Jeho oblíbené brněnské místo se nachází v Židenicích, kde vyrůstal. „Konkrétně jde o Stránskou skálu, protože jsem tam jako malý kluk s kamarády chodil sbírat zkameněliny. Kolem skály vedla tramvajová trať, po které se nejezdilo a na které stály staré vozy. To bylo takové foglarovské zákoutí mého mládí. Navíc tam byly jeskyně, do kterých jsme rádi lezli,“ vzpomíná brněnský biskup v dalším dílu letního seriálu MF DNES s názvem Sem bych vás vzal, v němž jihomoravské osobnosti zvou čtenáře do svých oblíbených lokalit či podniků.
„Bylo to místo, které jsme našima dětskýma očima vnímali jako velmi tajuplné. Na jaře tam kvetly koberce konikleců a pod skálou stál domeček, o kterém se říkalo, že v něm bydlí kostičkáři, kteří sbírají kosti lidí, co ze skály spadli. Ve skutečnosti tam však žádní kostičkáři nebydleli,“ směje se Pavel Konzbul.
Ten o sobě říká, že je městský člověk a rád se jde jen tak projít brněnskými ulicemi a pozorovat lidi v nich. „Brno mi připomíná Vídeň, která se mi moc líbí. Je tady hodně domů postavených na konci devatenáctého a začátkem dvacátého století v secesním stylu, kdy bylo Brno takový malý moravský Manchester. Vídeň je právě tímto Brnu velmi podobná,“ popisuje Konzbul.
Kostelní výmalba v indiánském stylu
Své přátele by určitě vzal také do Moravského krasu, konkrétně do Mariánského údolí na okraji brněnské Líšně. „Tam jsme hodně s rodiči jezdili na výlety. Kdybych měl vypíchnout nějaké poutní místo, tak by to bylo město Sloup, kde se nachází kostel Panny Marie Bolestné,“ prozrazuje biskup. „Když jsem sbíral různé vzácné kameny, tak jsem jezdil do Rudice, kde je mnoho geod,“ zmiňuje dutiny v hornině vyplněné krystaly.
Duchovní, který vystudoval elektrotechnologii na Vysokém učení technickém v Brně, strávil své středoškolské časy na Gymnáziu Křenová v centru města.
„Naproti gymnáziu je vysoký žlutý secesní kostel, ve kterém jsem v té době i ministroval. Ten mám rád i kvůli jeho secesní výmalbě, která se musí vybarvovat pomocí velkého množství šablonek, což na mě působí takovým indiánským dojmem,“ přibližuje další místo, jehož návštěvu by lidem doporučil. „Stojí za to zavítat také do kostela sv. Jiljí, který se nachází v Komárově a je to nejstarší kostel v Brně. Byl postavený v goticko-románském stylu a zajímavé na něm je, že interiér je restaurovaný a kostelu dominuje hyperrealistický oltář,“ nabízí biskup další výletní cíl.
Dále by navrhl návštěvu některé brněnské kostelní věže. „Samozřejmě musím udělat reklamu té petrovské, na kterou vede asi 120 schodů, ale můj oblíbený výhled na celé Brno je z věže nového kostela na Lesné, která je otevřená vždy v neděli. Člověk se z těchto míst dívá trochu božíma očima, z ptačí perspektivy,“ svěřuje se. „Může to být zajímavé i pro technické typy, které mají možnost si prohlédnout mechaniku zvonů či věžní hodiny.“
„Sušenky“ v hrobce, pivo u čertů
Další pozoruhodná místa Brna, která se vyplatí obhlédnout, jsou podle Konzbula pořád ještě ve stínu oblíbených destinací jako Špilberk či Petrov.
„Mezi ně podle mě patří kapucínská hrobka. Není moc přístupných hrobek, ve kterých lidé neleží nabalzamovaní, ale vysušení přirozenou ventilací. Určitě bych doporučil každému, kdo nemá slabý žaludek, se na ty ‚sušenky‘ jít podívat. Nejbližší podobná hrobka je ve Vídni, ve které leží Habsburkové, ale mnoho z rakví tam má namísto skleněných vršků zdobená víka, přes která není vidět dovnitř,“ vysvětluje Konzbul.
Prožijme Vánoce jako takovou kardiologickou záležitost, vzkazuje brněnský biskup |
Když se mu nechce vařit, rád si zajde do města také na jídlo. Mezi jeho oblíbené patří italská restaurace Piazza na náměstí Svobody či podnik Živá voda pod Petrovem.
„Piazza je spíš místo, kam si člověk jde jídlo vychutnat, a ne se pořádně najíst, protože porce jsou spíš menší,“ směje se brněnský biskup. „V Živé vodě vaří francouzskou kuchyni a pracují tam sestry karmelitky, které jsou převážně z Afriky a nosí barevné oblečení. Venku je navíc pěkná zahrádka,“ vyzdvihuje. „Na pivo s přáteli pak rád zajdu do Třech čertů,“ přidává pobaveně.
12. září 2020 |
