Podržte mu jazyk, požádá mě paní doktorka. Zadívám se do očí obřímu
zvířeti, které před pár minutami tancovalo ve výběhu čardáš,
a na chvilinku znejistím. Je kůň býložravec, nebo psavcožravec?
| foto: Anna Boháčová,
MAFRA
Když onemocní kůň. Musím být i dobrá psycholožka, říká terénní veterinářka
Najít pro malého domácího mazlíčka veterinární pomoc není až tak složité. Co když se však přitíží exotičtějšímu zvířeti? Nebo co když má potíže několikatunový kůň, jehož nemá majitel jak přepravit? Strávili jsme pracovní den s terénní veterinářkou Lýdií Sukovou Čačkovou, která má zároveň bohaté zkušenosti ze ZOO Děčín.
Odjet k veterináři s čivavou, co si udělala otlaky od špatně naducaného polštáře, se dá i tramvají. Ovšem přesunout k nutné lékařské péči obrovské potrhané nebo pokopané zvíře, to už tak snadné není.
Právě pro tyto případy jsou požehnáním terénní veterináři jako Lýdie Suková Čačková. Vysoká, štíhlá energická žena má zjevně pro strach uděláno. „Původně jsem chtěla pracovat na malých zvířatech, ale nakonec jsem zjistila, že mě rutina ubíjí. V terénu nikdy nevím, co mě čeká, každý den je jiný, nemám v zádech pohodlí kolegů a sterilního prostředí a to je adrenalin. Jsem takový adrenalinový feťák,“ směje se.
„Budete asistovat, nasaďte si rukavice!“ pověří mě Lýdie úkolem. Trochu vyvalím oči, ale zkuste se vzepřít někomu, kdo zkrotil podstatně větší živočichy, než jsem já. „Držte jazyk, pořád mi tam padá!“ požádá mě Lýdie. Sáhnu koni do huby.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
