Devizou lehkých bitevníků (letounů přímé letecké podpory pozemních sil) je jejich nízká finanční náročnost. Ale na druhou stranu musíme počítat s tím, že mají i mnohem nižší užitečný náklad. To však není vždy na závadu, i lehké bitevníky nalézaly a nalézají své využití, a to zdaleka ne pouze u chudých provozovatelů.
Na projektu zajímavého nízkonákladového bitevníku PZL-130 Skorpion začali pracovat v roce 1987 polští konstruktéři, které vedl Andrzej Frydrychewicz, v podniku PZL Warszawa-Okęcie. Na projektu dále spolupracovali specialisté z Varšavské technické univerzity a z Technického leteckého ústavu (Instytut Techniczny Wojsk Lotniczych).
Polákům šlo v prvé řadě o snahu vyvinout a vyrábět bojový letoun bez nucené závislosti na Sovětském svazu, od které se Polsko snažilo odpoutat. Do určité míry se počítalo i s nezávislostí projektu na zemích technologicky rozvinutých (západní Evropa, USA atd.), ale postupem času se tato míra neustále a především významně snižovala, k čemuž mohlo dojít i díky sbližování Polska se Západem, ale také k tomu muselo dojít kvůli technologické náročnosti projektovaného letounu a požadované technické vyspělosti jeho systémů.
První návrh byl na světě (resp. na papíře) v roce 1988. Malý bitevník kategorie STOL (short take off and landing) byl navrhován i pro provoz na travnatých letištích, počítalo se s délkou vzletu pouhých 250 metrů a výzbroj nesená na závěsnících měla dosahovat hmotnosti 2 000 kilogramů. Hmotnost prázdného stroje vycházela na pouhých 2 100 kilogramů a maximální vzletová hmotnost na 5 000 kilogramů.
Trochu „pohádkové“ vzezření PZL-230 vycházelo z kombinace jeho malých rozměrů (pokud chceme mít bojový letoun lehký, musí být samozřejmě malý) a neortodoxní konfigurace. Délka i rozpětí byly přibližně dvoutřetinové v porovnání s americkým strojem A-10 nebo sovětským Su-25. Byť tyto dva rozměrově a váhově klasické bitevníky se mezi sebou v rozměrech trochu liší, tak předchozí přibližné srovnání s PZL-230 si můžeme dovolit i z toho důvodu, že i jeho jednotlivé návrhy nebyly v základních rozměrech na chlup stejné.
Dřevěná maketa lehkého bitevníku PZL-230F Skorpion (předmětnou maketu vidíme vzadu, delegace stojí u křídla cvičného letounu PZL-130 Orlik).
A těch návrhů vzniklo požehnaně. Letoun měly pohánět dva motory. Původně se počítalo s motory turbovrtulovými. V prvním návrhu byly se standardní orientaci, potom přišel návrh s turbovrtulovými motory v tlačném uspořádání (s vrtulí za motorem). Počítalo se především s motory z typové řady Pratt & Whitney Canada PT6 (s výkonem po 920 kW). Když v roce 1990 přišlo polské letectvo s požadavkem na vyšší výkony stroje, museli konstruktéři projekt zásadně přepracovat a nedělit mu motory proudové, ale k tomu se ještě dostaneme.
Prakticky všechny návrhy konfigurace letounu se vyznačovaly kachní koncepcí, tj. speciálními vodorovnými řídícími plochami před křídlem. Na zádi se objevily ocasní plochy svislé i do V, a ty svislé jednou jednoduché a jindy dvojité. Motory nesl buď trup (v jednom návrhu i ve stylu A-10), nebo byly situovány na horní straně křídla.
Zmíněná nová specifikace armády požadovala nosnost nesené výzbroje 4 000 kilogramů, tedy dvojnásobek oproti původním verzím projektu, a maximální rychlost letounu měla dosahovat 1 000 km/h, kdy opět u předchozích návrhů se pracovalo se 640 km/h. Ke vzletu teď mělo stačit 400 metrů.
Dřevěná maketa lehkého bitevníku PZL-230F Skorpion
Přepracovaný bitevník dostal označení PZL-230F. V prosinci 1992 tvůrci představili polskému letectvu dřevěnou maketu ve skutečné velikosti.
Ve věci pohonu PZL-230F připadaly v úvahu motory (v projektu Skorpion se vždy počítalo s dvoumotorovou koncepcí) typu Lycoming LF507 (tah jednoho motoru 27,80 kN), nebo Garrett ATF3 (24,20 kN), nebo Pratt & Whitney Canada PW305 (23,24 kN).
Navržené a vypočítané takticko-technické parametry projektovaného PZL-230F byly následující: rozpětí 9 metrů, délka 9,3 metru, výška 4,2 metru, nosná plocha 25,4 m2, hmotnost prázdného letounu 3 600 kilogramů, maximální vzletová hmotnost 10 000 kilogramů, maximální rychlost 1 040 km/h, stoupavost 95 m/ s, operační dostup až 12 000 metrů a bojový rádius 300 kilometrů.
Jen pro zajímavost uveďme k porovnání hmotnostní parametry „velkých“ bitevníků. Americký A-10 má prázdnou hmotnost přes 11 tun a maximální vzletovou hmotnost přes 20 tun, u sovětského Su-25 to činí necelých 10 tun a 17,5 tuny.
Dřevěná maketa lehkého bitevníku PZL-203F Skorpion. Vidíme podvěšený nápadně velký kontejner s 30mm kanonem, samozřejmě i to je nefunkční atrapa.
PZL-230F měl nosit neřízené i řízené pumy a rakety proti pozemním cílům, případně i řízené rakety proti vzdušným cílům. K tomu by sloužilo sedm nebo dokonce devět závěsníků pod centroplánem a vnějšími částmi křídla. Na tak lehký a malý letoun je takový počet závěsníků více než bohatý. A co by to bylo za bitevník bez kanonu, projekt hovoří o interním 25mm pětihlavňovém rotačním kanonu GAU-12/U, v případě malého bitevníku se v takovém případě opět jedná už vyloženě „o dělo“. I když o něm projekt hovoří, tak maketa je jeho jakéhokoliv náznaku prosta. Na centrálním závěsníku se potom zmiňuje podvěšený kontejner s 30mm kanonem, což bezelstně a samozřejmě v podobě atrapy maketa Skorpionu ukazuje (vypadá to na kontejner GPU-5 se čtyřhlavňovým rotačním kanonem GAU-13). Asi je zbytečné připomínat, že se jedná o kanony americké provenience.
V konstrukci draku se počítalo s výrazným (většinovým) zastoupením uhlíkových kompozitů a z materiálů tohoto druhu měla být i vana pilotního prostoru odolávající střelám ráže 12,7 mm. Spolupráce na výrobě technologicky náročných celků se vyjednávala se společnostmi CASA (Construcciones Aeronáuticas, S.A.) ze Španělska a BAe (British Aerospace) z Velké Británie.
Dřevěná maketa lehkého bitevníku PZL-203F Skorpion. Celé vnější části křídel sloužily jako řiditelné prvky, i to zajišťovalo nevídanou obratnost stroje.
V roce 1994 ministerstvo obrany nové levicové vlády projektu PZL-230 zastavilo podporu. Výrobce na projektu nejen ze setrvačnosti ještě chvíli pracoval, neboť se nechtěl vzdát alespoň nadějí na export těchto bitevníků, ale v roce 1995 s tím skončil.
Zároveň vnikla myšlenka celou věc levného bitevníku ještě zlevnit, což neznamenalo nic jiného, než se vrátit do stylu návrhů před příchodem požadavku na vyšší výkony. A tak byly na stole opět turbovrtulové motory a s nimi nový výkres s typovým označením PZL-330 Skorpion. Jako zajímavost se jeví návrh na použití pohyblivě uloženého 20mm kanonu pod přídí, podobně jako to známe u některých bitevních vrtulníků, a který by měl vazbu na přilbový zaměřovač pilota (ale s tím se podle některých zdrojů dokonce počítalo už v prvních návrzích PZL-230 před rokem 1990). Nabídka nového PZL-330 nakonec nikoho kompetentního neoslovila.
