PZL I-22 Iryda, rok 1995
Po druhé světové válce obnovovaný polský letecký průmysl navázal na svou bohatou tradici z let meziválečných. Podobně jako v sousedním Československu byly jeho základy položeny v těsném časovém závěsu po vyhlášení samostatnosti, a to ve formě dílen na opravu letadel zděděných z první světové války. Nástup vlastních konstrukcí letadel tam ovšem nebyl tak rychlý jako u nás, kdy toto zpoždění musíme připsat na vrub polsko-sovětské válce (1919–1921).
Opusťme však „raný pravěk“, do druhé světové války už polská výroba letadel vlastních konstrukcí zajistila kompletní vybavenost polské armády bojovými letadly, byť nad jejich kvantitou a kvalitou nestačí ani přimhouřit oko. A podobně jako u nás, bylo třeba výkonnější motory řešit importem, resp. licenční výrobou.
Lídrem v oboru výroby letadel v Polsku se stal podnik PZL (Państwowe Zakłady Lotnicze). Z jeho produkce zmiňme především stíhačky PZL P.7 a PZL P.11 (kde „P“ odkazuje na konstruktéra Zygmunta Puławského). V době vypuknutí války mělo polské letectvo 130 stíhaček PZL P.11 a k tomu ještě tři desítky starších PZL P.7, po třech až čtyřech desítkách těchto strojů se nacházelo v leteckých opravnách a výrobním závodě v momentálně neletuschopné kondici nebo rozpracovaném stavu. Z celkem 134 vzdušných vítězství dosažených v září 1939 polským letectvem jich bylo 125 vybojováno na PZL P.11. S německými Messerschmitty Bf 109 se ovšem polské stíhačky nemohly vůbec srovnávat, stodevítky tak zaujímají v jejich skóre pouze zlomkové množství. Z produkce stejného podniku potom pochází i nejmodernější v sérii vyráběný polský předválečný letoun, střední bombardér PZL.37 Łoś.
Stíhačky PZL P.11 tvořily páteř - byť slabou - polského letectva v září 1939.
Dvoumotorový bombardér PZL.37 Łoś byl v září 1939 nejmodernějším strojem ve výzbroji polského letectva.
Ve velkých počtech se ve 30. letech v Polsku vyráběly především cvičné a sportovní hornoplošníky RWD-8 (kolem 550 kusů, 1933 až 1939) a například také průzkumné a pozorovací hornoplošníky Lublin R-XIII (290 kusů, 1932 až 1938).
Polský letecký průmysl od roku 1945
Po druhé světové válce, kdy bylo Polsko začleněno do tzv. Východního bloku, měla tato skutečnost samozřejmě velký vliv i na tamní leteckou výrobu. Mimo jiné to znamenalo i licenční výrobu několika sovětských typů, které si teď také shrneme.
Pro mnohé může být neuvěřitelnou skutečností zahájení výroby už notně archaického víceúčelového dvojplošníku Polikarpov Po-2 (pod polským typovým označením CSS-13 a sanitní verze CSS S-13), kterého vzniklo v letech 1948 až 1955 kolem 550 kusů. Primárně se jednalo o letoun cvičný, ale úspěšně angažovaný i jako zemědělský a při mnoha dalších činnostech.
Dále to byl Víceúčelový Jak-12 s relativně velkým počtem 1 191 kusů v období 1956 až 1961. Z něho konstrukčně přímo vycházel i polský typ PZL-101 Gawron.
Především však musíme zmínit nesmrtelný víceúčelový dvouplošník Antonov An-2, minimálně řadu posledních dekád největší provozovaný jednomotorový dvouplošník na světě. V letech 1959 až 1991, plus ještě se záchvěvem v sezoně 2001/2002, vyrobili v Polsku téměř 12 tisíc An-2 řady verzí.
Antonov An-2 v zemědělské verzi
PZL M28 ve speciální patrolovací, chcete-li hlídkové verzi pro polskou pohraniční stráž
Jako poslední sovětská licence šel do Polska dvoumotorový lehký dopravní letoun Antonov An-28, který tam prodělal i další vývoj až do „westernizovaného“ typu z devadesátých let PZL M28 Skytruck/Bryza. Stroje si našly uživatele ve více než deseti zemích. Jako zajímavost můžeme zmínit asi šestnáct strojů verze PZL C-145A (evidentně americké typové označení), vyrobených v letech 2008 až 2013 a používaných nějaký čas americkým letectvem (USAF) pod velitelstvím zvláštních operací.
Mimo výše uvedených víceméně mírových, nebo alespoň ne vyloženě bojových typů, přišla řada i na stíhací migy. V letech 1951 až 1954 to bylo 227 kusů MiGu-15 (Lim-1, kde Lim znamená Licencyjny Myśliwiec / licenční stíhačka), po kterém hned následoval vylepšený MiG-15bis (Lim-2), kterého do roku 1956 vzniklo 500 kusů.
Na patnáctku se ještě hladce navázalo sedmnáctkou, bylo to 448 strojů MiG-17F (Lim-5), 130 MiG-17PF (Lim-5P), 60 stíhacích/bombardovacích Lim-5M a 110 stíhacích/bombardovacích Lim-6bis.
V roce 1964 výroba migů typem Lim-6bis v Polsku skončila, další typy – už nadzvukové od devatenáctky výše – se tam nevyráběly. Opět to souviselo s centrálním řízením výroby v některých oborech napříč zeměmi východního bloku sdruženými v RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci), kdy rozhodovali soudruzi z Moskvy. Polsko se mělo soustředit na jiné kategorie letadel, pročež bylo třeba „rozumně“ nakládat s výrobní kapacitou jeho leteckého průmyslu. Ono nakonec stačilo, že si Poláci prosadili výrobu vlastního cvičného proudového stroje TS-11 Iskra navzdory tomu, že v roce 1961 vyhrálo soutěž na standardní cvičný proudový letoun pro státy Varšavské smlouvy československé Aero L-29 Delfin.
Polská skupina Bialo-Czerwone Iskry na proudových letounech TS-11 Iskra na Dnech NATO v Ostravě v roce 2018. O čtyři roky později byla skupina rozpuštěna.a vypuštěna, protože letounům vypršela životnost.
Jak už víme, Polsko zahájilo velkosériovou výrobu An-2. Jeho výroba v roce 1963 totiž v Sovětském svazu (SSSR) skončila a Polsko bylo pasováno na generálního dodavatele těchto strojů pro celý Východní blok.
Ale hlavně soudruzi z Moskvy rozhodli, že Polsko bude jedinou zemí RVHP mimo SSSR, kde se budou vyrábět vrtulníky. Zatímco výroba letounů běžela v Polsku v továrnách v Mielci a ve Varšavě ve čtvrti Okęcie, které byly obnoveny na základech továren zničených za války, tak pro vrtulníky byla určena továrna založená v roce 1951 ve městě Świdnik, která se nejprve věnovala subdodávkám na polské migy (Lim-1). Prvním vrtulníkem ve Świdniku vyráběným se stal licenční Mil Mi-1, jeho polské typové označení bylo SM-1. Vrtulníků SM-1 bylo vyrobeno více než v SSSR originálních Mi-1. Dalším vývojem už v polské režii vznikl z SM-1 modernizovaný typ SM-2.
Větší význam však měla licenční výroba dalšího typu, a to Mil Mi-2. Polsko bylo určeno jako jediný výrobce těchto vrtulníků sovětské konstrukce, respektive vrtulníků této typové řady, kdy Poláci zajišťovali i vývoj dalších verzí.
Mi-2 v barvách slovenské armády
Námořní verze polského vrtulníku W-3 Sokol dostala jméno Anakonda.
Polští konstruktéři získané zkušenosti následně zúročili při vývoji nového vrtulníku už čistě polské konstrukce PZL W-3 Sokol. Na první pohled je patrná tvarová příbuznost, ale ve skutečnosti jsou to zcela jiné vrtulníky. A zatímco Mi-2 kategorizujeme jako lehký, tak Sokol je vrtulníkem středním, i když takové kategorizace jsou ošemetné. V každém případě Sokol je o poznání vrtulníkem výkonnějším, s větší přepravní kapacitou.
Počátkem sedmdesátých let přišlo zadání dalšího úkolu: vývoj a výroba zemědělských letounů pro státy RVHP. Ostatně v zemědělské verzi vznikaly už předtím i „těžkotonážní“ dvouplošníky An-2, o lehkých Po-2 (CCS-13) ani nemluvě, ale ty toho neřádu moc neuvezly. Také u již zmíněného PZL-101 Gawron z šedesátých let (sériová výroba 1960 až 1968) bylo v zemědělské verzi 215 kusů z celkových 325 vyrobených, ale to vše se obecně váže k době před „zaúkolováním na prášky“.
Nově nastolený úkol potom v prvé řadě znamenal, že byl do Polska přesunut vývoj sovětského zemědělského proudového dvojplošníku. Tak vznikl PZL M-15 Belphegor. Tento typ se však používal pouze v SSSR, protože nikdo jiný takovou „krávu“ nechtěl.
PZL M-15 Belphegor
PZL-106 Kruk
V plus minus stejné době Poláci vyvinuli zemědělský PZL-106 Kruk. Ač se na první pohled může jevit strojem malým, není tomu tak. Je větší a hlavně má o poznání větší kapacitu kotle na distribuovanou látku než náš Z-37 Čmelák (konkrétní čísla jsou dále u stručného popisu jednotlivých typů).
Významnějším se stal následující typ PZL M18 Dromader, který známe i z našich polí, lesů a vod, i když čmelákům zde nemohl svými počty konkurovat. Konstruktéři přišli i s dalšími „velbloudími“ typy, ale u nich už úspěch v podobě sériové výroby absentoval. (Poznámka: zdánlivě nelogicky stavěná typová označení PZL M-15, PZL M18 a PZL-106 jsou platná a oficiálně zavedená.)
Dosud jsme nezmínili a v tomto článku ani nezmíníme řadu dalších letadel polské konstrukce, především sportovních a cvičných, včetně bezmotorových, protože to bychom zde byli do zítra, což asi nikdo z nás nechce. Níže si už jen v základních datech a fotograficky představíme některé vybrané typy.
