi.
Co také čekat jiného od týmu na 4x400 metrů, který má ve svém středu nejen ji, ale i šestou ženu čtvrtkařského finále Lieke Klaverovou.
Bolová věří, že zlato z překážek jí dodalo klidu. A že se štafetovým kolíkem v ruce rozhodně nebude panikařit.
