Že zasvětí život fotografii, věděl rodák z krymského Simferopolu už od dětství. V roce 1914, ve svých patnácti letech, začal Alpert pracovat jako tiskař ve slavném Gottliebově fotoateliéru v Oděse a naučil se řemeslu. Po nástupu bolševiků k moci přijal místo fotožurnalisty v Moskvě.
Když spisovatel Maxim Gorkij na konci 20. let inicioval vznik propagandistického časopisu „SSSR ve výstavbě“, Alpert se pro nápad okamžitě nadchl. Objížděl zemi a pořizoval agitační reportáže o stavebních projektech prvních pětiletek. V dalších letech Alpert stoupal v hierarchii sovětských fotografů – fotil domácí i zahraniční vůdce či slavné sportovce.
Tomu však učinila přítrž druhá světová válka, respektive rok 1941 a operace Barbarossa, v rámci které nacistické Německo porušilo dohodu o přátelství se Sovětským svazem, zaútočilo a otevřelo východní frontu. Režim Alperta povolal, aby pro státní agenturu TASS působil jako válečný fotoreportér. Od té chvíle nonstop pendloval mezi frontovou linií a týlem.
„Byl jsem naivní ve svých představách o tom, jak válku fotografovat. Při svém prvním křtu ohněm jsem neudělal jediný snímek. Nevěděl jsem, kam dřív skočit, kam se dřív podívat,“ popsal později svůj příjezd na bojiště.
„Když utichla bojová vřava, měl jsem před očima zajímavý obraz: helmy válející se po rozdupané zemi, ztracené pušky, odhozené náboje. Až se trochu uklidním, udělám si zátiší, říkal jsem si. V tu chvíli se mi ale znovu zatmělo před očima. Gejzíry hlíny letěly do vzduchu. Rozpoutala se vzájemná palba našich i nepřátel,“ líčil Alpert tíživou situaci.
Krajina posetá mrtvolami. Hrůzná fotka z Krymu se vedení SSSR nehodila |
„Skočil jsem do zákopu. Co ale nevidím. Na dně se to hemžilo malými šedými myškami. Stydím se to přiznat, ale bez ohledu na palebné peklo nade mnou jsem opět vyskočil a hledal útočiště v jednom z minových kráterů. Své zátiší jsem samozřejmě neudělal. Zmizelo. A já poznal, že ve válce se plánovat nedá. Že člověk i věci v ní žijí okamžikem,“ vyprávěl.
Příklad ruského hrdinství
Na východní frontě Alpert pořídí sérii snímků, která z něj udělá světoznámého fotografa. Největší pozornosti se dostane záběru s názvem Kombat (velitel praporu), jenž budou sovětská média po mnoho let dávat za příklad ruského hrdinství ve Velké vlastenecké válce. V létě roku 1942 se fotografie objevila prakticky ve všech sovětských publikacích.
Alpert zachytil mladého muže s pistolí v ruce, kterak se zaťatou pěstí nabádá svou jednotku k útoku proti Němcům. Jen o chvíli později tento voják padne a v SSSR se strhne bitva o jeho identitu. Alpert od zveřejnění snímku denně dostával hromadu dopisů, v nichž lidé tvrdili, že muž se podobá právě jejich otci, synovi, muži nebo bratrovi.
Sověti vztyčení vlajky nad Reichstagem sehráli, posloužil jim k tomu ubrus |
Fotograf znovu a znovu odpovídal, že jméno mladíka s jistotou nezná. Jeho ztotožnění se usilovně věnoval deník Komsomolská pravda, jenž došel k závěru, že na snímku je s největší pravděpodobností politruk Alexej Jerjomenko, předseda kolchozu z města Záporoží, několik minut před svou smrtí 12. července 1942 ve Vorošilovgradské oblasti (dnešní ukrajinské Luhanské oblasti).
Jeho podobizna se později objevila na poštovních známkách, upomínkových předmětech nebo válečných pomnících. Jeden z nich stojí například u Slovjanoserbska na východní Ukrajině. V roce 1985 se obraz Kombata dostal u příležitosti 40. výročí konce druhé světové války i na ciferník náramkových hodinek ruské značky Poběda a roku 2000 na zadní stranu desetirublové mince s nápisem „55 let – velké vítězství 1941 až 1945".
GLOSA: Porážka Ruska dovršením druhé světové, rakouský trapas a španělský fígl |
Konec války zastihl Alperta v Praze, odkud podle památníku Jad Vašem zamířil do čerstvě dobytého Berlína. V červnu 1945 už byl ale zpět v Moskvě a natáčel vítěznou přehlídku na Rudém náměstí. Za svůj přínos válečnému úsilí Alpert získal několik ocenění včetně Řádu rudé hvězdy.
V letech po válce Alpert pokračoval v práci fotoreportéra, mimo jiné pořídil portréty kosmonautů Jurije Gagarina a Germana Titova nebo básníka Rasula Gamzatova. V roce 1962 Alpert vydal knihu vzpomínek Neklidné povolání, ve které se vrátil k nejtěžším okamžikům své kariéry.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Pach krve ze zbičovaných zad zakryl cibulí. Jizvy ukázaly krutost otroctví Sovětská femme fatale razila polyamorii. Režim ji vyzmizíkoval Výsadkáři u Zdi nářků. Moment izraelského triumfu fotografovi znárodnili Brodil se po hruď mezi zdechlinami. Jeho snímky záplav hraničily s masochismem Smrtící láska. Brežněvův trojitý polibek pečetil železné objetí SSSR |
