„Je to pro mě nejlepší místo na světě. Vesnice, kde mám kořeny. Hostěradičáci vědí, jak jsem rád, že jsem tam s nimi mohl vyrůstat,“ říká nedávný šampion světové organizace UFC o obci se 1 700 obyvatel, kde se před třiceti lety narodil. Představuje je v dalším dílu série Sem bych vás vzal, v níž osobnosti z jižní Moravy odhalují čtenářům MF DNES svá oblíbená místa.
Povězte upřímně: jak dlouhý čas dokáže v Hostěradicích strávit turista, který je nezná?
Možná by mohl být problém sehnat ubytování, nejbližší hotel je vzdálený asi pět nebo šest kilometrů. Jinak se tam čas určitě dá strávit. Máme hospodu, kde se najíte, máme fotbalisty, kteří vymýšlí různé akce, máme hasiče, spoustu místních tradic. Když je člověk chytne ve správném období... Ať už jsou to zábavy, poutě, kulturní akce, hodová tradice zavádění a podobně.
Kam byste vzal návštěvu vy?
Kdyby přijel bratranec ze Sibiře, kterého nemám, na prvním místě bych ho vzal nasát tu nádhernou atmosféru Hostěradic. Kousek od bytovky, ve které jsem vyrůstal, je kopec s kapličkou, odkud je krásný výhled na celou vesnici. Nedaleko je starý lom, proměněný v biotop, slouží i jako výběh pro zvířata. Nový lom je kvůli nadměrnému zájmu turistů pro veřejnost uzavřen, přístup mají pouze místní, rybáři a potápěči, ale mám výhodu, že si můžu půjčit klíč. Tam bychom tedy zašli také. Mám rád i okolí Hostěradic, rozlehlá pole, široké planiny, úplný opak hornaté krajiny.
Vám osobně je lépe na kopci, nebo při koupání v lomu?
Na to, zda mám raději kopce, nebo moře, se mě ptají často. Říkám, že je potřeba najít balanc. Vědět, kdy je čas na zdolávání hor a kdy na hlubiny oceánů.
Čím vás fascinuje kopec s kapličkou nad Hostěradicemi?
Od malička jsem tam trávil čas. S fotbalisty jsme tam chodili běhat, v zimě jsme tam sáňkovali. Časně ráno, v jakémkoli ročním období, tam chodím meditovat. Pro mě je to magické místo.
Proč stoupáte nahoru, co nejblíž k nebi?
Člověk si udělá nadhled, sedne si do klidu. I obrazně se přiblíží stavu, v němž má nadhled nad světem a nad životem.
Potřebujete takto hloubat dlouho?
Jak je potřeba. Někdy hodinu, dvě, tři, celé odpoledne, dřív i několik dní. Teď už to nebývá tak dlouho. Vytvořil jsem si bydlení, kde jsem v propojení s přírodou denně, takže nepotřebuji zůstávat na samotě v horách nonstop sám.
Kdy naposledy jste přespal pod širákem?
To je dlouho, bude to už rok.
I lomy, které jsou v Hostěradicích, jsou vaše nejoblíbenější?
Jak jinak? Nový lom, ten oplocený pro místní, je moje srdcovka.
Řekněte o něm něco těm, kteří se dovnitř nedostanou.
Na délku má přes dvě stě metrů, hluboký je přes deset a voda v něm vlivem silného spodního proudu pravidelně stoupá. Čistá voda, spousta ryb. V létě jsem tam skoro každý víkend. Jdu si zaplavat, zregenerovat se.
Jak bydlí zápasník Jiří „Denisa“ Procházka: chata ho stála pět milionů |
Potápíte se?
Občas ano. Zkoušel jsem potápění s kyslíkem i nádechové a baví mě oboje. Dá se říct, že i takhle testuji svoje možnosti.
Známý jste také otužováním. Berete někdy lidi kolem sebe do studené vody, abyste si otestoval, co vydrží?
To je jinak. Otužování je o vůli člověka. Jsou k němu potřeba vědomosti, jak dlouho ve studené vodě být, jak se pak zahřát. Leckdo je zvyklý jet všechno na maximum, takový člověk ale při otužování málem zdechne a k ničemu to nevede, jen si vypěstuje odpor. Důležité je, aby to, co každý z nás dělá, bylo vykonané vědomě, ne nuceným způsobem.
Můžou vás návštěvníci Hostěradic vidět hrát fotbal?
Naposledy jsem nastoupil předloni, když v rámci projektu České televize hrály Hostěradice v přímém přenosu. Jinak na to není čas, je potřeba soustředit se na boj.
Stavíte se občas za hasiči na stanici, kde pracuje váš strýc?
Nevím přesně, jestli je strejda pořád ve stejné pozici, jakou u dobrovolných hasičů měl, ale vím, že to tam šlape. U zásahu jsem s nimi nikdy přímo nebyl, zkusil jsem ale závodit. To mě bavilo, byla to akce. Když hasiči něco vymyslí a já zrovna můžu, tak neváhám a přijedu.
22. prosince 2022 |
