Říká o sobě, že si umí užívat života i jako single holka. „Mám štěstí na přátele, kariéru, rodinu. To všechno mi šlape. Jen ty vztahy, v nich lehce pokulhávám, ale ne proto, že bych byla náročná. Jen prostě nejsem typ, co by chtěl vztah za každou cenu,“ vysvětluje pro týdeník 5plus2 moderátorka Veronika Petruchová, která už rok a půl provází nejsledovanější českou zpravodajskou relací – nováckými Televizními novinami.
Nedávno jste se vrátila z Mexika. Určitě jste ještě plná dojmů, viďte?
Když jsme si spolu domlouvaly náš rozhovor, tak jsem si říkala, že to bude super, posbírám zážitky, přijedu z Mexika a budu vám je vyprávět. Ale nenapadlo mě, jak intenzivní zážitky to budou. Dovolená byla skvělá, mám za sebou spoustu poznávání, to nejintenzivnější jsem ale prožila při zpáteční cestě. Byla jsem tam kratší dobu, musela jsem se vrátit domů kvůli pracovním povinnostem. Moje parta přátel pokračovala v cestování dál, já měla odletět sama zpět do ČR. Ale nastal problém, když jsem se při odletu domů rozhodla vyměnit jednu letenku za druhou. Tím jsem si totiž nechtěně zrušila všechny další navazující lety.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Takže jsem se najednou ocitla v situaci, kdy jsem zůstala v Mexiku večer sama na letišti a kvůli neplatné letence mě nechtěli pustit do letadla. A to byl opravdu zážitek, který nepřeji nikomu. Najednou zůstanete na letišti, všichni kolem vás mluví španělsky, málokdo tam umí anglicky a vlastně nevíte, kam jít a co dělat. Celá situace na mě nějak dolehla a musím přiznat, že jsem se cítila v koncích a ukápla i slzička.
A co jste tedy dělala?
Když jsem se trošku uklidnila, tak jsem začala volat přátelům, kvůli časovému posunu u nás byly tři hodiny ráno, ale dovolala jsem se a objednali mi letenku. Ovšem stalo se další nechtěné nedorozumění. Objednali mi letenky, ale kvůli časovému posunu omylem až na další den. A tak jsem tam musela zůstat a shánět ubytování poblíž letiště. Snažila jsem se najít hotel, kamarádi, kteří pokračovali svoji cestu Mexikem, se nakonec vrátili, aby mi pomohli. Když za mnou spěchali, cestou ještě dostali dost tučnou pokutu. Smůla se nám najednou lepila na paty. Prošla jsem asi šest různých hotelů a všechny byly plné, už to vypadalo, že budu v Mexiku spát někde v parku.
No tak to by mě asi kleplo…
Nebyla jsem od toho daleko. Propadla jsem lehké panice, hlavně nejsem opravdu zvyklá cestovat sama a vždycky na někoho spoléhám a nechávám se vést. To je moje poučení pro příště, že musím být víc ve střehu a spoléhat na sebe, nejen na ostatní. Nakonec jsem ubytování našla, v nejdražším hotelu v okolí, ale měla jsem kde spát, takže jsem zajásala. Když to shrnu, tak mě ten den s novými letenkami vyšel dráž než celá dovolená. Do Prahy jsem potom cestovala ještě další dva dny. Po cestě mě navíc čekal zpožděný let a pár dalších mini komplikací, které už jsem ale brala jen jako další střípky v tomhle dobrodružství. Rodiče mi drželi palce, ale to v té chvíli asi bylo tak všechno, co mohli dělat.
Býti středobodem. Musela jsem zkrotit život, říká moderátorka Petruchová |
Nezanevřela jste na Mexiko?
Mexiko je krásná země, jen se vám tam nesmí nic stát. Ale dovolená s přáteli byla fajn, užili jsem si ji na max. Často jsme se smáli, ochutnávali nové věci, pořád se někde koupali. Překvapilo mě, jaké teplo tam bylo, to jsem nečekala. Narazili jsme zrovna na nejvyšší teploty v novodobé historii, takže tam bylo 38 °C. V některém článku dokonce psali až 45 °C. Viděli jsme tam také ten obrovský kontrast – luxusní rezorty, hotely, pláže, bílé, krásné, ale pak jsme zase zajeli někam do vesničky a tam třeba děti žebrající o vodu, opuštěná zvířata, lidé, co musí fungovat ve 40 stupních v nějakých polorozpadlých chýších samozřejmě bez klimatizace a standardu, na který jsme zvyklí tady. Zase na druhou stranu jsme navštívili nádherné chrámy a spoustu pěkných míst, třeba tyrkysová jezera ve skalách, kde se můžete koupat se želvami, nad hlavami nám tam spali netopýři...
Ale žít v Mexiku byste asi nechtěla...
Ani za nic. Miluji to tady doma, a když jsem se vrátila, tak jsem úplně skákala radostí. Šla jsem po Kampě a říkám si: Bože děkuji, že jsem doma a v pořádku! A najednou jsem se těšila z Prahy, její nádherné architektury, procházela jsem místa, co znám a mám ráda a všechno mi bylo milé a blízké. A říkala jsem si, že se můžu nalíčit a vyjít ven a nesjede mi make-up do minuty dolů, jako v Mexiku. Českou republiku miluju o to víc a vážím si toho, že tu můžu žít.
Na druhou stranu Mexiko je pestré, barevné, pouští si tam všude muziku, i ze starých telefonů, všichni jsou milí, zdravili nás a usmívali se. Ochutnali jsme vynikající jídlo na každém rohu. Všechno bylo nové. Po pravdě nikde jsem se vlastně necítila tak odlišně, jako právě v Mexiku. A to už mám něco nacestováno. Velký respekt budí také policisté, kteří tam jezdí ozbrojeni samopaly. Když po vás pak muž se samopalem v ruce chce zaplatit pokutu, tak to prostě zaplatíte, protože nechcete skončit v místním vězení.
Stylová... „Toto je ‚pracovní‘ kroj od nás z Hroznové Lhoty. Máme ale ještě jeden slavnostnější,“ vysvětluje.
Tak obrátíme list. Máte dva bratry, jak s nimi vycházíte?
Dobře, ten mladší bydlí na Moravě a žije takový typický vesnický život. Postavil si dům, má hodnou ženu, dítě a druhé na cestě – takže jsme v očekávání. Ten starší žije tady, řídí skvělou thajskou restauraci. Bydlíme kousek od sebe, čili jsme pořád v kontaktu. Díky němu se hodně pohybuju v gay komunitě, takže narazit na nějakého hetero kluka, kterého by někdo přivedl do party, je celkem těžký. (smích) Ale vážně – na přátele mám štěstí, i co se týká třeba kariéry, rodiny. To všechno mi šlape. Jen ty vztahy, v nich lehce pokulhávám, ale ne proto, že bych byla náročná. Jen prostě nejsem typ, co by chtěl vztah za každou cenu. Když to nefunguje, nechci na to tlačit nebo být s někým, s kým si nerozumím, jen proto, abych byla zadaná. Umím si užívat života i jako single holka.
Jste krásná, známá, vtipná, neříkejte, že se vám chlapci nedvoří?
No dvoří, ale jak říkám, v této části mého života musím ještě máknout. Píšou mi chlapci třeba na sociální sítě, ale tam se těžko rozeznává, kdo je na druhé straně. Takže přichází nabídky na randíčka, ale já zase nechci chodit s cizími lidmi jen tak ven.
Ale jinak jste ve svém životě spokojená?
Spousta věcí se mi už splnila, měla jsem doma takovou nástěnku, kam jsem si psala, čeho bych chtěla v životě dosáhnout. A teď jsem ji po letech objevila a ono se mi téměř všechno splnilo. Je na čase vysnít si nové cíle.
Novými moderátory Televizních novin jsou Veronika Petruchová a Martin Čermák |
Parťáka vám dělá také pes. Co to je za rasu?
Je to italský chrtík Woody. No a právě když jsem byla v tom Mexiku a viděla, jak se tam po ulicích potulují vychrtlí, oškubaní psi, tak jsem kupovala granule a rozhazovala jim je. A říkala jsem si, že to si ten můj Woody žije jak král. Chodí do dog spa, má samé vybrané pochoutky, zkrátka se má jak prase v žitě. Měla bych ho asi trochu usměrnit. (úsměv)
Vzpomenete si na svůj první den na Nově?
Vzpomenu si, to víte, že ano. Na konkurzu jsem byla strašně nervózní z toho, že kolem mě bylo moc hezkých holek, a říkala jsem si, co tady vůbec dělám? Všechny holky byly vysoké, upravené a já jsem tehdy dorazila z malé vesničky do Prahy a nečekala jsem, že tam bude výběr takových krasavic. Cítila jsem se nejistě, měla jsem díru na punčoše, tak jsem to maskovala. Šla jsem navíc z noční, takže jsem nespala. Přišlo mi, že všechny ty holky už jsou dál, že zatímco já jsem ještě na startovní čáře, ony už mají za sebou pár desítek kilometrů. Také jsem stále měla ten náš moravský přízvuk.
Ale všechno dobře dopadlo…
Nakonec jsem prošla testy všeobecného vzdělání a kamerovkami, potom pohovory s jednotlivými lidmi a po dvou dnech mi zavolali, že mě berou. Začínala jsem ve zpravodajství, takže jsem asi tři měsíce natáčela věci od krimi přes počasí až po nějaká politická témata. Potom jim chyběl někdo v showbyznysu, to byl tehdy pořad Prásk!, a mě bavily společenské akce, koncerty, divadla, takže mě přiřadili tam. Odsud jsem šla do Snídaně s Novou a teď už rok a půl moderuji hlavní televizní zprávy.
Bylo vaším snem, dělat tuhle práci?
Původně jsem chtěla studovat DAMU a stát se herečkou, což mi nevyšlo. Tak jsem hledala jiný plán, který mě i tak dovede k mému cíli. Najít práci, která mě bude naplňovat a bavit. Kamarádka mi tehdy řekla o soukromé škole žurnalistiky a nových médií a mně se to hodilo, chodila jsem na stáž na Novu, do školy a k tomu si přivydělávala ještě jako „kešírka“ v kasinu, abych mohla platit školné. Takže to byla dost hektická doba, chyběl mi hodně spánek, ale i na toto období ráda vzpomínám.
Neříkají vám, že jste taková tmavovlasá kopie Lucky Borhyové?
Ano, říkají, že máme podobné rysy. A to lidi asi vybízí k tomu, že se nás někdy ptají, zda nejsme sestry nebo rodina, ale nejsme.
Děláte i TN Live, kde je zapotřebí být hodně pohotová…
Je to rychlé, dozvíme se, že se něco stalo a okamžitě jede na místo kamera a já musím zjistit co nejvíce dostupných informací. Často jsou to citlivé události, většinou dojde i k nějaké tragédii, takže musím dávat pozor, abych volila ta správná slova. Abych informace dobře předala divákům, a přitom neřekla něco, co je nepravda, nebo neobvinila někoho, kdo ještě obviněn není. Je to trošku tlak, člověk má velkou zodpovědnost za to, co řekne, protože ta slova pak už nemůžete vzít zpět.
Jsem chameleon a líbí se mi to, říká tvář jarních Nákupů Veronika Petruchová |
A jak vnímají třeba doma v Hroznové Lhotě to, že vás vidí pravidelně na obrazovce nejsledovanější televize?
Hroznová Lhota je můj velký fanklub. Ale samozřejmě jsou na mě pyšní a drží mi palce. Vždycky, když tam přijedu, tak musím obejít všechny ty domy, každý mě pozve na slivovici, no Morava. Ale také mi dávají zpětnou vazbu, což si myslím, že je důležité. Neberou si servítky, když se jim něco nelíbí. Ale jsem za to ráda. Jsou to naši diváci a jejich názor mě zajímá.
A zastavují vás lidé i na ulici?
Nedávno mě zastavili zrovna nějací kluci, co jeli kolem v autě, a že chtějí podpis na ruce. Tak to bylo takové milé. Na Moravě se mi to stává častěji, že mě oslovují. V Praze, i když mě někdo pozná, tak většinou na to nereaguje. Jednou jsem k nám na ples do Hroznové Lhoty pozvala Lucku Borhyovou a Reye Korantenga. Když přišli, tak všem spadla pusa. Bylo to opravdu překvapení se vším všudy. Rey tam snad protančil střevíce, byl o něj obrovský zájem. A o Lucku samozřejmě také. Byl to takový pěkný zážitek pro celou vesnici. Ještě dodnes se o něm mluví a píše v takovém našem občasníku a vzpomíná na tento velkolepý den. (smích)
■ Narodila se 21. srpna 1994 v Kyjově.  ■ Od roku 2015 pracuje v TV Nova, působila mimo jiné v pořadu Prásk!, moderovala také Snídani s Novou. Nyní je jednou z tváří Televizních novin, moderátorskou dvojici tvoří s Martinem Čermákem. Provází také publicistickým pořadem Víkend nebo Volejte Novu. |
Pomáháte si navzájem s kolegy, když třeba někdo potřebuje záskok? Není mezi vámi rivalita?
Na to se často lidé ptají, jak to máme mezi námi moderátorkami. Ale rivalita mezi námi opravdu není. Jsme všechny na stejné lodi, nemáme si co závidět, naopak si pomáháme, když potřebuje jedna prohodit směnu nebo druhá zase dovolenou. Takže si myslím, že v tomto je to super, fungujeme jako parťáci. Máme kamarádské vztahy, ať už s Kristinou Kloubkovou, s tou už jsme byly párkrát mimo práci i na kafi, nebo když se potkáme s Luckou Borhyovou, tak pokecáme, probereme život.
A jak je to se stylisty a vizážisty?
Máme dva stylisty, ti nám chystají outfity vždycky na další období, takže jsme měli třeba takový jarní refresh. V praxi to vypadá tak, že si zkusím všechno oblečení, co mám, a oni vyřadí to, co nefunguje, nebo nepasuje, a doplní. Každý z nás moderátorů má nějak danou svoji „image“ a ta se moc nemění. Víceméně měníme jenom nějaké maličkosti, nejsou to radikální změny. To si třeba vynahradím mimo práci. V práci je to dané – a řešíme každý detail, třeba náušnice nebo úpravu obočí, aby vše skvěle sedělo. Máme v kostymérně připraven takový štendr a tam je přichystáno od pondělí do neděle, co kdo bude mít na sobě. A naše kostymérky to ladí tak, aby se to k sobě hodilo, takže já mám třeba zelené šaty a Martin, můj kolega, tam dostane zelený kapesníček.
Je to vlastně super, že máme kolem sebe tým, který se o nás stará. Hodně se teď hledí právě na přirozenost, takže nemůžu mít například umělé řasy nebo barevné vlasy. Ladíme to tak, abychom „doťupli“ nedokonalosti a podtrhli přednosti. A jsou to lidé, kteří svému oboru rozumí, takže věřím, že nás všechny poladí dobře.
Stalo se vám někdy, že jste nestihla vysílání?
To ne, ale jednou se stalo, že jsem moderovala zprávy sama, což bylo proto, že kolega Martin Čermák zrovna běžel k porodu své manželky. Takže jsem ho omluvila s tím, že zrovna rodí, a drželi jsme mu palce a diváci s námi. Ten den přišla na svět Meduška.
