V dalším dílu letního seriálu MF DNES Sem bych vás vzal radí, kde mohou lidé půvabné terénní vlnky objevit. „V průběhu roku se krajina neustále mění. Zemědělci navíc pěstují každý rok jiné kombinace plodin, takže nikdy nemám dvě stejné fotky,“ odhaluje Čelustka.
Jak jste se dostal k fotografování právě Moravského Toskánska?
Přes to italské. Je tam velmi podobná krajina, která se fotí prakticky stejně, teleobjektivem na větší vzdálenost. Typické fotografie pořídíte, pokud jste na vyšší pozici, tedy někde na kopečku. Moc se mi tam líbilo, a když jsem zjistil, že se něco podobného dá fotit i u nás, tak jsem se do toho pustil.
Emil Čelustka (55 let) nejprve jezdil fotit do italského Toskánska, pak si zamiloval i jeho moravskou verzi.
A jak jste přišel na to, že tu máme obdobu Toskánska?
Abych byl upřímný, tak jsem nejprve viděl fotky jiných fotografů z oblasti mezi Svatobořicemi, Čejkovicemi a Velkými Bílovicemi. A hned poprvé, co jsem se tam jel podívat, jsem si to zamiloval. Další fotografické lokace jsem objevoval při ježdění či chození přímo v krajině, hledal jsem i v mapě. Na leteckých snímcích je tento typ krajiny snadno k rozeznání.
S názvem Moravské Toskánsko jste přišel vy?
Tak tu oblast nazývali už fotografové přede mnou. Občas se objevil i název České Toskánsko, především u fotografů z Prahy. (směje se) Já jsem si řekl, že Moravské Toskánsko by měli lidé poznat, že by je to mohlo zajímat. Chtěl jsem, aby lidé věděli, jakou krásu v kraji máme.
Proč?
Protože mám pocit, že na jižní Moravu jezdí lidé ze dvou důvodů – za vínem a tradicemi. Slovácko se ale třeba nikdy neprofilovalo právě svou jedinečnou krajinou, naopak k tomu byli lidé, se kterými jsem na začátku mluvil, poměrně hluší. Ale to už se naštěstí změnilo. Moc bych si přál, aby se Moravské Toskánsko stalo turistickou destinací, aby z něj bylo druhé České Švýcarsko. Mimochodem, s Českým Švýcarskem má Moravské Toskánsko společnou i historii vzniku názvu. Před více než 200 lety Anton Graff a Adrian Zingg začali používat název Saské Švýcarsko, z čehož později vzniklo Českosaské Švýcarsko a pak České Švýcarsko.
Jaké je vaše oblíbené místo na focení?
Mám rád všechna ta místa, ale pokud chcete jediné, tak asi u Kozlan. Paradoxně jeden z nejhezčích pohledů na krajinu se fotí přímo u tamní skládky odpadů, je to strašný kontrast. Ale celá severní oblast Moravského Toskánska je má oblíbená. Všechno od Slavkova, Bučovic a Koryčan až po Litenčice a Vyškov. Jsou tam například Kunkovický a Chvalkovický mlýn, ale taky velké množství krásných lokací, kde se dá fotit. Přitom je tato oblast fotografy i turisty v podstatě neobjevená. I kvůli tomu v severní oblasti Moravského Toskánska nejsou téměř žádné služby, chybí ubytování i restaurace, kde by se turisté mohli dobře najíst. V této oblasti jezdíme třeba do restaurace ve Střílkách, tam vaří výborně.
Čím to podle vás je?
Nabídka ubytování, restaurací a služeb obecně kopíruje oblasti, kde je víno. To přitahuje turisty, a tím pádem i investice do infrastruktury. Tam, kde je krajina pěkná, ale vinice chybí, téměř žádné služby nejsou. V Moravském Toskánsku je to zcela zřetelně vidět, a pokud někdo bude mít zájem, rád mu to ukážu. Doufám, že malebnost severní oblasti by jí mohla pomoci v rozvoji. Fotografie mají sílu přilákat turisty, a kde jsou turisté, časem se objeví i služby a možná i nějaká skutečná cyklostezka. Krajina je tam krásná a stojí za to se na ni jít podívat.
Kam byste vzal člověka, aby viděl to pravé Moravské Toskánsko?
Určitě na Šardické biopásy. To je opravdu jedinečné místo a na východ slunce se chodí přímo k nim, dostanete se tak nejblíž tomu prostoru a uvidíte členitost krajiny. Hledáme tam kompozici s vlnkami a stromy. Důležité je ale vědět, že krajina Moravského Toskánska se fotí převážně v protisvětle, aby vlnky vytvářely stíny. Většina fotek navíc vzniká během prvních dvou hodin od východu a pak během dvou hodin před západem slunce. Někdy fotím i dvakrát denně – ráno před prací a večer po ní.
Za nádherou Moravského Toskánska jezdí fotografové z celého světa |
Ocení návštěvník půvab Moravského Toskánska i na vlastní oči, tedy bez pohledu skrz fotoaparát?
Ano, ale je otázka, jak je kdo vnímavý a jak se umí dívat. Schopnost vidět totiž nemáme všichni stejnou. Koneckonců ani já jsem ji kdysi neměl takovou, díval jsem se podobně jako většina lidí, kteří sem přijedou poprvé. Protože když nevíte, na co se máte dívat, tak to zkrátka nevidíte. Až v okamžiku, kdy si začnete všímat, že právě tady je ten výřez fotografie, začnete se dívat na krajinu jinýma očima. Já navíc spoustu věcí můžu porovnávat s italským Toskánskem. Kopečky v Itálii jsou o dost vyšší, rozdíl mezi údolím a vrškem bývá až nějakých 500 metrů. U nás jsou vlnky o něco menší, jemnější, což ale vůbec není na škodu a je to svým způsobem přednost. V Itálii je mnohem vyšší dynamika oblačnosti, mraky se pohybují a mění daleko rychleji. Když u nás přijdou mraky, tak dost často do večera neodejdou.
Máte nějakou oblíbenou restauraci, kam se stavujete při svých výpravách za fotkami?
Podnik, který má otevřeno a dobře tam vaří. (směje se) Pokud vím, tak jsou v celé oblasti tři čtyři, které bych mohl doporučit. S vínem je to mnohem lepší, dobré víno dostanete na spoustě míst, šikovných vinařů máme na jižní Moravě hodně. Ale s gastronomií v oblasti Moravského Toskánska je to trochu horší a jsou místa, kam se podruhé nevrátím.
Které tedy můžete doporučit?
Jistotou, že se dobře najíte, je restaurace Sahara v Šardicích. V severní oblasti je to již zmíněná restaurace Tilak ve Střílkách, která je vegetariánská. Jen by se nemuseli bát napsat to i na své reklamy v okolí, protože to na první pohled není znát. Ze západní oblasti musím zmínit Šlechtitelku ve Velkých Pavlovicích, navíc manželé Poliakovi budovu penzionu a restaurace zrekonstruovali v toskánském stylu a i další budovy na jejich pozemcích jsou jak vystřižené z Itálie. Můžete je třeba obdivovat, když se vypravíte pěšky na rozhlednu Slunečná.
24. dubna 2020 |
